Jako svědek nesmím polemizovat
Upřímně řečeno – nebyl jsem v úplně příjemné pozici. Veřejnost a také mnoho novinářů si totiž neuvědomuje, že role svědka před soudem je hodně omezená. Že například svědek nesmí polemizovat ani se soudci, ani s dalšími účastníky jednání. Takže když zástupce strany, která stížnost podala, předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek, nebo dokonce sami soudci nadhodí témata, která jsou spíše technického rázu či naopak mají politický charakter, svědek se dostává do defenzivy. Myslím si, že tohle někdy šlo až za hranici samotné soudní procedury.
Však se také ozvaly hlasy, že si někteří soudci – snad pod vlivem toho, že jsou v přímém televizním přenosu – trochu popletli role a vystupovali spíše jako prokurátoři. Se vším negativním, co se k této funkci, nechvalně proslulé zejména z politických procesů, váže.
Nechci a ani nemohu hodnotit ústavní soudce. Je ale nepochybné, že soudní jednání, které se mělo zabývat důkazy svědčícími o tom, zda současný systém výběru poplatků ve zdravotnictví je či není v souladu s Ústavou ČR, se ubíralo poněkud jiným směrem.
Ten, kdo měl možnost sledovat jednání Ústavního soudu v televizi, si je může zpětně promítnout v hlavě a dojde k závěru, že za celou dobu padly jen dva nebo tři dotazy směřující skutečně k samé podstatě věci. Zbytek byla polemika se soudkyní Wagnerovou, která podle mého názoru rozhodně šla za hranice soudní procedury. Není divu, že mne, přiznávám, vyváděla z míry. Nevěděl jsem totiž, zda ji mám a smím poučovat o elementárních principech fungování zdravotních systémů. Myslím však, že role svědka jsem se držel přesně v těch intencích, jak ji definují zákony o soudnictví – jen nevím, zda taková důslednost byla i na straně některých členů soudního senátu.
Ústavní soud odročil jednání na neurčito, až se kvůli poplatkům znovu sejde, očekává se, že už rovnou vynese svůj nález. Co když je skutečně shledá neústavními a tuto část stabilizačních opatření zruší?
Po tom, jak probíhalo jednání 16. dubna, se může stát skutečně všechno. Stále ale doufám, že se Ústavní soud vrátí opět do své důstojné polohy a bude rozhodovat spravedlivě. Pokud poplatky zruší, bude to znamenat, že se Česká republika vymkne celé Evropské unii, v jejíchž členských státech jsou poplatky ve zdravotnictví zcela běžné. To by ale nebylo to nejhorší, s tím, že bychom se stali evropskou raritou, se dá nějak vypořádat. Extrémní výklad hlavy 4, článku 31 Listiny základních práv a svobod, o který se v případě poplatků jedná, by však de facto zabránil rozvoji českého zdravotnictví. Tady přece nejde o mne, ale o české pacienty! Nehledě na to, že by ze dne na den padly všechny ochranné mechanismy, které jsou v napadeném zákonu rovněž zakotveny – například princip ochrany pacientů před dopady vyšší sazby DPH na cenu léků. Kromě toho může dojít k deficitu finančních prostředků, k růstu nespokojenosti lékařů – a stabilita, která dnes ve zdravotnictví je, by byla rozhodnutím Ústavního soudu vážně narušena.
Ovšem i pokud soud poplatky zachová, nemáte ještě vyhráno. Na jednání expertní komise koaličních stran, které se konalo hned následující den, tedy 17. dubna, přinesli zástupci KDU-ČSL a Strany zelených až překvapivé množství změn a výjimek – osvobodit od placení celé věkové či sociální skupiny, platit u praktického lékaře jen jednou za tři měsíce… Zaskočil vás některý z těchto návrhů?
Mne to jednání naopak posílilo – znovu jsem si uvědomil, jak obrovskou mám zodpovědnost za to, aby byl systém stabilní a aby do něj někdo nevnesl chaos jenom kvůli tomu, že zrovna vidí některé věci jinak. Kromě toho se znovu ukázalo, že si komise nezaslouží název expertní. Některé návrhy, se kterými přišli zástupci KDU-ČSL i Strany zelených, jsou tak laické a naivní, že by žádného skutečného experta ani nemohly napadnout. Přitom jsme v minulosti vycházeli našim koaličním partnerům, v čem to bylo možné, vstříc, jejich připomínky jsme vždy pečlivě zvažovali. Ale oprávněně jsme se báli všech možných nejasně definovaných výjimek, které by byly v praxi těžko administrovatelné a přinášely by problémy lékařům i pacientům. Proto jsme poplatky nastavili na 30, 60 a 90 korun, což nejsou částky, které by někoho měly existenčně ohrožovat. Spekulace o sociálních dopadech jsou opravdu jenom spekulacemi a slouží těm, kteří se jimi zaštiťují, pouze k tomu, aby se sami zviditelnili.
Bohužel, od některých členů komise – znovu opakuji, že to opravdu nejsou žádní experti - cítím i určitou agresivitu. Snad proto, že nechápou podstatu, si stále myslí, že odborný tým, který pracuje na ministerstvu, chystá něco zločinného. Platí to především o lidoveckém poslanci Ludvíku Hovorkovi. Osobně už jsem zlomil hůl nad snahou vysvětlovat mu, že pokud nesouhlasí s poplatky, nesouhlasí zároveň ani s tím, aby se pacientům i zdravotníkům v systému aspoň trošku lépe žilo.
Když jste o některých nápadech komise říkal, že by se jen těžko daly realizovat v praxi, měl jste tím na mysli i návrh, aby se vybrané poplatky vzaly zdravotnickým zařízením a vracely se do systému zdravotního pojištění? Přece jen jsme v Česku a zkušenost už mnohokrát ukázala, že správa takového systému vracení by na administrativních nákladech mohla spolknout víc peněz, než kolik se jich vybere na poplatcích.
My jsme původně o nějaké formě čistě veřejného správního poplatku také uvažovali. Narazili jsme ovšem na to, že stávající zákon o veřejném zdravotním pojištění něco podobného neumožňuje – a také přesně na ty administrativní překážky, o kterých hovoříte. Máme ovšem jedinečnou příležitost – a víme o ní i bez těchhle „expertních“ rad. V novém zákonu o veřejném zdravotním pojištění, na jehož paragrafovém znění nyní pracujeme, totiž můžeme a také chceme zavést mnohem lepší systém správy a evidence vybraných poplatků a těsněji jej navázat na zdravotní pojištění.
Dopřejme si na závěr po českých tahanicích trochu evropského nadhledu. Náš telefonát vás zastihl ve Slovinsku na neformálním setkání ministrů zdravotnictví nejen ze zemí Evropské unie, ale i Švýcarska, Norska a Turecka. K čemu je takový sraz dobrý?
Hlavní bylo setkání ministrů zdravotnictví zemí tzv. Troiky, tedy tří států, které budou v následujících 18 měsících postupně předsedat Evropské unii, s nově – teprve 9. dubna - zvolenou evropskou komisařkou pro zdraví, bezpečnost potravin a dobré životní podmínky zvířat Androulou Vassiliou. Aktuální „Troiku“ tvoří Francie, která bude EU předsedat od léta, ČR, která ji vystřídá v lednu 2009, a Švédsko, které nastoupí po nás. S kolegy z těchto zemí jsme se sjednocovali na tématech našich předsednictví a konzultovali jsme je zároveň s paní komisařkou.
Mottem českého předsednictví EU je, pokud se nemýlím, „Evropa bez bariér“. Jak se to odrazí v oblasti zdravotnictví, jaké máte ambice?
Naší prioritou bude finanční udržitelnost systémů tváří v tvář stárnutí populace. Rádi bychom navrhli metodiku srovnávání jednotlivých, vzájemně značně odlišných systémů jednotlivých zemí. Právě tyto odlišnosti představují ve zdravotnictví často hlavní překážku plného využívání práv, které si EU pro své občany předsevzala – především práva na volný pohyb osob a nároku na rovné čerpání zdravotní péče v celé unii. Dalším tématem je eHealth, tedy elektronizace sběru a sdílení dat týkajících se zdravotní péče. Za třetí budeme rozvíjet téma, s nímž už před námi začne Francie, to znamená, že se soustředíme na problematiku nosokomiálních nákaz, jejich lepšího vyhodnocování a kvalitnějšího sběru dat. Je to oblast, ve které máme na jedné straně sami co zlepšovat, na straně druhé disponujeme řadou špičkových odborníků v problematice antibiotické terapie a rezistence.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2008, strana B1
Zdroj: