Je zdraví soukromé, veřejné, nebo státní?

My, Češi současné doby, neumíme na otázku položenou v titulku dát jednoznačnou odpověď. Někdy se dokonce tváříme, že veřejné zdraví, jak sice přesně, ale ne příliš šťastně překládáme anglický termín Public Health, neexistuje, že je nepotřebujeme a nechceme. Historie nám za pravdu nedává a budoucnost nás za tento názor může i odsoudit. Na další generace totiž spadne nutnost řešit závažné problémy, které my bohorovně přehlížíme.

S tímto pocitem se rozjížděli mnozí účastníci XVII. ročníku celostátní konference Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP a 50. ročníku celostátní konference AT sekce Psychiatrické společnosti ČLS JEP, který se konal uprostřed dubna letošního roku v Seči. Hlavním tématem a jednotícím mottem totiž byly "Závislosti a veřejné zdraví".

Rozčarováním není jen stále slabší ekonomická podpora adiktologických služeb, včetně podfinancování programů, které prokazatelně snižují zdravotní rizika nejen u závislých, zejména u injekčních uživatelů drog (harm reduction), ale chrání celou populaci. Právě tyto programy brání šíření přenosných chorob typu HIV a infekčních hepatitid, jež představují potenciální riziko ohrožení i pro neuživatele drog.

Zklamáním je i nepochopitelné podcenění spolupráce odborníků-adiktologů státními orgány. Citujeme z prohlášení účastníků, vydaného na schůzi výboru obou pořádajících společností: "Odborný pohled na drogovou problematiku závislostí je v současné době vytlačován z rozhodování o drogové politice. Výbor zástupců resortů a institucí pod Úřadem vlády ČR totiž navrhl takovou změnu statutu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, ze které by byli z Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky vyloučeni zástupci krajů, neziskových organizací a zástupci odborné veřejnosti v podobě Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně." Drogová politika v České republice by se tak vrátila před rok 1956, kdy vznikl první odborný poradní sbor ministra zdravotnictví pro problematiku závislostí.

Závislosti na návykových látkách a patologické hráčství nepředstavují jen politický problém; prevence a zejména léčba závislostí jsou především problémem zdravotnickým. Závislosti mají velmi úzký vztah ke zdraví, a to jak fyzickému, tak psychickému. Užíváním drogy dochází jak k orgánovým změnám, tak k poškození duševního zdraví. U˙mnoha, spíše u převažující většiny závislých nebo poškozených užíváním návykové látky lze diagnostikovat druhou (duální) psychiatrickou diagnózu, například depresi, úzkostnou poruchu apod.

Opomenutí odborného medicínského hlediska při rozhodování ve věcech drogové politiky lze přirovnat k územnímu plánování bez názoru stavitele či architekta. Obojí je možné, ale je to účelné?

miš

Zdroj: Medical Tribune