Ještě k tématu, co pacienti chtějí
Zdvihám hozenou rukavici kolegy MUDr. P. Vepřeka ze sdružení Občan, který se snaží zdůvodnit smysluplnost připravovaných poplatků pacientů ve zdravotnictví. Nejsem si tolik jist, že touto cestou dosáhneme toho kýženého výsledku, že dosud z možnosti ovlivnění systému zdravotnictví zcela vyloučený pacient bude opět postaven do středu pozornosti. Myslím si, že jako pacienti si platíme na naše zdravotní zajištění dost vysokou zdravotní daň, která se v námi zvolené zdravotní pojišťovně zcela netransparentně přerozděluje podle legislativy ministerstva zdravotnictví, pro pacienta zcela nepřehledné.
Já jako pacient mohu jen zapínat svou vlastní fantazii o tunelování, pokud zjistím, že do primární péče se dostávají finance zcela v nedostatečné výši, že VZP nemá na proplácení preventivních prohlídek, očkování a dokonce ani akutní péče, na což si nechá doplácet od praktických lékařů i ostatních specialistů. Tím se jako pacient vlastně stávám ekonomickým rizikem pro svého ošetřujícího lékaře. A to rozhodně nechci, protože vím, že budeli limitována primární péče, bude vždy mým rizikem používat ji bez úplatků. Neboť můj ošetřující lékař je nucen rozhodovat o tom, kdo z nás pacientů ještě bude či již nebude vyšetřen a kdo z nás pacientů ještě bude či již nebude léčen. A to nechci.
Protože naši politici zatím během sedmnácti let po Listopadu nedokázali nastavit pravidla hry ve zdravotnictví bez limitací ambulantní péče, jsem přesvědčen, že pro mne jako pacienta je nejlepší nastavit jakýsi pokladenský systém financování ambulantní medicíny. Ambulantní lékař mne vyšetří a napíše léky a já mu za to zaplatím. Tím vložím do systému jisté garanční peníze, jejichž procentuální podíl si vyzdvihnu u své zdravotní pojišťovny, se kterou budu mít individuální smlouvu dle mnou vybraného pojišťovenského produktu, který mi nejvíce vyhovuje.
Tato změna toku peněz v ambulantním zdravotnictví přivede ošetřující lékaře ke kýžené vzájemné konkurenci a stejně tak povede i ke vzájemné konkurenci zdravotních pojišťoven. Tím se moje peníze dostanou jen ke schopným lékařům a nejlepším zdravotním pojišťovnám. A to chci také. Navíc se tím ušetří podstatně více než prostými poplatky za ošetření.
Pokladenský systém financování ambulantní medicíny je jediná cesta, jak si mohu alespoň částečně ohlídat své peníze vkládané do zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že se pak v systému budou pohybovat viditelně moje vlastní peníze, budu si pečlivěji vybírat svého praktického lékaře, protože na jeho kvalitách bude záležet výše mnou vkládaných peněz do zdravotnictví. Pokladenský systém financování ambulancí představuje obnovu přirozených vztahů, které jsou nejefektivnější a nejekonomičtější, obnoví plodnou konkurenci a já jako pacient se dostanu na úroveň obchodního partnera svého lékaře. A to je to nejcennější, čeho chci ve zdravotnictví dosáhnout. Již žádná protekce nebo korupční peníze, ale peníze transparentně vkládané podle zákona. A lékaři se nebudou moci nadále ke mně chovat jako k materiálu, který je předmětem jejich kšeftu.
Jako pacient chci být svobodným pánem, který si sám vybírá nejlepší pojišťovenský produkt, který rozhoduje o svém vyšetřování a léčení podle nejnovějších medicínských poznatků bez zevních ekonomických limitací ošetřujících lékařů. A pokud si touto cestou něco efektivně připlatím, jsem k tomu svolný, protože vím, že budu vyšetřen dle mých potřeb a nikoliv dle limitací lékařů.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2007, strana B1
Zdroj: