K lékaři, nebo na pivo?
Zavedení regulačních poplatků přitom ani zdaleka není tou nejzásadnější změnou, kterou má české zdravotnictví v rámci reformy projít. I to se snažil vysvětlit ministr Tomáš Julínek na semináři pořádaném 12. dubna. Přesto se diskuse zpravidla vždy znovu stočila k poplatkům a k mechanismu jejich výběru i redistribuce. Ukázalo se přitom, že v této oblasti čeká ještě řada detailů na své definitivní vyladění.
I v postsocialistických zemích lidé platí více
Ze statistik OECD vyplývá, že regulační poplatky, které hodlá ministerstvo zdravotnictví od příštího roku v ČR zavést, budou patřit k nejnižším v Evropě. Třicet korun za návštěvu ambulance, to je cena pouhých dvou malých piv. V prakticky stejné výši (přepočteno nikoli prostým směnným kursem, ale v poměru k průměrné mzdě v té které zemi) mají poplatek Chorvati či Maďaři a do loňského září existoval ve srovnatelné výši také na Slovensku. V Lotyšsku už poplatek za návštěvu ambulance překračuje v přepočtu 40 Kč, v Bulharsku je to dokonce cca 100 Kč a v Estonsku více než 120 Kč. Náměstek ministra pro oblast zdravotního pojištění Pavel Hroboň v této souvislosti připomněl, že jediným středoevropským státem, ve kterém regulační poplatky ve zdravotnictví nejsou zavedeny, je Polsko. „V zemi však existuje vysoká míra spoluúčasti pacientů – asi 28 procent oproti 10,4 % u nás,“ připomněl P. Hroboň. V Polsku je navíc vysoká míra korupce, nezřídka si tam pacient musí potřebný zákrok hradit vlastně dvakrát – jednou ve svém zdravotním pojištění, podruhé načerno přímo ve zdravotnickém zařízení.
Konec prostřeným švédským stolům
Cílem zavedení regulačních poplatků je v první řadě omezit zbytečné nadužívání zdravotní péče. Čeští pacienti svým průměrem 13,1 návštěvy lékařské ordinace na osobu a rok suverénně vedou statistické tabulky OECD a téměř dvojnásobně překračují evropský standard.
Přitom více než 95 procent návštěv v ambulanci končí vystavením receptu. V roce 2005 tak bylo v ČR vystaveno 96,6 milionu předpisů a poukazů. Do lékáren však lidé zároveň ročně vracejí nevyužívané prošlé léky za dvě miliardy korun – připočtemeli k tomu léky, které ani nevrátí a jednoduše je vyhodí do popelnice, můžeme hovořit o čtyřech, ale možná také až o deseti miliardách korun zbytečně vyplacených z veřejného zdravotního pojištění.
K dalším deklarovaným cílům zavedení regulačních poplatků patří zkvalitnění zdravotní péče (uvolní se čekárny a lékař bude mít na pacienta více času), posílení role pacienta (který si uvědomí svou roli zákazníka a zároveň pozná, že zdravotní péče navzdory politickým proklamacím něco stojí) a v neposlední řadě i posílení efektivity a finanční stability systému veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatky se totiž mají stát příjmem zdravotnického zařízení, které je vybralo.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2007, strana B1
Zdroj: