Karcinom prostaty a komunikační selhání

Každoročně onemocní více než 6 000 mužů karcinomem prostaty. Už pouhé slovo rakovina nebo karcinom vyvolává v představách většiny mužů strach. Strach z bolesti, utrpení, z opuštění, ze ztráty výkonu i z konečnosti. Když se k těmto slovům přidá ještě lokalizace onemocnění na oblast prostaty, v myslích mužů se objeví otázka týkající se ztráty mužství. Není divu, že tato diagnóza vytváří u pacientů psychologické a komunikační bariéry. Rezervy v komunikaci jsou však i na straně lékařů.

Intimní život, vztahy, sex a podávání výkonu v těchto sférách představuje pro muže jednu ze stěžejních oblastí, které utvářejí jeho pocit maskulinity a mají velký vliv i na sebepojetí a jeho vnější formu, sebevědomí muže. Diagnóza karcinomu prostaty pak představuje pro muže zhroucení celého jeho dosavadního života, neboť ho může zastihnout nepřipraveného, někdy v plném proudu či na vrcholu života. Muži obecně mají tendenci řešit situaci teprve tehdy, až nastane. My ženy často od mužů slýcháme, že děláme zbytečné problémy a z komára velblouda. V některých otázkách mají muži samozřejmě trochu pravdu, ale co se týká zdraví, nelze nic podceňovat. Ostatně jde přece o život, což si zdravý člověk málokdy uvědomuje.

Zdravého muže se totiž karcinom prostaty zdánlivě netýká, on si takové onemocnění totiž nepřipouští, myslí si, že jemu se to stát nemůže. V důsledku svého pocitu tělesné nedotknutelnosti pak na prevenci nemyslí, nechce myslet, a co víc, kvůli často deformovaným představám o vyšetření a následné léčbě má strach, který ho vede k vytěsňování a odsouvání.

„I muži mají své specifické zhoubné nádory, kterých se také specificky po mužsku bojí. A tak máme zafixováno: karcinom prostaty rovná se operace, po které následuje impotence. A tato obava zcela jistě také odrazuje většinu mužů od jednoduchého vyšetření. Neznám totiž nikoho z mých známých, kdo by si byť pod vlivem mých zkušeností nechal PSA preventivně vyšetřit. Dovedu si představit, že mnoho lidí v okamžiku diagnózy zhoubného nádoru řeší daleko závažnější otázky a obavy, ale pro pacienta, který se stále ještě cítí mužem, jsou před operací prostaty asi nejdůležitější tři otázky: faktická neplodnost, která je bolestná i pro muže již otce, faktická a nevratná ztráta ejakulace, kdy si těžko do té doby dokáže muž představit kvalitní sex a zejména orgasmus bez ejakulace. Tedy pokud zrovna není mistr tantry. A ta nejhrozivější otázka se týká hrozící ztráty erekce. Další obavy, jako jestli třeba přežiji operaci nebo např. zda nebudu mít poruchy kontinence, se zdají být podružné,“ přibližuje pocity pacienta Karel P.

O možnostech prevence karcinomu prostaty se tedy ví, dokonce se o ní i mluví, ale obavy, které představuje, jsou pro mnohé natolik nepřekonatelné, že raději riskují své zdraví ve hře zvané život. Nárůst karcinomu prostaty a pozdní diagnóza má pak za následek snahu zvýšit povědomí o tomto onemocnění mezi laickou veřejností. Pomoci mají různé osvětové akce a kampaně, iniciované jak odbornými společnostmi, tak pacientskými organizacemi a různými společenskými iniciativami.

Na sdělování diagnózy nemají urologové příliš času

Komunikace však vázne, a to jak na straně mužů zdravých, tak i na straně nemocných, ale s komunikačními problémy pramenícími nejčastěji z nedostatku času se utkávají i samotní lékaři. Diagnóza karcinomu prostaty je pro nemocného vždy spojena s psychickým šokem a bezesporu klade i vysoké nároky na jeho psychiku. Sdělení diagnózy a následné léčby je tedy klíčovým předělem mezi zdravím a nemocí v životě muže.

Podle průzkumu plně vytížený urolog v ČR věnuje sdělení diagnózy a následnému postupu léčby průměrně 15 minut. Během tohoto času je třeba, aby lékař dosáhl spolupráce s pacientem, stanovil prioritu terapeutické práce, vytvořil pocit bezpečí a jistoty pro pacienta, zabezpečil jeho informovanost, dohodl se na způsobu terapie a uzavřel lékařskou konzultaci.

Těchto patnáct minut zcela změní dosavadní život muže s touto diagnózou. Během tohoto času narůstá stres, který často způsobuje, že člověk nedostatečně vnímá informace, které mu lékař poskytuje. Některé průzkumy dokonce poukazují na to, že pacient nezpracuje více než 50 % informací, které jsou mu v této krizové situaci poskytnuty. Právě proto je třeba věnovat komunikaci lékaře a pacienta zvýšenou pozornost. Jednou z nejdůležitějších součástí této komunikace je zabezpečení informovanosti pacienta. V ČR v letech 2012, 2013 a 2014 proběhl v rámci mezinárodního vzdělávacího projektu TAPE ve spolupráci s firmou IPSEN průzkum zaměřený na možnosti komunikace mezi lékařem a pacientem, zaměřený právě na informativní složku lékařské konzultace. V těchto ohledech podle výzkumu TAPE Česká republika pokulhává za možnostmi okolních zemí. Lékaři často nemají dostatek času na to, aby pacientovi mohli jeho zdravotní situaci a léčebný postup vysvětlit tak, aby je nemocný zcela pochopil. Člověk je pak mnohdy odkázán na informace, které si sám opatří z internetu nebo jiných zdrojů. Tyto informace nejsou dostatečně individuálně zaměřené a mohou se podílet na zhoršení psychického stavu pacienta.

V rámci projektu bylo specialistům na léčbu karcinomu prostaty v deseti největších nemocnicích v ČR poskytnuto speciální školení v oblasti zdravotnické komunikace mezi lékařem a pacientem, dále jim byly zapůjčeny tablety s přehledným informativním materiálem týkajícím se karcinomu prostaty a možností jeho léčby určené pro pacienty. Lékaři měli též k dispozici speciální atlas zpracovaný tak, aby podpořil edukaci pacienta. Tyto pomůcky byly zařazeny do informativní části konzultace lékaře a pacienta.

Zlepšenou komunikaci a edukační pomůcky pacienti vítají

Výsledky ukázaly, že pacienti velmi kladně hodnotili, že lékař jim věnuje dostatek času na to, aby jim vysvětlil jejich zdravotní stav a možnosti léčby. Preference atlasu či tabletu se pohybovaly v pásmu průměru, mladší ročníky volí spíše tablet a starší atlas, nicméně lze předpokládat, že jakékoli sdělení, které využívá názorné ukázky, pacienti hodnotí velmi pozitivně, neboť současná praxe ukazuje, že ne vždy je dostatečná a názorná informovanost pacienta v běžné každodenní praxi praktikována. S tím souvisí i spokojenost pacienta a splnění jeho očekávání v rámci času, který mu lékař věnoval. Pozoruhodná je skutečnost, že pacienti, kteří nejsou dle jejich hodnocení dostatečně informováni, stráví v ordinaci stejný čas jako pacienti, které lékař informuje pomocí výše uvedených pomůcek.

Závěrem lze konstatovat, že komunikace mezi lékařem a pacientem je nedílnou součástí moderní léčby pacienta. Napomáhá k nastolení vhodných zvládacích strategií v psychice pacienta, dává mu možnost volby z různých terapeutických postupů, motivuje ho k léčbě, kterou mu pomáhá nejen pochopit, ale umožňuje mu se do ní i zapojit v rámci rychlejšího procesu úzdravy. Pozitivní pocity pacienta z návštěvy u lékaře a jejich přesah do obecného povědomí budou mít také obecný příznivý vliv na vztah mužů k preventivním vyšetřením. To umožní včasný záchyt onemocnění a v konečném důsledku i lepší kvalitu života muže.

Zdroj: Medical Tribune