Jednotné doplatky v lékárnách – ano či ne?

Současná cenotvorba je neprůhledná
O problematice doplatků a konečných cen léčiv se diskutovalo na valné hromadě Grémia majitelů lékáren a nyní naposledy také na sjezdu České lékárnické komory. Stabilitu a transparentnost pravidel cenotvorby považujeme za zásadní podmínku pro uplatňování požadavků na kvalitu poskytované péče v praxi. Jaké regulační mechanismy v oblasti tvorby cen léčiv fungují v České republice? Na začátku je důležité si uvědomit, že žádný civilizovaný stát nedovolí uvolnit ceny léčiv a podřídit trh s léčivy pravidlům volného trhu. Cílem zavedení regulačních mechanismů je udržet vývoj cen pod kontrolou státu, zajistit občanům určitou dostupnost a ovlivňovat čerpání finančních prostředků ze zdravotního pojištění. V České republice existují čtyři mechanismy:
- stanovení maximální výrobní ceny (vydává MF), - stanovení obchodní přirážky, která se počítá z výrobní ceny a je společná pro distribuci a lékárnu (vydává MF), - úhrada zdravotní pojišťovnou na základě úhradové vyhlášky vydané MZ, - dohodnuté ceny zdravotních pojišťoven (nadstavba k úhradové vyhlášce).Praxe ukazuje, že nejúčinnějším mechanismem je kritérium úhrady ze zdravotního pojištění. Pokud se přípravek obchoduje za takovou cenu, která je plně hrazena ze zdravotního pojištění nebo s relativně malým doplatkem, je šance uspět na trhu veliká, zatímco v opačném případě se léčivo bude používat mnohem méně. Uvedené mechanismy však dohromady tvoří propletenec regulačních opatření a výsledkem regulace je zmatečná a neprůhledná situace v cenotvorbě léčiv. Současný způsob tvorby cen a doplatků se negativně promítá do zajištění rovného přístupu pacientů k předepsanému léčivu a současně lékařům neumožňuje informovat pacienty, jaký doplatek budou za předepsaný lék platit v lékárně. Lékárníci pak často musejí vyslechnout a řešit stížnosti pacientů, ačkoli nemají k řešení kompetence a měli by svůj čas pro pacienty věnovat odborné problematice. Administrativní zátěž lékáren je dalším důvodem, proč organizace lékárníků oprávněně kritizují popsanou situaci již několik let. Zatím jsme se marně snažili iniciovat změny, které by vedly k větší přehlednosti a současně pro pacienty k větší spravedlnosti v přístupu k předepisovaným léčivům. V argumentaci vycházíme z předpokladu, že pacienti hradí zdravotní pojištění podle stejného principu (existuje jednotný systém pojistného), a tak by měli mít právo na zajištění stejných podmínek při čerpání zdravotní péče. Je nespravedlivé, aby pacient například z menšího města doplácel za lék o několik desítek nebo i stovek korun více než pacient z velkého města. Stává se tak často z důvodu, že výrobce dorovnává doplatky ve vybraných lékárnách buď přímo v lékárně, nebo nepřímo po dohodě s lékaři zajištěním většího obratu vybrané lékárně směrováním pacientů. Tyto praktiky rovněž vedou k neutralizaci regulačního významu „odpuštěného“ doplatku a následně ke zvýšené preskripci a vyšším nákladům ze zdravotního pojištění.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 37/2006, strana 20

Zdroj: