Je sekvenční léčba RCC optimální?
Dostupnost několika různých strategií léčby metastazujícího renálního karcinomu vyvolala potřebu vybrat takovou, která přinese pacientům nejvyšší užitek. Proto se sešel panel expertů, jenž na satelitním symposiu společnosti Bayer Schering Pharma v rámci XXV. Výročního kongresu Evropské společnosti urologů v Barceloně diskutoval jednotlivé postupy s cílem na základě dostupných výsledků z klinických studií vybrat ty nejlepší z hlediska přežití, ale také kvality života pacientů.
"S našimi stále většími zkušenostmi v cílené terapii a zvýšené dostupnosti nových přípravků máme nyní reálnou možnost změnit perspektivy pacientů s renálním karcinomem v pokročilém stadiu," řekl profesor Ziya Kirkali z L ékařské fakulty v tureckém Izmiru. Hlavní problém, jejž se odborníci rozhodli vyřešit, byl, zda je pro pacienty výhodnější sekvenční či kombinovaná terapie. Výsledný verdikt vznikl na základě intenzivní diskuse a hlasování účastníků symposia.
V klinické praxi je v současné době nejčastěji užívanou sekvenční terapie. "Avšak musíme mít výsledky dalších klinických studií, abychom mohli určit přesněji, která strategie je optimální pro určitého pacienta," vysvětluje prof. Kirkali. Zajímavé výsledky se dají očekávat ze dvou randomizovaných studií fáze III, srovnávajících axinitib nebo temsirolimus se sorafenibem u pacientů, u kterých selhala léčba první volby. Nesou názvy AXIS (650 pacientů) a TORISEL 404 (480 pacientů).
Studie SWITC H - největší mezinárodní sekvenční studie
Přes deset studií zahrnujících přes 600 pacientů ukázalo, že život pacientů, kteří byli v progresi onemocnění při terapii sunitinibem, se prodloužil v případě, že dostávali sorafenib a vice versa. Protože znalosti těchto dvou molekul nejsou úplně detailní, rozhodl se Deutsche Krebsgesellschaft Sponsor uspořádat prospektivní, randomizovanou, multicentrickou studii SWITCH.
Začala v únoru 2009, nyní zahrnuje pacienty ze 79 klinik, bude ukončena v dubnu 2013. Do větve s 800 mg sorafenibu nebo 50 mg sunitinibu bude rozděleno 540 pacientů z Německa, Nizozemska a Rakouska v plánu čtyři týdny na léčbě a dva týdny bez léčby. V případě progrese onemocnění nebo intolerance léčby bude pacientům změněna terapie na jiný tyrosinkinázový inhibitor s intervalem bez léčby maximálně jeden až čtyři týdny. "Očekáváme, že výsledky nám přinesou kromě dat o účinnosti této terapie i hlubší poznání bezpečnostního profilu obou molekul. Sekundárními cíli je analýza dat týkající se kardiovaskulárních nežádoucích účinků, proto budou pacienti procházet pravidelnými echokardiografickými vyšetřeními a hodnocením markeru NT-proBNP," říká prof. Kuczyk z Lékařské fakulty v německém Hannoveru.
Původně byly možnosti léčby metastazujícího renálního karcinomu velmi omezené. Vzhledem k tomu, že renální karcinom je vysoce rezistentní k chemoterapii, byli pacienti léčeni imunoterapií. Ta může být velmi efektivní, avšak u limitovaného množství pacientů, a to pro svoji vysokou toxicitu. Lékař se proto musel rozhodnout, zda je jeho pacient vhodný pro imunoterapii či nikoli. V posledních letech se však terapie renálního karcinomu dramaticky změnila, a to díky novým, angiogenezi ovlivňujícím molekulám (Nexavar, Sutent, Avastin, Torisel, Afinitor se šestým pazotinibem čekajícím na schválení v EU).
Zdroj: Medical Tribune