Je zveřejnění pořadníků dobrý nápad?
České zdravotnictví potřebuje reformu jako sůl, což je všem jasné už řadu let. Stále však převažuje onen socialistický model v kapitalistickém hávu. Největším problémem asi je, že tvoříme jakousi českou třetí cestu "od každého něco" a výsledek je zcela tristní. Rád bych se zamyslel nad krokem, jenž spočívá v uveřejnění pořadníků na vybrané zákroky, operace na centrální úrovni. Jde tedy o to, abychom věděli, kde je jaká čekací doba, a mohli si případně vybrat nemocnici, kde budeme čekat kratší dobu.
Nevím, zda je to ten správný úvod pro toužebně očekávaného nového ministra a reformu vůbec.
Zjednodušeně řečeno, pojišťovny v průběhu let uplatňují určité systémy úhrad pro zdravotnická zařízení. Začínalo se výkonovým systémem (platba za provedené výkony) přes paušální úhradu zdravotnickým zařízením, dále v kombinaci s platbou za určitou diagnózu (DRG). K těmto standardním úhradovým mechanismům pojišťovny nabízejí tzv. balíčkové ceny.
Přeloženo do srozumitelné češtiny, některé výkony, jako totální endoprotézy kloubů, oční čočky či nově operace žlučníků, kýl či křečových žil dolních končetin, jsou z uvedených úhrad vyjmuty. Zdravotnické zařízení nasmlouvá (chápej direktivně obdrží) balíčkovou cenu určitého výkonu a hlavně zcela jasně definovaný počet operací v kalendářním roce. Výkony, které by se nemocnicím jednoduše vyplatily například při úhradách za výkon či DRG, jsou limitovány balíčkovou cenou.
Pojišťovna uhradí za rok přesně stanovený počet výkonů v závislosti na objemu disponibilních prostředků. Je zcela nepochybné, že jde o zcela standardní a rutinní výkony, které provádějí okresní, krajské či fakultní nemocnice. Bohužel bychom nebyli v Česku, aby to nemělo nějaký chyták či zádrhel.
Na zdravotní rentě z pojištění i pro tyto výkony dále participují (spíše parazitují) také privátní zdravotnická zařízení, která vyrostla a mnohdy nepochopitelně dál rostou jako houby po dešti. Zde začíná onen zmíněný problém celé záležitosti. Privátní zdravotnická zařízení či ambulance nejsou u nás striktně definovány mimo zdravotní pojištění.
V civilizovaném světě privátní znamená za hotové či za nadstandardní připojištění. U nás je to v systému všeobecného pojištění, což je jedna z mnoha systémových chyb (či záměrů). Dále nejsou počty výkonů nasmlouvány rovnoměrně na určitý počet obyvatel a pojišťovna využívá tento balíček jako nástroj a bič na některá zdravotnická zařízení i celé regiony. Ta operují leckde na 50 % své kapacity!
V nemocnici XY je dle počtu výkonů čekací doba 10 měsíců příkladně na operaci oční čočky, sousední fakultní nemocnice má objednací dobu do jednoho měsíce, privátní zařízení vás odoperují ihned. Pro nemocnici XY je to jistě zničující záležitost.
Nemocnice se v mnoha případech uchylují k různým lstím, aby zkrátily objednací doby, jako jsou dary, platby přes nadace, nadstandardy Neexistuje tedy spravedlivý a transparentní systém a nevím, zda veřejné pořadníky k jeho vytvoření nějak přispějí. Pokud však přispějí k tomu, že příkladně fakultní nemocnice nebude dělat standardní operace čočky či endoprotézy, ale transplantace ledvin či experimentální operace beznadějného pacienta, pokud se pacient nebude nesmyslně trmácet 150 km kvůli operaci a bude se ptát na své pobočce pojišťovny, proč mu to neudělají doma, když operují na 50 % své kapacity a dělají to dobře, pokud bude definován nadstandard, pokud si pacient bude moci legálně zaplatit operaci mimo pojištění, pokud se privátní zařízení vyčlení mimo institut veřejného zdravotní pojištění, potom to bude mít smysl.
Obávám se však, že tnout takto do živého není smyslem celé zamýšlené akce a jde o malou domů pro velké nemocnice, řetězce a likvidaci určitých nemocnic a zdravotní péče v určitých regionech. Dlouhá objednací doba není ten správný ukazatel pro standardy zdravotní péče, protože má mnoho již uvedených proměnných. Tak nevím
Zdroj: Medical Tribune