Jeden bod reformy už funguje
Soustředění nákladné a specializované péče do vybraných center bylo jedinou rozumnou reakcí na vstup nových, účinných a drahých technologií do zdravotnictví. Ze známé zkušenosti „když někdo něco dělá často, tak to dělá dobře“ profitují jak pacienti, tak celý zdravotnický systém. Prvním se dostává kvalitnější péče než dříve a zdravotnictví zase vydává veřejné peníze účelněji a podle dosahovaných výsledků může ovlivňovat jejich utrácení.
Přespolní pacienti sice mohou cítit dyskomfort z cestování za péčí, ale každá jiná alternativa by pro ně byla ve skutečnosti daleko nepříjemnější.
Jen s malou nadsázkou se dá říci, že jim centralizace péče přináší delší, kvalitnější, ale poněkud méně pohodlný život, který by měl jinak alternativu v pravém opaku řečeného. Naše zdravotnictví si může odškrtnout jeden bod z reformy své struktury a věnovat se ladění jeho funkce. Jak se dalo očekávat, je centrová péče zdravotnickým šampionem v růstu nákladů a je celkem zřejmé, že v tom brzy narazí na strop ekonomické reality našeho HDP.
Abychom si opravdu mohli užívat přínosů nových technologií, musíme být schopni v reálném čase oddělit zrno od plev, monitorovat výsledky a peníze směrovat tam, kde jsou nejlepší. V referencovaných úhradách jednotlivých přípravků už výhodnějších cen nedosáhneme, ale úspory se dají najít v konkrétních dohodách s jejich dodavateli a v rychlejším vstupu konkurenčních přípravků.
V případě biologických léků to nejsou generika, protože komplikovaný výrobní proces neumožňuje vytvářet věrné „kopie“ originálu, ale „biosimilars“, tedy léky originálu podobné. Tato podobnost může být stejně tak oprávněným důvodem jako účinnou záminkou pro udržování monopolu originálního přípravku. Je zřejmé, že se tady bude střetávat zájem společnosti na zajištění dostupnosti péče co nejširšímu okruhu pacientů s lékaři a výrobci etablovaných léků.
Pro kompetentní rozhodování, zda a v jakém rozsahu máme začít v našem zdravotnictví používat nějakou třeskutou novinku, je na čase začít formovat standardní proces, který by ji zhodnotil. Klinickou bezpečnost a účinnost nových technologií už prověřili jinde, ale my musíme být schopni rozhodnout o jejich přínosech a nákladech v našich podmínkách.
Obecné pravidlo říká, že do zdravotnictví by měla být vpuštěna jen taková technologie, která nám přidá jeden zdravý rok života za cenu menší, než je trojnásobek ročního podílu HDP na každého občana. Což je v našem případě nějakých 600 000 korun. Mohu vás potěšit, už se na tom pracuje.
MUDr. Pavel Vepřek
Zdroj: Medical Tribune