Jaký je váš recept na sestavení rozpočtu nemocnice?
Být spravedliví při rozdělování peněz je obtížný úkol
Velmi pečlivě jsme nadefinovali, jak se tvoří rozpočet nemocnice. V zásadě je to rozděleno do čtyř stupňů. Největší část peněz se dělí historicky, každý dostane přibližně tolik, kolik dostal v předchozím roce, případně s nějakým navýšením, jestliže na něj pojišťovny přistoupí. Každý rok máme zatím o několik procent finančních prostředků navíc. Část těchto peněz jde na pokrytí zcela nutných a nezbytných výdajů (například na havárie, na nároky a požadavky související s hygienickými předpisy a podobně). Musíme zvažovat také náklady, které jsou předem jen těžce předvídatelné, například nárůst počtu porodů na gynekologicko-porodnickém oddělení a podobně. To jsou skutečně finance, které nám nikdo neodpustí, a které prostě musíme vynaložit. Na konci rozpočtu ale zbude několik desítek milionů korun (kolem třiceti), jež lze rozdělit mezi jednotlivá pracoviště našeho zařízení. Abychom postupovali co nejspravedlivěji, o tyto peníze za předem daných a regulérních podmínek pracoviště mezi sebou v podstatě soutěží. V naší nemocnici máme ustavenou desetičlennou komisi, která musí vybrat mezi desítkami požadavků, jež se jejím členům shromáždí na stole. Kritérii výběru požadavků jsou především největší prospěch pacientů a nemocnice samotné.
Tento náš systém jakýchsi vnitřních grantů umožňuje schopným lidem v našich týmech, aby na peníze i při stálém rozpočtovém napětí dosáhli, když předloží komisi výborné argumenty a projekty. Uspokojena je možná polovina projektů, přičemž zásadní neshody nevznikají, protože aktuálně neúspěšní vědí, že mají naději a šanci uspět v příštím roce.
Jakmile jsme tento systém zavedli, skončily dříve poměrně časté vnitropodnikové, přesněji vnitronemocniční boje, kdy pořád někdo ve vedení nemocnice chodil s tím, že když jeho oddělení nedostane ty a ty peníze, začnou tam umírat pacienti. Výhoda u nás byla v tom, že zavedený systém kolegové vnímají jako férový a přistoupili na něj.
Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,
ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové
V ÚVN v Praze mají na rozhodování o grantech oddělení
V Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve Střešovicích existuje speciální Oddělení rozvoje, výzkumu a vývoje, které kromě vlastních projektů odpovídá za grantovou agendu i prováděné klinické studie v rámci celé nemocnice. To je systém, který používáme na našem pracovišti už několik let.
MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.,
náměstek ředitele ÚVN Praha
V Liberci využívají při přidělování peněz motivačních faktorů
V liberecké nemocnici jsme s ohledem na formu obchodní společnosti beze zbytku využili právě motivačních faktorů v odměňování zaměstnanců, odstranili nešvar v podobě principu seniority a takto motivačně se snažíme přistupovat k čerpání všech prostředků zařízení, nejen finančních. Na rozdíl od fakultních nemocnic, kde určitou roli v odborné oblasti hraje fakulta, v naší nemocnici je systém do určité míry jednozdrojový. Velmi motivačně přistupujeme k léčení samoplátců, řešení klinických studií, darovacích smluv, nadstandardních služeb s ohledem na důležitost iniciátora těchto prostředků, nicméně pochopitelně s ohledem na existenci jiných oborů v nemocnici, kde je přístup k těmto prostředkům prakticky nemožný. Pokud se jedná o prostředky nemocnice, v otázce přidělování prostředků na odborný růst hraje zásadní roli Vědecká rada nemocnice, jestliže je podpora věnována posunu v oblasti kvality a spokojenosti se zdravotní péčí, hlavní slovo má Rada pro kvalitu.
Vždy se snažíme při přidělování vlastních finančních prostředků , které se pohybují v řádech milionů korun, uplatňovat zpětnou vazbu, tedy dodatečný přínos pro pracovníka, organizaci a eventuálně pacienty. Osobně bych byl raději, kdyby každá takováto investice ze strany zaměstnavatele byla podložena kofinancemi ze strany zaměstnance. Toto je nicméně obtížně uchopitelné, i když logické, protože co je zadarmo, toho si nikdo neváží.
MUDr. Luděk Nečesaný,
předseda představenstva Krajské nemocnice Liberec, a. s.
Musíme vycházet z omezených finančních možností
V pražské Fakultní Thomayerově nemocnici máme poněkud jiné možnosti než například v Ústřední vojenské nemocnici. Řadu let, ještě před mým nástupem, zařízení bojovalo s dluhy. Až do oddlužení v roce 2006 se nemocnice potýkala s vážnými finančními potížemi. Po mém nástupu došlo k řadě opatření, která se ukázala jako účinná, nicméně zátěž finančních problémů z minulosti pociťujeme dodnes. V nemocnici může být sebelepší manažer, když jsou ve financování jednotlivých zařízení tak velké disproporce. Pražské nemocnice jsou na tom všeobecně dost špatně ve srovnání s těmi menšími mimo hlavní město. Výjimkou jsou pochopitelně pracoviště jako Nemocnice Na Homolce, Fakultní nemocnice Motol, nový IKEM a podobně. Uzavřel bych to tím, že prioritní je pro každou nemocnici nastavení smluv s pojišťovnami, a jestliže je peněz dostatek, pak mohou fungovat i interní systémy rozdělování přebytečných peněz na užitečné projekty. My zatím tyto možnosti nemáme.
MUDr. Karel Filip, CSc., MBA,
ředitel Fakultní Thomayerovy nemocnice Praha
Olomoučtí upřednostňují zavedené postupy i při přerozdělování peněz
Přerozdělování rozpočtu v rámci nemocnice je opravdu velmi náročné a do značné míry nevděčné, protože s limitovanými příjmy jednoduše není v silách ani nejschopnější manažerů rovným dílem uspokojit všechny kliniky a pracoviště. Pravidlo je až neuvěřitelně jednoduché: když někde výrazněji přidáte, musíte bez mimořádných dotací ze strany státu či ministerstva zase někde ubrat. Obecně se dá říci, že postupujeme podle osvědčených metod a při přidělování finančních prostředků jednotlivým pracovištím především vycházíme z tak říkajíc historických zkušeností a finančních potřeb toho kterého oddělení či kliniky. Dalším zohledňovaným aspektem jsou finance nutné na uskutečnění dlouhodobých projektů, které nemocnice realizuje a hodlá v nich v budoucnosti dále pokračovat.
Při přerozdělování peněz ten který rok nás také omezují očekávané zásadní změny ve struktuře zdravotnických zařízení v republice. Jako příklad mohu uvést rušení některých traumatologických center. Pro naši nemocnici, kde budeme toto specializované centrum i nadále provozovat, z toho vyplývá, že budeme chtě nechtě muset počítat s navýšením výdajů a rozšířením jeho činnosti – zvětší se nám totiž výrazným způsobem spádová oblast. Všechny tyto a další, neuvedené aspekty nás více či méně omezují, i když si přednostové a primáři vždy mohou logicky zdůvodnit, proč právě jejich oddělení a pracoviště by letos mělo dostat více peněz než jiné a podobně.
Aleš Kotasék, DiS.,
manažer ekonomiky a financování a zástupce ředitele Fakultní nemocnice Olomouc
Zdroj: