Kapitalismus po česku!

Nemocniční sektor je stále v pohybu. Ministerstvo v legislativním plánu avizuje univerzitní nemocnice, jejich předstupeň je zčista jasna vyhlášen v Brně. A to včetně personálního řešení, jako by pro ministerstvo neplatilo, že se vedoucí místa obsazují na základě výběrového řízení. Kraje, které transformovaly nemocnice na obchodní společnosti již dříve, hledají optimum mezi samostatnými akciovými společnosti a monopolními krajskými podniky od holdingu až po klasické sloučení. Olomoucký kraj vypisuje evropskou soutěž na provozování subjektu sloučeného ze tří krajských nemocnic. Další kraje teprve budoucnost svých nemocnic hledají. Při pohledu na ten ruch mám obavu, aby ideologie nezvítězila nad zdravým rozumem .

   Nechci se hádat, zda hospodaření a účetnictví akciové společnosti je transparentnější než u příspěvkové organizace. O tom mám vcelku jasno. Ptám se, zda objektivně transformace nemocnic na obchodní společnosti je pro český nemocniční sektor řešením. Stále v mé mysli převládá, že jsou mnohem podstatnější faktory než právní forma. .

   Za prvé je to vnější prostředí vytvářené mimo jiné úhradovými mechanismy zdravotního pojištění. V těch stávajících nenacházím žádnou ekonomickou motivaci. Z tohoto hlediska je tedy transformace nemocnic zbytečná. Druhým podstatným faktorem je postavení nemocnice v regionu. Zcela jinak je na tom okresní monopol, naopak jinak nemocnice, která se o veřejnou zakázku musí dělit s dalšími nemocnicemi. Třetím podstatným faktorem je historie. Jednak vliv předchozích investic na odpisy, jednak struktura předchozího modelu zdravotnictví. To se podepsalo například na Příbrami, kde kromě okresní nemocnice stát zřídil i státní nemocnici pro uranový průmysl. A v neposlední řadě roli hraje management. Možná z dnešního hlediska roli rozhodující. To vše je mnohem důležitější než právní forma a dokažte mi, že nemám pravdu! .

   Zcela originální situace je ve středních Čechách. Jsou tu na prodej nemocnice a léčebny. Kraj velmi svébytně naplňuje krajským zastupitelstvem schválenou koncepci. Podle ní si kraj ponechává pět oblastních nemocnic, za které chce nést majetkovou i provozní odpovědnost. Za ty ostatní nikoli, a proto je prodává. Klobouk dolů za koncepci, ať s ní souhlasíme nebo ne, klobouk dolů za jasné vymezení odpovědnosti kraje. V řadě krajů rozhodují, ač žádnou koncepci nemají a vymlouvají se, že čekají na tu celostátní. Klobouk dolů i za zcela transparentní proces hodnocení nabídek soutěžitelů, kterému jsem přítomen. Ještě před časem jezdili právníci odborového svazu s obavami na jednání o transformaci příbramských nemocnic. Dnes už nám účast na hodnocení nabídek na prodej středočeských nemocnic vůbec nepřijde riskantní. Garance transparentního procesu je pro zaměstnance cennou devizou. .

   Vzpomínám, jak jsem počátkem devadesátých let trpěl vyhlášením privatizace ambulancí a nemocnic. Podílel jsem se tehdy na zpracování metodiky k předkládání privatizačních projektů, k čemuž mne vedlo sdílení obav lékařů, kteří byli do privatizace vehnáni politickým rozhodnutím, často proti své vůli. Už tehdy jsem přemýšlel o tom, jak dopadnou polikliniky a jejich lékaři v nerovném souboji s trhem nemovitostí. Moje obavy se potvrdily. Kde trh vyhnal ceny nad tehdy doporučenou výši nájemného, tam lékaři přišli zkrátka. Jednou uzenkář, jednou vekslák, všichni na tom tehdy byli lépe než lékaři. Již tehdy jsem si uvědomil, že skutečný kapitalismus přijde do Čech až v momentě, kdy fyzické osoby, které svou poctivou prací nabudou více majetku, než jim slouží k prosté obživě, jej budou ochotny investovat do zdravotních a sociálních služeb, a to nikoli s vidinou jejich rychlé návratnosti. Už je to tady! Při hodnocení subjektů, které jsou ochotny investovat do koupě a zvelebení zdravotnických zařízení Středočeského kraje, jsem téměř ke každé nabídce Středočeského kraje našel alespoň jednoho kupce, který použije privátní finanční prostředky fyzických osob. Často ty prostředky nejsou ze zdravotnictví, to znamená, že jsou finance investovány do zdravotnictví a sociálních služeb ze zisku z jiného odvětví. Ač je o mně všeobecně známo, že nejsem přítelem privatizace veřejných služeb, přesto v dané situaci, kdy prodeje majetku jsou rozhodnutím a odpovědností kraje, k jejich způsobu zvolám: zaplať Pán Bůh, že kapitalismus zavítal rozumně i do českého zdravotnictví.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2007, strana B2

Zdroj: