Jaké zlepšení lze očekávat v diagnostice karcinomu prostaty
V odborných i laických periodikách se v posledních týdnech loňského roku objevila zpráva o využití sarkosinu k zlepšení diagnostiky karcinomu prostaty.
Vzhledem k tomu, že karcinom prostaty je nejčastěji se vyskytujícím mužským nádorovým onemocněním a jeho včasná diagnostika ve vybrané části populace je prioritním zájmem, jedná se o informaci velmi důležitou.
Na prvním místě je třeba vědcům z Mendelovy univerzity v Brně poblahopřát k prvním výsledkům i ke skutečnosti, že se jim podařilo identifikovat látku s tak vysokým potenciálem pro diagnostiku i monitorování karcinomu prostaty. Je jistě potěšitelné, že taková zpráva přichází z českého pracoviště a nikoli ze zahraničí, jak jsme dříve bývali zvyklí. Přesto se domnívám, že je zprávu třeba krátce komentovat z klinického pohledu, mimo jiné i proto, abychom předešli přehnaným očekáváním laiků o okamžitých možnostech využití.
Diagnostika karcinomu prostaty, stejně jako je tomu u jiných solidních nádorů, je v současné době založena na biopsii a histologickém průkazu nádorové tkáně v odebraných vzorcích. Indikací k provedení biopsie je nejčastěji zvýšená sérová hodnota prostatického specifického antigenu (PSA). PSA je považován za nejlepší současný onkologický marker, ani on však není pro diagnostické účely dokonalý. Je orgánově zcela specifický, jeho zvýšená sérová hladina však souvisí s jakýmkoli onemocněním prostaty, tedy nejen s karcinomem. Zhruba lze říci, že se zvyšováním hladiny PSA stoupá procentuální riziko přítomnosti karcinomu prostaty. Logicky z toho vyplývá, že neexistuje jednoznačná prahová hodnota vylučující nebo potvrzující přítomnost nádoru a biopsii tak musíme indikovat u vysokého procenta mužů, kteří mají sice suspektní hodnotu, ale karcinom ve skutečnosti nemají. Jakýkoli test, který při současném provedení zvýší senzitivitu a specificitu PSA, případně PSA úplně nahradí, by byl z klinického hlediska obrovským přínosem, protože by umožnil zpřesnění indikace k biopsii prostaty. K tomu, aby jakákoli látka, tedy i sarkosin, tyto ambice mohla naplnit, musíme prokázat vysokou senzitivitu a specificitu látky v reálné klinické praxi, tedy například vyloučit nesprávnou pozitivitu v různých klinických situacích, jako jsou jiná onemocnění prostaty, záněty močových cest, další nádorová onemocnění atd.
V klinické praxi je zdůrazňován hlavně včasný záchyt agresivních typů karcinomů. Ideální marker by měl proto být schopen odlišit indolentní typy nádorů od těch agresivních. Byť první výsledky sarkosinu souvislost s agresivitou nádoru naznačují, bude tuto skutečnost třeba prokázat na mnohem větších souborech pacientů.
Karcinom prostaty není přes vysokou incidenci zařazen mezi onemocnění s aktivním plošným screeningovým programem. Důvodem je obava ze záchytu nevýznamných nádorů, které nepředstavují nebezpečí pro pacienta a kde je proto vysoké riziko „overtreatmentu“. V současné době je aktivní záchyt onemocnění omezován pouze na přesně definované věkové skupiny informovaných mužů. V případě, že nový marker nepřinese současně i další prognostické informace, je třeba tuto skutečnost respektovat a k plošně zaměřeným aktivitám přistupovat velmi obezřetně, respektive před nimi varovat.
Nepochybným přínosem by bylo i využití sarkosinu k monitorování průběhu onemocnění po jednotlivých léčebných krocích. Také v tomto případě však bude nutno upřesnit předpovědní hodnotu markeru u konkrétních skupin pacientů. Vzhledem k pomalému průběhu karcinomu prostaty, zvláště v jeho počátečních fázích, však bude zhodnocení předpovědi přežití vyžadovat dlouholeté sledování.
Chtěl bych ještě jednou brněnským vědcům poblahopřát k unikátnímu objevu. Nyní je však třeba přikročit k systematické a tvrdé klinické práci, bez níž by bohužel objev zůstal na polovině cesty.
Zdroj: Medical Tribune