Je vhodný čas na změny?
Tak máme konečně vládu s „důvěrou“. Funguje sice už pár týdnů, ale o nějaké pevné stabilitě se zatím nedá příliš hovořit. Můžeme očekávat velké pnutí při projednávání a schvalování téměř všech zákonů, které předloží Poslanecké sněmovně. Je však vysoce pravděpodobné, že za stávající situace nebude zájmem nikoho vládu torpédovat „příliš předčasně“. Opozičníci, kteří jí svými hlasy pomohli projít, si mohou být jisti, že se již nikdy na volitelné místo ve své bývalé rodné straně nedostanou, a jen těžko mohou být vzati pod křídla jiného politického subjektu. Poslanci stran, které tvoří vládní koalici, budou mít snahu, aby co nejdéle vydrželi ve svých funkcích. Žádný velký zájem o to, aby přišli o svá místa, nemají ani komunisté a sociální demokraté, protože nemají jistotu, že se znovu dostanou na volitelná místa, která by jim zaručovala další pobyt v Poslanecké sněmovně.
Ministr Julínek má dost zúžený prostor pro přípravu razantních změn ve zdravotnictví. Především z toho důvodu, že bude neustále bombardován opozičními poslanci a nemůže počítat ani s bezmeznou podporou ze strany všech svých koaličních partnerů při zavádění nezbytných reforem, které zrovna nemusejí vyhovovat všem zájmovým skupinám pohybujícím se ve zdravotnictví.
Jedním z opatření, které by ministr zdravotnictví mohl navrhnout a které by mohlo mít i pozitivní dopad na racionálně uvažující voliče, je naplnění obsahu slova „pojišťovna“. Zdravotní pojišťovny v současné době nepracují na pojišťovacím principu a tudíž jejich název je značně zavádějící. V současné době jsou to jakési „přerozdělovací“ společnosti. Aby dostály svému názvu, musely by připravit vedle stávajícího nepříliš funkčního systému širokou škálu opravdových pojistných plánů, které by si vzájemně konkurovaly jak uvnitř jednotlivých pojišťoven, tak zvláště mezi jednotlivými pojišťovnami navzájem. Součástí systémových změn by pak byla taková opatření, která by umožňovala svobodnou volbu pojištěnců z široké palety nabídky pojistných plánů. Samozřejmě by se od náplně jednotlivých pojistných plánů odvíjela i výše zdravotního pojistného (dnes je to spíše zdravotní daň). V přechodném období by tyto „opravdové“ pojistné plány mohly být dobrovolné a pravidla by musela být nastavena tak, aby celý systém přinejmenším po určitý čas mohl fungovat paralelně. Asi by to muselo být do té doby, než se zvýší povědomost o pojišťovacích principech zvláště u voličů komunistů a sociálních demokratů a než tito pochopí, že změny jsou především i v jejich zájmu. Zatím bohužel žijí v dlouho živeném bludu propagovaném předchozím ministrem D. Rathem, že „na bezplatné zdravotnictví si šahat nedáme“. Zapomínají však, že nic není zadarmo. A to ani naše zdravotnictví. Že by bylo zadarmo, je fikce blížící se lžím. Když se nepodaří zreformovat celkové financování zdravotnictví, mohlo by se začít alespoň tímto krokem.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2007, strana B2
Zdroj: