Je sterilizace pastí na lékaře?
V médiích zaznívají hlasy, obvykle ústy advokátů, které za neúspěch jakékoli medicínské „destrukce“ požadují patřičný, lépe řečeno často nepatřičný trest. Zatím je naštěstí požadována „jen“ finanční kompenzace. I na medializovaných případech nechtěných otěhotnění po sterilizaci je na první pohled patrné, že peníze stojí v žebříčku hodnot „až“ na prvním místě. A to je dobře. Naštěstí je už dávno pryč doba, kdy se trestalo podle pravidla oko za oko, zub za zub. Vedle požadované finanční kompenzace „bolesti“ se však zpravidla ponechá i hromádka „špíny“ na hlavách zainteresovaných lékařů. A to dobře není.
Má-li být lékař trestán, a to morálně či jinak, za tzv. neúspěšnou sterilizaci, tak se obávám, že není daleko doba, kdy se budeme ke každému chirurgickému odstranění nějakého orgánu (čili „destrukci“) stavět prvotně s obavou z toho, bude-li se kožní jizva po zhojení pacientovi líbit či nikoli, přičemž kvalita a výsledek provedené operace uvnitř těla nebudou důležité.
Nezávidím kolegům, kteří budou v této bohužel ne příliš vzdálené době provádět konstruktivní či rekonstrukční, tělo či orgán upravující či opravující, operace. Předpokládám však, že v té době už bude tak propracovaný systém slušných odměn lékařů a možnosti kvalitního pojištění po vzoru našich „západních bratrů“ a kauzy typu „selhání sterilizace“ s následným otěhotněním a porodem zdravého dítěte (jichž jsme v poslední době díky médiím mohli být svědky) se nebudou projednávat u soudů, ale bude stačit mimosoudní dohoda tří stran (pacienta, zdravotnického zařízení a pojišťovny) o tom, aby se patřičná, ale možná i nepatřičná výše „bolestného“ dotyčné vyplatila a touha po finančním změření spravedlnosti byla naplněna.
Jak vznikají kauzy se selháním sterilizace
Sterilizace, pod obrazem přerušení vejcovodů, se ženám nabízí jako jedna z efektivních metod antikoncepce. Je nejspolehlivější a až na výjimky zpravidla trvalá. V žádosti o provedení sterilizace se zdůrazňuje, že se jedná o metodu zábrany plodnosti, která je nevratná. Akcentace tohoto faktu je přitom mnohem významnější než upozorňování na možnost samovolného zprůchodnění vejcovodů po jejich přerušení. Žena uvažující o provedení sterilizace by neměla přistupovat k volbě této kontracepční metody ukvapeně, ale po důkladném promyšlení všech konsekvencí. Znatelně více žen po provedené sterilizaci totiž přichází do ambulance gynekologa s žádostí o znovuzprůchodnění vejcovodů než těch, které by přicházely s nečekaným těhotenstvím. Ty první případy jsou sice medicínsky i lidsky smutnější, ale nejsou tak „mediálně zajímavé“ jako ty druhé, a tak se o nich svět nedozví.
Spolehlivost sterilizace je vysoká. Některé literární prameny uvádějí, že po sterilizaci otěhotní jedna z cca 1 500 žen. Absolutní většina orientovaných žen pozná těhotenství podle vynechání pravidelné menstruace a nemají problém s tím, aby stihly provedení umělého ukončení těhotenství do 12. týdne gravidity. Jiné, které mají poněkud mylné představy o fyziologii ženského menstruačního cyklu, to však často nestihnou (čekají měsíce na nepřicházející menstruaci), a pak vzniká kauza zvaná „selhání sterilizace“, která se v poslední době objevila v českých médiích.
V čem tkví hlavní negativum takových kauz?
Vedle zbytečné diskreditace soudem vláčeného pracoviště, které provedlo sterilizaci, spatřuji významný problém v tom, že mnoho žen uvažujících o sterilizaci zavrhne tuto bezpečnou, spolehlivou (po hysterektomii druhou nejspolehlivější!) a víceméně nejzdravější antikoncepční metodu jako z laického pohledu nespolehlivou, ne-li nebezpečnou. Tendenčními mediálními kauzami živené ženy budou i po splnění své reprodukční funkce dále používat kontracepční metody (hormonální, bariérové), které je budou vystavovat zbytečným zdravotním rizikům. Ve srovnání se světem jsme přitom zemí s nepříliš vysokým využíváním sterilizace jako metody antikoncepce.
Indikace k provedení sterilizace lze rozdělit do dvou skupin: zdravotně-antikoncepční a čistě antikoncepční. Mezi ty zdravotní patří například závažná kardiovaskulární onemocnění, léčené onkologické či psychiatrické onemocnění či opakované císařské řezy. Kritéria pro přerušení vejcovodů z pouhých antikoncepčních důvodů jsou jasně daná: tento výkon lze provést u žen ve věku nad 35 let majících tři zdravé děti nebo u žen se čtyřmi a více dětmi. Pokud jsou splněna kritéria provedení sterilizace a tento výkon je schválen příslušnou odbornou komisí zdravotnického zařízení, tak se přerušení vejcovodů provádí buď při plánovaném císařském řezu, nebo laparoskopicky.
Antikoncepční úspěšnost sterilizace není dána jen samotným průběhem operace, ale i pooperačním průběhem. Například sexuální život by neměl začít druhý den po operaci, což je běžné, jak se dozvídáme z anonymních internetových diskusí. Riziko rozvoje zánětu po operaci na vejcovodech existuje a každá žena by měla vědět, že o spolehlivosti sterilizace nerozhoduje jen operace samotná, ale i pooperační životospráva. O nechtěném zprůchodnění vejcovodu po sterilizaci totiž většinou rozhodují jiné aspekty, než „špatně“ provedená operace.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2008, strana A15
Zdroj: