Kasuistika rekurentní depresivní poruchy
Osmačtyřicetiletá žena s VŠ vzděláním, právnička, trpí depresemi víc než polovinu života. Je vdaná, má dva dospělé syny, kteří studují vysoké školy a žijí s rodiči. Bydlí v rodinném domku v malém městě.
Rodinná anamnéza vypovídá o tom, že její matka byla léčena pro organickou depresivní poruchu, syn pro epizodickou paroxysmální úzkost. Osobní anamnéza udává, že pacientka je somaticky zdráva.
V psychiatrické péči je od 22 let, kdy prodělala první epizodu deprese, byla léčena clomipraminem. Léčbu tehdy ukončila sama po několika měsících a byla dlouhodobě bez potíží. Provdala se, porodila dva syny, po obou porodech nebyla deprese přítomna.
Další depresivní epizodu prodělala v roce 2000, kdy neochotně přiznávala, že „podzim snášela vždycky mizerně, ale to má tak každý a nechodí s tím k psychiatrovi“. Tehdy byla léčena citalopramem v dávce 40 mg pro die, po dvou měsících byla podstatně zlepšená, po půl roce svévolně léčbu ukončila, ač byla na rizika návratu poruchy opakovaně upozorňována.
V roce 2004 přišla na jaře s tím, že už i to jaro je pro ni stejně svízelné jako podzim. Má četné výhrady k farmakoterapii, neustále hledá alternativní postupy, homeopatika, tvrdí, že,,to musí rozhýbat sportem“.
Podáván byl opět citalopram 40 mg pro die, situace se opakuje, do ambulance dochází sice o dva měsíce déle než dříve, pak svévolně ukončuje léčbu. Vzkázala, že chodí k léčitelce a na akupunkturu.
Pokud jde o nynější onemocnění, v roce 2008 se dostavila do mé ambulance s tím, že veškeré alternativní postupy u ní ztroskotaly. Léčila se produkty z netopýřích uší a zeleného bahna, které kupovala u léčitelky, zkoušela akupunkturu, čínskou medicínu, homeopatika. Stálo ji to dost peněz, efekt nebyl žádný.
Bylo jí stále hůř, období, kdy se cítila dobře, jsou stále kratší. Pořád by jen spala. V práci se nejdřív jakžtakž donutila k činnosti, ale pak už jen padla do postele a usnula. Nyní je na pracovní neschopnosti, v zaměstnání již zcela selhávala. Myšlenky na smrt nemá, ale do ničeho se jí nechce, nečte, nesleduje televizi, přestala sportovat. Nemá chuť s nikým mluvit. Vzdor tomu má však opět výhrady k medikaci.
Nasazen escitalopram, postupně zvýšen na 20 mg pro die. První zlepšení pocítila v 10. dni po nasazení medikace. Patická únava a apatie přetrvávaly pět týdnů, poté se již vrací do práce. Po čtyřech měsících se cítí zcela v normě, v práci je úspěšná, vrátila se k původním aktivitám.
V současnosti (rok 2010) užívá 10 mg escitalopramu denně, zatím oproti předchozím letům spolupracuje dobře.
Zdroj: Medical Tribune