Jakou budoucnost mají odborné knihy?

V češtině mají význam knihy vázané na kulturní kontext

Určitě má smysl psát odborné knihy, i když jejich potřeba, a tedy i profil, se mění. Velké, „komprehensivní“, nákladné monografie se vyplácí vydávat zejména v angličtině, jejíž rozšířenost činí trh dosti velkým na to, aby to bylo výhodné. V „lokálním“ jazyce, nota bene malého národa, buďtež publikovány pouze knihy vázané na danou kulturu, knihy sloužící osvětě, celoživotnímu vzdělávání a knihy místně specifické. K tomu přistupuje neutuchající potřeba překladů myšlenkově inspirujících publikací, jež přinášejí zajímavé a neotřelé nápady, koncepty, hypotézy a originální vidění světa té které disciplíny. I v medicíně zůstává stále početná čtenářská obec praktiků a vzdělaných laiků, která přednostně v mateřském jazyce ráda sáhne po odborné knize nejen z ostatních oborů, ale i k osvěžení paměti ve vlastní specializaci. Mimochodem, nedovedu si zatím představit, že by k vyjednávání s ministerstvem či VZP mohli u nás odborníci za účasti široké lékařské veřejnosti používat v originále publikovaná terapeutická vodítka z Velké Británie. 

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.,

ředitel Psychiatrického centra Praha

Po pěti letech je nutno monografii vyhodit

Když studujete některý obor medicíny nebo se mu začínáte věnovat v postgraduálním životě, potřebujete kvalitní monografii. Je pro vás encyklopedií, průvodcem a rádcem ve standardních i neobvyklých medicínských situacích. Vracíte se k ní ve službách i při rozvahách nad komplikovaným pacientem. Teprve po zvládnutí základů oboru můžete žít z časopisů a internetových databází. Po pěti či šesti letech je ale třeba starou monografii vyhodit a nahradit novou, aktuální. Pro většinu českých lékařů jsou zatím stále jazykově i cenově dostupnější české než anglické knížky. A právě proto podle mého názoru potřebujeme kvalitní monografie těch nejlepších českých autorů.

Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.,

přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN v Motole 

Maximálně tři autoři, tři sta stran a tři měsíce na práci

Psát odborné knihy smysl určitě má, po zkušenostech s prací na velké Kardiologii jsem nakladatelství Galén navrhl následující formu, o které si myslím, že je v současné době nejlepší: Monografii zaměřenou na úzké téma, zpracovanou jedním až třemi odborníky, s rozsahem do 300 stran, a dohodu o tom, že text bude napsán za tři měsíce. Tím se dosáhne toho, že knihu napíší ti nejlepší z oboru, bude k přečtení a bude aktuální. Pokusili jsme se to začít právě v Galénu v edici Klinická kardiologie, kterou vedu, a máme za první rok a půl čtyři monografie toho typu. Velká učebnice oboru jednou za pět až sedm let je asi také vhodná. Ta by měla shrnout poznatky široce jako základní odkaz, ve kterém se najde všechno. Je výhodné mít pro naučení se celému oboru jednu učebnici, která má ucelenou formu. Část poznatků se nemění tak rychle, některé vůbec. Do budoucna bude ovšem problém sehnat na taková obsažná díla autory.

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc.,

předseda České kardiologické společnosti

Elektronická kniha umožňuje aktualizaci

Svůj význam knihy stále budou mít a já je mám rád. Odborné informace však zastarávají čím dále rychleji. Na internetových stánkách České leukemické skupiny jsme začali vydávat elektronickou knihu, která umožňuje okamžitý upgrade zásadních poznatků. Tato iniciativa je v počátku, ale máme v plánu letos základní text dokončit. Část věnovaná myelodysplastickému syndromu je kompletní a může sloužit jako model.

Prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.,

Interní hematoonkologická klika FN Brno a LF MU

Stále hledám odpovědi v knihách

Správná odpověď na tuto otázku asi neexistuje. Pokud bychom se řídili stránkou ekonomickou a racionální, tak určitě NE a určitě NE v češtině, kde je počet potenciálních čtenářů minimální a kniha se nemůže vyplatit. Ale kniha pro mne není prostředek na vydělání peněz, je to dar a radost. Proto si stále rád kupuji knihy od svých kolegů, rád je dostávám jako dárky a rád odborné knihy píši. Nejraději píši učebnice pro studenty, tam mám pocit plného uspokojení, že jsem udělal něco dobrého. Každá lékařská kniha, která vyjde, je již zastaralá, přesto bych si přál, aby knihy nadále vycházely, lidé je četli nebo alespoň prohlíželi. Možná jsem staromódní, ale když mám nějaký medicínský problém, tak odpověď hledám v kardiologii od Braunwalda, Štejfy či Aschermanna, a ne na internetu tak, jak to bude možná dělat další generace.

Prof. MUDr Jindřich Špinar, CSc., FESC,

přednosta Interní kardiologické kliniky FN Brno a LF MU

Budoucnost mají publikace s originálním pohledem

Při překotném vývoji medicínské vědy i praxe, informační explozi umožněné elektronickými médii a při stále se snižujícím množství volného času, který potenciální čtenáři i autoři mají, je otázka namístě. Zvláště tam, kde je okruh čtenářů vymezen jazykově. Domnívám se však, že odpověď zní ano – knihy mají smysl i nadále. Důležitá je ale volba vhodného formátu i tématu. Všeobjímající encyklopedická díla mohou v lepším případě obsáhnout stav poznání i praxe v době svého vzniku, jejich zastarávání je nevyhnutelné. Bude ale trvat potřeba publikací, kdy autor bude užší téma představovat svým osobním, neotřelým a originálním způsobem, a vůbec pak nebude vadit, že obsah bude nejen „evidence-based“, ale i „eminence-biased“. Naše medicína disponuje vynikajícími osobnostmi, které se se čtenáři mohou podělit o svůj názor, k němuž mnohdy došly jedinečnou a nezřídka trnitou cestou. Právě způsob uvažování, uchopení tématu a cesta k jeho zvládnutí mohou být nadčasové a povyšují knihu nad pouhý souhrn v době vydání platných skutečností.

Prof. dr. Karel Cvachovec, CSc., MBA,

přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a IPVZ ve FN Motol

Jde o generační otázku

Otázka, zda psát odborné knihy, je podle mého názoru otázkou generační. Pokud je v současnosti taková kniha napsána, je smysl tohoto počinu dán jednoduchou zpětnou vazbou, a to je objem prodeje výtisků. Pokud se kniha prodává a je o ni zájem, bylo její sepsání a vydání smysluplné. Pokud mám informace, knihy se zatím prodávají, a tudíž jejich psaní je odůvodněné a pro rozvoj vědních oborů přínosné. Nicméně na příkladu mého devatenáctiletého syna a jeho vrstevníků vidím, že přestože knihu nevezmou do rukou, mají z internetu a jiných elektronických zdrojů tolik informací, že je v žádném případě nemůžeme považovat za omezené nečtoucí tupce, a troufám si tvrdit, že i bez čtení papírových knih budou dobře připraveni na své budoucí povolání. Tudíž ve zkratce zatím knihy psát ano, do budoucna je to velký otazník. A ještě jeden dodatek. Žijeme v tržním hospodářství. Pokud bychom se měli živit psaním odborných knih bez dalších aktivit a příjmů, umřeli bychom hlady. Čas strávený nad psaním knihy snad není možno ani adekvátně odměnit. Nicméně každý autor má dobrý pocit, pokud v ruce drží své „dítě“, svoji nově vyšlou knihu. Možná, že je to víc než peníze.

Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc.,

primář Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Jihlava

Soustřeďme se na kvalitní překlady

Nová doba s sebou přináší nejen informační boom, ale rovněž nárůst neuvěřitelného množství informačního šumu. Dle známého pořekadla, že expert je člověk, který ví stále více a více o méně a méně věcech, dochází zákonitě k extrémní subspecializaci v rámci jednotlivých oborů. Zejména pro ty, kdo v určitém oboru začínají, je naprosto nezbytnou pomůckou manuál, který poskytne zastřešující a integrující pohled na disciplínu jako celek. V tom podle mého názoru byla, je a bude role kvalitních monografií naprosto nezastupitelná.

Jinou otázkou je, zda má v dnešní době smysl psát nové knihy v češtině. Zde jsem poněkud skeptický, s výjimkou některých specificky národních či regionálních problematik nelze asi kvalitou překonat špičkové monografie vycházející ve světě. Proto bych se spíše přimlouval za větší množství kvalitních překladů do češtiny, a to až do té doby, než všichni lékaři budou natolik jazykově připraveni, že sáhnou po originálu raději než po překladu do mateřštiny. Dle mých zkušeností z výuky studentů lékařské fakulty však tato doba ještě nenastala a pravděpodobně ani hned tak nenastane.

Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.,

přednosta Fingerlandova ústavu patologie LF UK a FN Hradec Králové

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana A2

Zdroj: