Přeskočit na obsah

Kasuistika z psychiatrické praxe - Chronický stres a deprese

Kasuistika se týká 34leté ženy, kterou mám v péči od roku 1997. V té době poprvé v životě vyhledala psychiatrickou pomoc, protože ji trápila chronická únava, deprese, nespavost a stavy úzkosti vzniklé vlivem chronického stresu. Zdrojem tohoto stresu byla péče o vážně nemocného syna s mentální retardací a somatickým postižením.

Anamnestické údaje jsou nevýznamné. Pacientka je podruhé vdaná, přičemž z prvního manželství má dceru ve věku 14 let. Postiženému synovi je dnes 11 let.

Průběh onemocnění

V průběhu terapie dochází k výkyvům zdravotního stavu od stavů apatie ke stavům zoufalství a velké tenze. Vzhledem k závažnosti klinického nálezu nasazuji antidepresivní léčbu. Všechna užitá antidepresiva (postupně pacientka vyzkoušela Seropram, Zoloft, Aurorix, Deprex, Efectin, Lerivon) však jí způsobují nevolnost, bolesti hlavy a stavy napětí. Proto nemocná již po dvou až třech týdnech od předepsání nového přípravku vždy lék sama vysazuje. K dosažení klidu navíc užívá Xanax, ale jeho dávky postupně musí zvyšovat z původních 0,5 mg/den až na 2 mg/den. Pacientka si uvědomuje, že to není uspokojivá situace a sama se navíc obává závislosti. Proto zvýšení dávky Xanaxu na 2 mg denně (s potřebou jeho dalšího zvyšování) vede k nutnosti hledání dalšího antidepresiva. Ke zhoršení psychického stavu nemocné také přispívá vyhrocená situace v rodině, která se v posledním půlroce komplikuje odchodem manžela od rodiny.

V červnu 2003 nasazuji Cipralex. Nepříjemné nežádoucí účinky, které pacientka pociťovala u ostatních podaných antidepresiv, se bezprostředně po nasazení ani po delší době užívání neobjevily. Již po měsíční léčbě se nemocná cítí výrazně lépe, což jí umožňuje snížit dávku Xanaxu na původních 0,5 mg/den. Některé dny dokonce zvládá i bez této podpůrné léčby. Od nasazení Cipralexu nedošlo k objevení žádných nežádoucích účinků a pacientka se cítí velice dobře. Cipralex v dávce 10 mg plně postačuje pro zvládání jejích potíží.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 22/2007, strana A7

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené