Je transdermální kontracepční náplast častější příčinou tromboembolické nemoci než perorální kontracepce?
Dne 10. listopadu 2005 vydal FDA stanovisko uvádějící, že transdermální kontracepční náplast uváděná v USA na trh pod názvem Ortho Evra (v ČR pod názvem Evra), vystavuje ženy během doby používání většímu množství estrogenů.1 Následně bylo označení náplasti aktualizováno, aby zahrnovalo varování o této vyšší expozici.
Zde jsou fakta:
1. Kontracepční náplast uvolňuje denně 20 µg ethinylestradiolu a 150 mg norelgestrominu (primární aktivní metabolit perorálně podávaného norgestimatu).
2. Průměrné sérové hodnoty ethinylestradiolu jsou 50 pg/ml, v rozmezí 25–75 pg/ml.2,3
3. Maximální koncentrace estrogenů v plazmě jsou při použití náplastí o 25–35 % nižší než při užívání perorálních přípravků obsahujících 30 nebo 35 µg ethinylestradiolu.4,5
4. V průběhu doby používání náplastí jsou pacientky vystaveny o 60 % většímu množství estrogenu než ty, které užívají perorální přípravky obsahující 35 µg ethinylestradiolu.
Co je důležitější, vyšší maximální plazmatické koncentrace nebo vyšší expozice v průběhu doby užívání? Nebo v tom není žádný rozdíl? První pochybnost, zda může být při použití náplastí vyšší riziko tromboembolické nemoci, přichází ze zpráv v médiích založených na ojedinělých informacích poskytovaných FDA. Výrobce náplastí Evra, společnost Johnson & Johnson, poskytla finanční prostředky pro dvě epidemiologické studie.
Podívejme se blíže na tyto dvě studie
Jick a spol., epidemiologové z Lékařské fakulty Bostonské univerzity, představili studii případů a kontrol zabývající se nefatální žilní trombózou, v níž využili informace z rozsáhlé americké databáze dlouhodobě zaznamenávající preskripci a diagnózu v systému řízené zdravotní péče. Po dobu tří let vědci porovnávali nové uživatelky náplastí s novými uživatelkami perorální hormonální antikoncepce obsahující 35 µg ethinylestradiolu a norgestimat. Celkový počet případů žilních trombóz byl 68, s 266 kontrolami rozpoznanými a spárovanými podle roku narození a data trombotické epizody (tím byla zaručena porovnatelnost expozice). Mezi ženami, které používaly náplast, bylo 31 případů s tromboembolickou příhodou, 127 žen sloužilo jako kontrola. V konečném součtu při srovnávání dvou metod nebyl zjištěn žádný rozdíl v riziku tromboembolické nemoci (OR = 0,9; 95% IS 0,5–0,6).6
Jednou ze silných stránek této zprávy je, že byly zařazeny pouze nové uživatelky, a tím byl vyloučen problém, kdy přetrvává ovlivnění předchozí medikací (srovnávání nových uživatelek s dlouhodobými uživatelkami by bylo srovnáváním dvou rozdílných skupin pacientek).6 Dokumentace byla další silnou stránkou této studie: diagnóza žilního tromboembolismu byla tak přesná, že všechny postižené pacientky podstoupily léčbu antikoagulancii.
Výsledky se nezměnily ani po zohlednění podle věku, trvání expozice, hospitalizace nebo ambulantní léčby a frekvence návštěv zdravotnických zařízení. Riziko pro nefatální žilní trombózu bylo podobné u nových uživatelek náplastí ve srovnání s novými uživatelkami perorální antikoncepce.6 Analýza rizika infarktu myokardu a cévní mozkové příhody v databázi bude publikována v budoucnosti.
Jick a spol. prodloužili studii o 17 měsíců od data, kdy zařadili dalších 56 případů s idiopatickou žilní trombózou.7 Ani poté nenalezli žádný rozdíl mezi uživatelkami transdermálních náplastí a uživatelkami perorální kontracepce obsahující 35 µg ethinylestradiolu a norgestimat (OR = 1,1; 95% IS 0,6–2,1). Kombinace případů a kontrol z obou publikací dává 124 případů a 478 kontrol (OR = 1,0; 95% IS 0,7–1,5).
Na druhé straně Cole a spol. z i3 Drug Safety oznámili, že transdermální kontracepce zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 2,4krát ve srovnávání s uživatelkami perorální antikocepce s 35 µg ethinylestradiolu a norgestimatem.8 i3 Drug Safety je jednou z divizí firmy Ingenix, medicínské informační společnosti vlastněné United Help Group. United Help Group také vlastní UnitedHealthcare, která je hlavním národním poskytovatelem zdravotního pojištění. Studie použila data z pojistných událostí UnitedHealthcare k identifikaci žen užívajících transdermální či perorální kontracepci. Dvacet případů tromboembolických příhod u transdermální metody, znamenající incidenci 40,8 na 100 000 žen ročně, bylo porovnáno s 37 případy u perorální kontracepce s incidencí 18,3 na 100 000 žen ročně. Tento rozdíl vynesl vyšší poměrný podíl mezi uživatelkami transdermální kontracepce ve skupinové analýze 2,2 (95% IS 1,2–3,8). Vnořená studie případů a kontrol, provedená za účelem detekce rizikových faktorů, nalezla OR pro transdermální uživatelky 2,4 (95% IS 1,1–5,5). Infarkt myokardu a cévní mozková příhoda se vyskytly velmi zřídka, takže nebyl možný odhad rizika.
Jedna ze slabých stránek této práce byla neschopnost potvrdit diagnózu tromboembolické příhody ve 100 % případů z daných zdravotních záznamů (celkem 83 % případů). Kladnou stránkou této studie byla naopak snaha o identifikaci i dalších faktorů, které mohou ovlivňovat tromboembolickou nemoc.
Důležitý moment v hodnocení těchto studií je zařazení nových uživatelek. Jick a spol. zařazovali do studie pouze nové uživatelky hormonální kontracepce, zatímco Cole a spol. zařadili i dlouhodobé uživatelky perorální kontracepce (ještě před rokem 2002). Protože transdermální kontracepce se dostala na trh v dubnu 2002, studie Colea a spol. je matoucí v porovnání nových a dlouhodobých uživatelek perorální kontracepce s novými uživatelkami transdermální kontracepce. Tato kritika je podpořena faktem, že incidence tromboembolické nemoci ve studii Colea a spol. byla 18,3 na 100 000 žen ročně oproti vyššímu výskytu 41,8 na 100 000 žen ročně ve studii Jicka a spol. Výskyt tromboembolických příhod u uživatelek transdermální kontracepce byl podobný v obou studiích, 40,8 na 100 000 žen ročně ve studii Coleho a spol. a 52,8 na 100 000 žen ročně ve studii Jicka a spol.7,8
Při porovnávání obou studií je důležitý fakt, že zpráva Jicka a spol. měla více než šestkrát větší počet případů než zpráva Colea a spol. a z toho i plynoucí větší statistickou sílu. To se odráží ve větších intervalech spolehlivosti Coleovy studie, naznačujících méně přesné závěry. Ve skutečnosti bylo v celkové analýze případů a kontrol pouze 20 případů u uživatelek transdermální kontracepce oproti 37 případům u uživatelek perorální hormonální antikoncepce a OR 2,0 bylo podobné, ale nedosáhlo statistické významnosti (95% IS 1,0–4,1). Po vyřazení případů a kontrol s rizikovými faktory byl poměr šancí (OR) se 16 případy u uživatelek transdermálních náplastí a s 26 případy ve skupině s perorální antikoncepcí 2,4 se statistickou významností, ale s relativně širokým 95% IS 1,1–5,5.
Co to znamená pro lékaře a pacientky?
Toto jsou první epidemiologická data k tak důležitému tématu. Jedna studie nás uklidňuje, druhá varuje. Nicméně studie ukazující zvýšené riziko žilního tromboembolismu při transdermální kontracepci v porovnání s perorální kontracepcí má několik důležitých slabin: menší počet případů a kontrol, nekompletní potvrzení diagnózy a zařazení nových i dlouhodobých uživatelek perorální kontracepce.
Celková účinnost kontracepce v populaci se zvyšuje, což je dáno i větším počtem metod, z nichž můžeme vybírat. Transdermální kontracepce nabízí výhodu lepší compliance uživatelek. Malá spolupráce pacientek je hlavní příčinou selhávání perorální antikoncepce. Týdenní aplikace transdermální kontracepce je jednodušší a připouští zapomenutí či zpoždění aplikace. V randomizovaných výzkumech sledujících čtyři až třináct cyklů, bylo o 10–20 % více pacientek, které vykazovaly lepší compliance u transdermální metody ve srovnání s perorálním užíváním.9,10 V klinických výzkumech s transdermální kontracepcí je celkově nižší počet těhotenství ve srovnání s perorální antikoncepcí, který je připisován právě lepší spolupráci pacientek. Důležité je, že mladé ženy, převážně mladší než 20 let, jsou ve srovnání se staršími ženami ochotnější používat transdermální kontracepci než užívat perorální přípravky.11
Riziko žilní trombózy při užívání hormonální antikoncepce je nejvyšší během prvního roku užívání, v souvislosti s predisponujícími faktory, jako je obezita nebo hereditární trombofilie (leidenská mutace faktoru V, nedostatek antitrombinu, proteinu C nebo S, elevovaný faktor VIIIc, mutace protrombinu). V současné době neexistují žádné finančně dostupné laboratorní testy k detekci žen s vyšším rizikem žilní trombózy před aplikací hormonální antikoncepce. Proto zůstává pro efektivní screening zásadní klinické vyšetření lékařem zaměřující se na předchozí epizody tromboembolické nemoci, kardiovaskulární onemocnění a rodinnou anamnézu. Selektivní laboratorní screening na základě těchto informací je pak odůvodněný.12
Přes zvýšené relativní riziko žilní trombózy v souvislosti se steroidní kontracepcí je absolutní riziko v celkové populaci malé. Nové hodnocení rizika odhaduje, že výskyt žilní trombózy v reprodukčním věku je 50–100 na 100 000 žen ročně a že uživatelky perorální hormonální antikoncepce jsou spojovány s dvojnásobným zvýšením relativního rizika, tedy s rizikem, které je nižší než riziko související s těhotenstvím.13,14 Protože většina případů se vyskytuje během prvních několika měsíců u žen s predisponujícími faktory, absolutní riziko pro zdravou ženu s přiměřenou hmotností bez rizikových faktorů je skutečně velmi nízké.
Pomluvy mohou být nebezpečné
Domníváme se, že strategie FDA ve vydávání zpráv a dělání veřejných závěrů dříve, než jsou dostupné vědecké publikace k posouzení odbornou veřejností, jsou škodlivé. Smysluplné rozhodnutí lékaře a jeho pacientky vyžaduje pečlivé zhodnocení publikovaných prací. Rozhodnutí lékaře by nemělo být založeno na nepravdivých informacích, které vydá FDA! Liší‑li se riziko tromboembolické nemoci při užívání transdermální a perorální kontracepce, pak je velmi malé. Zatím dostupné důkazy neukazují na významný rozdíl.
Zdroj: