Jsme už připraveni na zavedení elektronického předepisování léků?

ePreskripce musí být součástí komplexnějšího systému, který umožní zdravotnickým zařízením vzájemně sdílet vybraná zdravotní data. Pouze ucelené řešení přispěje ke zvýšení kvality i bezpečnosti léčby a lékaře i lékárníky bude motivovat k rutinnímu předepisování, resp. výdeji léčiv v elektronické podobě.

Jaké jsou přínosy či naopak obavy z národního systému ePreskripce? Vezměme to nejprve z té optimističtější stránky. Zdravotnická zařízení budou moci jednoznačně identifikovat pojištěnce a předepsaný lék. Díky tomu se eliminují chyby i podvodná jednání a zjednoduší se zavedení individuálních pojistných plánů. Předpokládá se, že lékaři či lékárníci obdrží užitečnou pomůcku v on-line aktualizovaném přehledu cen a úhrad léčiv. Ten by mohl řešit určitou nepřehlednost plynoucí ze správních řízení při stanovení cen a úhrad léků Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL). Elektronické vyúčtování a kontrola zdravotní péče bude standardem, který by mohl vést ke zkrácení termínu plateb zdravotních pojišťoven. Za esenciální považuji, že lékaři či lékárníci budou mít díky ePreskripci přístupný ucelený lékový záznam pacienta, což spolu s využitím databází o interakcích léčiv povede k účelnější farmakoterapii. Shromážděná data navíc umožní nezkreslené statistické vyhodnocení a sledování trendů spotřeby léčiv s minimální časovou prodlevou.

Dá se říci, že česká legislativa je na zavedení národního systému elektronické preskripce připravena. Její základní podmínky určuje zákon o léčivech (č. 378/2007 Sb.) spolu s prováděcí vyhláškou o způsobu předepisování léčivých přípravků (č. 54/2008 Sb.) a vyhláškou o správné lékárenské praxi (č. 84/2008 Sb.). Zkráceně vyjádřeno – lékař předepíše recept v elektronické podobě, opatří jej zaručeným elektronickým podpisem a zašle do centrálního úložiště. To mu obratem zpětně potvrdí přijetí receptu a zašle identifikační znak, který poslouží pacientovi k vyzvednutí léku v lékárně. Až do expedice léku může lékař údaje měnit. Navíc získá zpětnou informaci o vyzvednutí léčiva či jeho případné náhradě. Krkolomnější se mi jen zdá postup pro pacienta, který bude chtít umožnit lékaři, resp. lékárníkovi přístup do svého lékového záznamu. Předávat postupně identifikační znaky k náhledu jednotlivého předpisu či výdeje léku z jiné ordinace, resp. lékárny nepovažuji za elegantní. Snad se ale najde jednodušší cesta.

Bez spolupráce lékařů a lékárníků to nepůjde

Na Státním ústavu pro kontrolu léčiv nyní záleží, jaké vazby navrhne při budování centrálního úložiště receptů. A zde se začínají rýsovat první překážky. Za brzdu rozvoje elektronického předepisování léků a eHealth obecně považuji očekávanou neochotu jednotlivých zdravotnických zařízení dělit se s ostatními o “svá” data. Přece jen mají tyto údaje v konkurenčním prostředí svou cenu. V českém prostředí panují navíc obavy z jejich ztráty či zneužití v neprospěch zdravotníků. A nekončící právní průtahy by pak mohly prodražit a ochromit činnost zejména drobných poskytovatelů zdravotních služeb a následně deformovat celý systém sdílení zdravotnických dat. Jsem si jistý, že bez pochopení a spolupráce s lékaři a lékárníky se systém ePreskripce nerozeběhne. Vždyť i v ostatních státech EU se zatím jen spouštějí pilotní a lokální projekty, přičemž dlouhodobější praktické zkušenosti s celoplošnou ePreskripcí jsou ojediněle dostupné v zemích s centralizovanějším řízením zdravotní péče (např. v Dánsku, kde se elektronicky předepisuje asi 85 procent receptů).

O to více mě překvapuje “přilévání oleje do ohně”. Domnívám se, že SÚKL musí zčásti přehodnotit svou vizi elektronického předepisování léků. Jinak může být připraveno technicky vyspělé a nákladné centrální úložiště, ale majitelé lékáren s ním odmítnou komunikovat. Proč také ne, když:

* lékárníkům nemá být umožněn přístup do vybraných dat zdravotnické dokumentace?

* lékárníci se mají zapojit do systému ePreskripce povinně – na rozdíl od lékařů –, a budou nuceni zasílat informace o vydaných léčivech z veškerých vydaných receptů

(i neelektronických) bez jakékoli refundace?

* je zřejmým cílem SÚKL získávat on-line z lékáren údaje o individuálních cenách a doplatcích na léky? Chápu, že pro správní řízení o cenách a úhradách léků jsou dané informace cenné. Podle mého názoru musejí být ale vyžadovány přímo u výrobců, resp. dovozců léčiv.

Obdobné názory a připomínky jsou uplatňovány v rámci odborných diskusí v Českém národním fóru pro eHealth a při jednáních pracovní skupiny ministerstva zdravotnictví pro ePreskripci. Doufám, že budou vyslyšeny a že plně využijeme příslibu financování projektů eHealth, včetně elektronické preskripce, ze strukturálních fondů Evropské unie.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2008, strana B5

Zdroj: