Karlova Studánka arcivévody Evžena
Jde o potomky císařovny Marie Terezie a jejího manžela císaře Františka I. Štěpána Lotrinského, kteří se od roku 1780 až do roku 1923 střídali na postu velmistra Řádu německých rytířů (ŘNR), jemuž patřilo Bruntálské panství, včetně velké rozlohy jesenických lesů.
Byl to Maxmilián II. František, poslední, 16. potomek Marie Terezie, kdo dal v roce 1780 svolení nejen k průzkumu léčivého minerálního pramene v Hinewieder (původní název zdejšího lázeňského místa), jenž po něm získal jméno jako pramen Maxmiliánův, ale následně dal popud k výstavbě lázeňských budov, kde se od roku 1785 již pravidelně léčí pod lékařským dozorem.
Za svého nástupce si v úřadu řádového velmistra Maxmilián zvolil svého synovce, arcivévodu Karla Ludvíka Jana, bratra císaře Františka I. Arcivévoda Karel v tomto úřadě působil v letech 1801 až 1804, než jej předal svému bratru Antonínu Viktorovi, velmistrovi v letech 1804 až 1835. Nutno připomenout, že Karel je považován za nejúspěšnějšího habsburského vojevůdce, neboť jako první evropský válečník porazil Napoleona. V roce 1803 bylo po něm zdejší lázeňské místo pojmenováno jako Karlsbrun - Karlova Studánka.
Na postu velmistra se stále střídali vysoce postavení členové císařské rodiny. Karlův bratranec Maxmilián III. Josef z rodu d'Este byl velmistrem od roku 1835 do roku 1863, kdy jej vystřídal nejmladší Karlův syn Wilhelm (Vilém), rovněž vojevůdce, který si za svého nástupce v roli velmistra zvolil svého synovce Evžena, jemuž po smrti otce (byl též Karlovým synem) dělal poručníka.
Evžen, vysoce postavený člen císařské rodiny, tedy patří v rodokmenu do větve habsbursko-lotrinské a na postu velmistra působil v letech 1894 až 1923. Byla po něm pojmenována vila Eugen, později přejmenovaná na Šárku.
Co víme o arcivévodovi Evženovi
Narodil se 21. května 1863 v Židlochovicích na zámku svého otce arcivévody Karla Ferdinanda, jehož otcem byl arcivévoda Karel Ludvík Jan, vítěz nad Napoleonem u Aspern. Evžen byl tedy Karlovým vnukem a praprapravnukem Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského.
Zaměřme se nyní ve stručnosti na aktivity, jimž se arcivévoda Evžen věnoval kromě vojenských povinností. Z jeho podnětu byla zajištěna důkladná oprava rezidence řádu - zámku v Bruntále -, kde byla zřízena obrazová galerie. Sumu 20 milionů zlatých vydal na náročnou rekonstrukci hradu Bouzova, který mu byl obzvláště blízký, což dodnes poznávají návštěvníci tohoto krásného hradu, vyhledávaného filmaři a turisty. Také hrad Sovinec se jeho vlivem dočkal nového poslání. Hrad Hohenwerfen nedaleko Salcburku byl též z jeho iniciativy krásně zrekonstruován.
Evžen od dětství miloval hudbu, operu a umění. V dětství byl se sourozenci motivován k učení, které neustávalo ani o prázdninách, určitými bonusy od učitelů a vychovatelů; při určitém množství vedly k odměnám, spočívajícím v možnosti zajít do divadla či na koncert, zúčastnit se umělecké produkce. Zájem o umělecké předměty tak u Evžena vedl ke shromáždění řady uměleckých sbírek vysoké hodnoty. Vlastnil například vysoce hodnotnou sbírku zbraní, nejobsáhlejší v celém rakousko-uherském mocnářství. Jeho umělecké sbírky zdobí dodnes mnohé hrady i zámky. Evžen stál také v letech 1895 až 1905 u zakázky na soubor uměleckých maleb, jež vytvořil dvorní malíř ŘNR ve Vídni Reinhold Völkel. Jde o soubor vedut, které ilustrují řádový nemovitý majetek a z nichž nejkrásnější obraz - hrad Sovinec - byl majetkem lázní v Karlově Studánce. Originály jsou dnes na zámku v Bruntále, velmi zdařilé kopie v celém kompletu zdobí hlavní budovu Libuši v Karlově Studánce na recepci a v lázeňských jídelnách.
Komplexní péče o společenství i krajinu
Kromě far, kostelů a škol investoval arcivévoda Evžen velké částky do sociálních a zdravotních staveb. Vedle chudobinců nechal stavět nemocnice ve Vrbně pod Pradědem, v Bruntále, Opavě, rakouském Friesachu. Velkou iniciativu projevil stavebně v lázních Karlova Studánka. Zde to byl Lotrinský (Slezský) dům stavěný v letech 1909 až 1912, elektrárna v roce 1905, avšak podíl má i na stavbách z let 1890 až 1894. Patřily k nim Letní lázně (Kurbahn) s jedinečnou zastřešenou kolonádou a napojením na novou technologii využívající vodu z Bílé Opavy, svedenou přes náhon a elektrárnu do budov a lázeňských parků, které oživovaly vodotrysky. Ty dodnes zkrášlují vnitřní lázeňské území a vylepšují léčivé klima, včetně asi nejznámějšího, který se na zimu nechává zamrznout při postupném vytvoření přibližně 15 metrů vysokého ledového kuželu. K dalším budovám z této doby patří vila Evžen (do dneška Šárka, která se nyní po rekonstrukci vrací k původnímu názvu), dále vila Wilhelm (Vlasta), vila Paula (v roce 1914 vyhořela), Terasový dům (dnešní Kamzík). Je tomu již 100 let, co arcivévoda Evžen nechal vybudovat silnici spojující Karlovu Studánku s Ovčárnou, ale též silnici spojující lázně (osadu Hubertov) s nedalekou obcí Vidly.
Obhospodařování lesa, stejně tak péče o zvěř, myslivost a lov, patřily tradičně k činnostem, jimž řád věnoval velkou pozornost. ŘNR v minulých stoletích vlastnil značnou část jesenických lesů. Hospodaření v lese bylo v rovnováze s péčí o zvěř, myslivostí a lovem. Myslivost měla "zelenou" od panovníka, jímž byl v letech 1848 až 1916 císař František Josef I. Již od roku 1870 usilovali správci Hubertovského polesí o vysazení kamzíků do jesenických hor. Ale až přímluva arcivévody Evžena u císaře, jeho strýce (byl mu i za kmotra), přiměla mocnáře, též vášnivého lovce, aby souhlasil s myšlenkou vydat roku 1913 několik kusů kamzičí zvěře z rakouských dvorních revírů k vysazení do Hubertovského polesí Řádu německých rytířů.
Dnes horští kamzíci z Alp v Jeseníkách potěší nejednoho turistu nebo lyžaře na běžkách. Lze je běžně zahlédnout na stráních navazujících na hřebenové pěší cesty na moravskoslezském pomezí na jihozápad od Pradědu, u Petrových kamenů či na Vysoké holi u Kamzičníku nebo v Suti a ve Velké kotlině Hrubého Jeseníku.
Evženovu snahu dovést řád k rozkvětu rozmetala první světová válka a zánik "starého světa". Nové nástupnické státy se odtahovaly od všeho, co připomínalo habsburský původ. Majetek řádu včetně lázní v Karlově Studánce byl ohrožen konfiskací. Proto arcivévoda Evžen v duchu hesla "raději prospívat, než stát v čele" vzhledem k protihabsburským náladám abdikoval v roce 1923 z velmistrovského postu v čele ŘNR. Řádový majetek nakonec zabavil Hitler v roce 1938 a ŘNR zrušil, když jej pro jeho stanoviska a postoje přiřadil k nepřátelům "Říše".
Historii lze zamlčet, nikoli změnit
Arcivévoda Evžen žil v letech 1919 až 1934 žil ve Švýcarsku, kam odešel po přijetí "zákona o Habsburcích" v rakouském parlamentu. Ten kromě jiného vyhošťoval z Rakouska ty členy "arcidomu", kteří se nezřekli příslušnosti k císařské rodině Habsburků, jejichž rod byl v Evropě u moci tisíc let (v českých zemích čtyři poslední století před válkou). Do Rakouska se mohl Evžen vrátit až v roce 1934 a rakouští občané jej vřele vítali. Do roku 1938 potom žil jako prostý řádový rytíř v konventu ŘNR v Gumpoldskirchenu v Dolních Rakousích.
Během druhé světové války žil Evžen ve Vídni a od roku 1945 do své smrti v Igisu, nedaleko Innsbrucku. Zemřel ve věku 91 let, 30. prosince 1954, v Meranu. Pohřben je v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku, vedle prvního velmistra ŘNR z habsburského rodu, arcivévody Maxmiliána I. (III.). Díky výchově, vzdělání, postavení a přehledu, který při působení po celé dunajské monarchii arcivévoda Evžen získal, dokázal mistrovsky podporovat průmysl, ale i sociální a zdravotní služby, péči o přírodu a horskou správu. Rozuměl umění, které kvalifikovaně podporoval.
Majetek dokázal zužitkovat ve prospěch druhých, což ilustruje jeho citát: "Štěstí člověka nespočívá v tom, že disponuje přebytkem dobových statků, nýbrž v tom, že je spokojen s nejnutnějším." Jestliže byly po první světové válce symboly Habsburků ničeny a veškerá jejich činnost nejednou zatracována, dějinné události byly zamlčovány nebo zkreslovány, dělo se tak i později, za totalitních režimů.
Pravdu však nelze umlčet. A jestliže někteří z našich předchůdců potřebovali si historii přizpůsobit, stejně se jim to nepodařilo. Tímto příspěvkem chceme poukázat na minulost i zásluhy habsburského arcivévody Evžena, díky jehož zakladatelské činnosti můžeme i dnes v lázních Karlova Studánka zakusit nejen ducha starých časů, ale také cosi z téměř zapomenutého pocitu souznění člověka a přírodních sil. Jeho jméno se nyní vrátí i zrekonstruovanému lázeňskému objektu (vile), která byla jeho zásluhou vybudována, a proto po něm pojmenována v Karlově Studánce v roce 1890.
Prim. MUDr. Jan Vrabec, lázně Karlova Studánka
Zdroj: Medical Tribune