Jaké jsou cévy z produkce tkáňového inženýrství
Přední lékařský časopis Science Translational Medicine přináší zprávu týmu lékařů z Dukovy Univerzity, Univerzity Východní Karolina, Univerzity v Yale a soukromé biotechnologické firmy Hemacyte o prvních testech cévních štěpů získaných metodami tkáňového inženýrství. Průlomovou výhodou těchto štěpů je možnost skladovat je po dobu několika měsíců v zamraženém stavu.
Pro cévní chirurgii se používají umělé náhrady cév z polytetrafluorethylenu. Využívají se i cévy odebrané mrtvým dárcům. Problémy spojené s využitím těchto náhražek slibovaly cévy vypěstované v podmínkách in vitro z pacientových vlastních buněk. Tvorba takové náhrady ale trvá kolem devíti měsíců a stojí kolem 15 000 dolarů.
Tým vedený Shannon Dahlovou ze společnosti Hemacyte vyvinul techniku pěstování cév z buněk dárců na podkladu vytvořeném z kyseliny polyglykolové. Jakmile buňky dárce na podkladu narostou, jsou všechny buněčné komponenty odstraněny speciálními detergenty.
Zůstane jen extracelulární matrix tvořená převážně kolagenem, jež během růstu buněk nahradila podklad z kyseliny polyglykolové. Tyto kolagenové cévní štěpy jsou zcela neimunogenní. Z buněk odebraných jednomu dárci lze získat najednou 37 cévních štěpů o větším průměru nebo dvojnásobek štěpů s menším průměrem. "Nabízíme alternativu pro případy, kdy nelze použít jiné zdroje nebo potřebný štěp vůbec není k dispozici," řekla Dahlová v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Zatím byly tyto štěpy testovány jen na zvířatech. Štěpy o vnitřním průměru 6 mm vypěstované z buněk lidských dárců byly zmrazeny a rok uskladněny v mrazáku. Poté byly voperovány paviánům. Průtok krve transplantovanou cévní náhradou byl zachován i po třech měsících. V dalším experimentu byly testovány cévní náhrady o vnitřním průměru 3 mm, které se poměrně rychle ucpávají. V tomto případě byly použity psí buňky a získané cévní náhrady byly voperovány psům. Aby se snížilo riziko ucpání cévy, byly na vnitřní stranu náhrady nasazeny buňky psího endotelu.
Výsledek testu byl přesvědčivý. Z šesti zvířat selhala céva jen jednomu. U ostatních byl průtok krve cévou v době ukončení pokusu zachován. U dvou psů se udržel průtok krve transplantovanou cévní náhradou po dobu jednoho roku.
Mnozí cévní chirurgové by však rádi viděli studii, která by zahrnula podstatně vyšší počty zvířat a sledovala by průtok krve transplantovanou cévní náhradou po mnohem delší dobu. Další odborníci poukazují na skutečnost, že cévní náhrady s menším vnitřním průměrem vyžadují osazení vnitřní stěny endotelem pacienta. To představuje značnou komplikaci a v podstatě znemožňuje rychlé a operativní využití zamražených cévních náhrad.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.
Zdroj: Medical tribune