Jaký je konečný účet evropských dotací?
doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,
poslanec Parlamentu ČR a někdejší ministr zdravotnictví
Dotace jsou obecně dost nešťastným ekonomickým nástrojem, protože výrazně zvyšují morální hazard a korupční rizika, v našem prostředí obzvláště. Musím znovu a znovu připomínat poměry v Nizozemsku, kde jsou odpisy ze schválených rozvojových investic pokryty úhradami za péči, což vede k velmi odpovědnému chování nemocnic. Možná se tím zužuje pole pro politiky, ale je to přesně to, co bychom u nás potřebovali.
Evropské dotace rozdělované Ministerstvem zdravotnictví se přesto povedly, peníze zde byly čerpány efektivně a rozmach kardio‑, trauma‑, onko‑ a neurocenter a programů byl markantní. MZ velmi důsledně hlídalo ekvitu tak, že definovalo standardní vybavení center a excesy typu „my jsme nejlepší v ČR a potřebujeme něco hodně rozvojového“ byly díky tvrdým pravidlům minimalizovány. Pokud k nim došlo, byly to české peníze ze státního rozpočtu, a nikoliv z EU. V krajích to bohužel bylo různé. Někde evropské dotace využili dokonale, jinde zůstala hořká pachuť, srovnatelná s aférami ze sféry dopravy anebo školství.
MUDr. Pavel Vepřek,
předseda sdružení Občan
Byly peníze z Evropské unie požehnáním, nebo danajským darem? Obojím. Evropské peníze nepochybně pomohly zlepšit kvalitu péče poskytované našim pacientům a současně i zvýšit obrat výrobců zdravotnických přístrojů. Obraz idylického sepětí růstu kvality péče a prorůstového opatření EU ruší možné dopady morálního hazardu, věrného to průvodce správy cizích prostředků nedostatečně odpovědným hospodářem. Zaznívá kritika výše nákupních cen, typu, počtu, umístění a využití zakoupených přístrojů, popřípadě se zmiňuje zvýšení výdajů veřejného zdravotního pojištění, ale to jsou všechno věci pomíjivé a časem zhojitelné. Pokud ale ke zmíněným věcem opravdu došlo, je daleko závažnějším následkem vytvoření sítě vlivných lidí, kteří, mohu‑li s nadsázkou citovat známého kolegu a politika, „spolu kradli koně“. Společná historie a společná rizika vytvářejí vztahy nad jiné pevnější a nikde jinde neplatí mušketýrské „Jeden za všechny a všichni za jednoho“ více než v takových bratrstvech. Pokud k tomu došlo, budeme výsledné účty platit nikoli z evropské, ale z vlastní peněženky. V tomto případě by byl danajský dar správnou odpovědí na položenou otázku. Doufejme, že tomu tak není.
MUDr. Jiří Běhounek,
hejtman Kraje Vysočina
Opakované výkřiky, že je zdravotnictví černá díra a jak se v něm ztrácejí peníze, zdravotnictví nepomohou. Účelové výklady některých postupů, rádoby audity a jejich závěry nemohou být důkazem, že je vše špatně. Všichni, kdo se ve zdravotnictví pohybují, dobře vědí, že peníze z EU našemu zdravotnictví velmi, velmi prospěly. Žil jsem v přesvědčení, že měly prospět hlavně pacientům, a ne že zdravotníci nedostali, co chtěli. Pacientů se vsak nikdo neptal ani neptá. Dokud si neřekneme otevřeně a natvrdo pravdu o všech oblastech zdravotnictví, nejen o penězích EU, nikam se neposuneme. Z mého pohledu a zkušenosti peníze EU jsou jednoznačný přínos, bez něhož bychom v poslední dekádě nebyli schopni péči takto rozvinout.
A samozřejmě se nabízí v této souvislosti otázka, kolik lidí okolo zdravotnictví je pro pevná pravidla a systémovou změnu?
MUDr. Oldřich Šubrt,
předseda správní rady Academy of Health Care Management
Jakýkoliv příspěvek do vybavení českého zdravotnictví, pomineme‑li korupční potenciál, je nakonec pozitivní, má však svá podstatná rizika – účelnost a udržitelnost investice. Za prvé české zdravotnictví nemá jasná pravidla pro oceňování přínosu zdravotnických technologií, a tak i v případě, že nákupy budou provedeny absolutně transparentně z ekonomického hlediska, nemáme stanovena kritéria prospěšnosti a neumíme ani odhadnout, jaký prospěch má z těchto dotací česká společnost. Za druhé, každá investice vyžaduje další náklady, jak provozní, tak amortizační, a pro dané zdravotnické zařízení může být v budoucnosti provozování takové technologie finančně náročné a může být i brzdou jeho rozvoje. Jednorázové a relativně štědré EU dotace nebyly v minulých letech ani požehnáním, ale mohly by být výzvou pro uplatnění principů HTA do financování rozvoje technologií u nás. Samozřejmě byly danajským darem tam, kde došlo ke kriminálním činům, ale to je vlastně také poučení pro budoucnost.
Zdroj: Medical Tribune