Kasuistika z psychiatrické praxe: Posttraumatická stresová porucha léčená paroxetinem

Kasuistika se týká případu pětačtyřicetileté ženy – vysokoškolsky vzdělané soukromé podnikatelky, která je vdaná za staršího muže (o 20 let). Manžela potkala ve svém prvním zaměstnání, když byl ještě ženatý. Po nějaké době intimního vztahu se rozvedl se svou bývalou ženou a oženil se s pacientkou. Ta byla několikrát v životě gravidní, ale vždy spontánně potratila. Udává, že se smířila s tím, že vlastní děti mít nebude. Její manžel navíc děti mít nechce. Manželství je disharmonické, přičemž muž je výrazně dominantní a vše musí fungovat podle jeho přání. Pacientku rád shazuje při společenských příležitostech, což vede k tomu, že se vedle něj cítí být méněcenná. Manželé nyní žijí odděleně vzhledem k tomu, že on je již v důchodu a bydlí na venkovské usedlosti, pacientka má svůj butik s oděvy ve městě. Dojíždí za ním o víkendech, což ji dosti vyčerpává, navíc ji manžel kontroluje, s jakými lidmi se stýká. Psychiatrickou ambulanci navštívila na doporučení známých, šlo již o její druhý kontakt s psychiatrem. Předtím absolvovala několik psychoterapeutických sezení a začala mít dojem, že jí terapeut doporučuje rozvod, což si nepřála, takže psychoterapeutickou léčbu ukončila. Poté měla autohavárii – když před víkendem v zimním období spěchala za manželem mimo město, narazilo do ní auto, které nestačilo ubrzdit na náledí. Zraněna nebyla, na autě však byla větší škoda, a i když nebylo prokázáno její zavinění, byla opakovaně manželem verbálně atakována jako neschopná řidička.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 34/2006, strana 13

Zdroj: