Jak udržet sestry v nemocnicích?

Odpovídající mzdové, respektive platové podmínky jsou klíčové pro udržení personálu v jakékoli oblasti a pro sestry to platí také. Kdo si je chce udržet, musí je prostě zaplatit. Sestrám ale mohou ztrpčovat život stovky dalších skutečností, které jsou pro ně ve svém souhrnu silným stimulem pro to, aby se poohlédly po práci jinde. Proto se tentokrát v diskusním fóru ptáme: Co by se kromě zlepšení platů mělo změnit, aby sestry neodcházely od lůžek pacientů?

| PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

předsedkyně České asociace sester

Výše platů zůstává samozřejmě hlavní příčinou, proč české sestry odcházejí do zahraničí nebo zcela mimo obor. Nicméně svou negativní roli hrají i další faktory. Je to především fyzická a psychická náročnost naší práce. Sestra nese na svých bedrech velkou zodpovědnost za pacienty, protože mnohdy jde doslova o vteřiny a na jejím rozhodnutí závisí zdraví a život pacienta. Kromě toho přichází do kontaktu s nemocí, se smrtí, pracuje pod velkým tlakem. To vše může psychicky méně odolného člověka postupně přivést až k pocitu vyhoření. Připočteme‑li k tomu náročný směnný provoz, služby o svátcích a spoustu přesčasů, je zjevné, proč v ČR v současnosti chybí kolem tisícovky sester. Kromě odlivu sester navíc v posledních letech pozorujeme i menší zájem studentů o obor. Začarovaný kruh se tak uzavírá. Česká asociace sester všechna negativa ovlivňující úbytek sester v ČR dlouhodobě monitoruje. Usilujeme o zlepšení pracovních podmínek, výše platů i prestiže oboru. Ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a řadou dalších institucí a odborníků se snažíme najít řešení situace.

| Mgr. Martina Dostálová,

tisková mluvčí Nemocnice Na Homolce, Praha

Co může sestry udržet na místě kromě platu a co by se, kromě platu, mělo změnit:

• Zajímavá práce v oboru, možnost získat další profesní zkušenosti
• Možnost dále se vzdělávat a rozvíjet
• Dobré vztahy na pracovišti, rodinná a přátelská atmosféra, zaměstnanci by měli mít pocit sounáležitosti s nemocnicí, i ve státních nemocnicích by se měla ctít „firemní kultura“
• Vedoucí pracovníci by měli ctít principy demokratického řízení – zaměstnanec má možnost říci svůj názor a podílet se na rozhodnutích
• Vytváření dobrých pracovních podmínek pro práci (vybavení pracovišť, efektivní pracovní postupy, snížení mnohdy nadměrné administrativy)
• Vytváření dobrých podmínek pro sestry‑matky po MD (umožnění nižších pracovních úvazků, možnost umístit dítě do školky apod.)
• Skladba benefitů (dovolená navíc, zdravotní volno nad rámec dovolené)

| Bc. Dagmar Žitníková,

předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR

Je nutné zlepšit pracovní podmínky sester a změnit personální vyhlášku tak, aby akceptovala zákoník práce a další právní předpisy. V mnoha nemocnicích se dnes, a to v souladu s legislativou, sestra stará sama o více než 30 pacientů. Nelze předpokládat, že většina sester jsou nadlidé a že jsou schopné fyzicky a psychicky enormní zátěž dlouhodobě zvládnout. Frustrace z nemožnosti vykonávat své povolání správně vyhání sestry z nemocnic. Pokud k fyzickému a psychickému přetížení přidáme vysokou administrativní zátěž, změnu chování pacientů a jejich příbuzných k personálu, máme nastaven reálný neradostný obraz pracovního prostředí sester. Osobně jsem přesvědčená, že pokud bude mít sestra zaručeno, že nezůstane na oddělení sama, že bude mít k dispozici pomoc, a to i prostřednictvím nižšího zdravotnického personálu, že přestane vykonávat nekvalifikované činnosti, pak se sestry do nemocnic vrátí. Sester není málo, jsou. Problém je, že nechtějí ve zdravotnictví za současných podmínek pracovat. Dnes, v rozvinuté tržní ekonomice, už nelze sestře vnutit myšlenku, že její práce je posláním a že je normální, aby za nízký plat snášela něco, co je v jiných odvětvích nepředstavitelné. Neexistuje odvětví, kde nutí ženu, aby zvedala stokilovou zátěž (pacienta), když hmotnostní limit pro zvedání břemen je pro ženu 15 kg. Část společnosti se tváří, že ve zdravotnictví platí pro zaměstnance jiná pravidla. Neplatí a současná personální krize to jen dokazuje. Kromě úpravy personální vyhlášky by mohlo ke stabilizaci sester přispět i rozšíření psychosociální pomoci. Namístě je také úprava rozsahu zdravotnické dokumentace a rozšíření zaměstnaneckých benefitů. Otevřít by se měla diskuse o stanovení nižšího věku pro odchod do důchodu u této náročné profese. Návrhů na zlepšení pracovních podmínek je mnoho, většina z nich naráží na finance, a tady je situace stejná jako se sestrami: finance jsou, ale je problém, kde a na co se budou dávat. Problém nedostatku sester řešení má. Otázkou je, zda je k řešení vůle.

| Mgr. Soňa Mendlová,

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, Nemocnice Na Bulovce, Praha

Finanční ohodnocení je v každé profesi nepochybně důležitým stimulem. Nicméně faktorů, pro které se mladí lidé rozhodnou pro práci ve zdravotnictví, je rozhodně víc. Platí, že povolání sestry je českou veřejností dlouhodobě vnímáno jako jedno z prestižnějších. Stejně tak platí, že návyky současné generace se liší od generace předešlé. To není kritika, jen konstatování, že společnost se za čtvrt století hodně proměnila. Mladí lidé mají mnoho možností a využívají je, proto od ukončení studií do jejich nástupu do pracovního poměru uteče i několik let. Tento prostor vyplňují možností získávat zkušenosti v zahraničí, dalším vzděláváním, například studiem cizích jazyků apod. Jsme rádi, když se k profesi, kterou studovali, pak vracejí a když si zvolí naši nemocnici. Aby se tak dělo, musíme s nimi být neustále v kontaktu, ukazovat jim, že práce sestry má smysl a že jsme pro ně dobrý zaměstnavatel. I u nás máme nedostatek sester, a proto své náborové aktivity děláme kontinuálně. Co mě poslední dobou znepokojuje, je rostoucí agresivita pacientů, ale i v tomto ohledu se za své zaměstnance umíme postavit. | Mgr. Alice Strnadová, hlavní sestra MZ ČR Pokud chceme mít dostatek kvalifikovaných sester, je nutné učinit celou řadu opatření, zejména však vyvolat diskusi o jejich finančních, sociálních a pracovních podmínkách, pracovním zatížení, pracovní době, snížit administrativní zátěž a také se vážně zabývat myšlenkami, jako je například práce na zkrácený úvazek za plný plat nebo dřívější odchod do starobního důchodu. S ohledem na prodlužující se věk odchodu do starobního důchodu je podle mého názoru již nyní jasné, že sestry u lůžka nebudou moci vykonávat svoji práci do 65 let.

| PhDr. Libuše Gavlasová, MBA,

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Královské Vinohrady

Zcela jistě postavení zdravotních sester v současné společnosti. Dřív bylo toto povolání považováno za jedno z nejprestižnějších a nejlépe ceněných profesí, společnost si práce zdravotních sester vážila a vzhledem k vysoké fyzické i psychické zátěži chovala k sestrám respekt. Bohužel, v dnešní době to již neplatí. Alespoň ne u nás. I to je nejspíš jeden z hlavních důvodů odchodu sester do západních zemí, kde za svou práci mohou očekávat nejen adekvátní platové podmínky, ale i úctu svých pacientů.

Dalším důležitým aspektem je dle mého názoru kooperace týmu a vzájemná spolupráce mezi zdravotními sestrami a lékaři, kteří často opomíjejí skutečnou roli sestry v rámci léčebného procesu. Role sestry jsou společensky dané a historicky podmíněné. Jsou pro lékaře kolegy, partnery, kteří se spolupodílejí na uzdravování pacienta, kooperují s ostatními členy týmu a mají do jisté míry i právo spolurozhodování. Na to však lékaři často zapomínají a sestry nepovažují za dostatečně kvalifikované a kompetentní k tomu, aby je více zapojili do léčebného procesu, ačkoli sestry se svými pacienty tráví většinu své pracovní doby a mají tak dostatek potřebných informací o vývoji zdravotního stavu pacienta. Lékaři na sestry často pohlížejí s despektem a považují je spíše za ošetřovatelky, kterým přísluší jen základní ošetřovatelská péče, nikoli péče klinická.

Chtějí‑li si sestry v povědomí laické i odborné veřejnosti zlepšit reputaci a zvýšit společenskou prestiž, musejí se o to zasloužit především samy svým chováním, znalostmi a praktickými dovednostmi.

| Mgr. Petr Máca,

přípravný výbor České komory zdravotnických pracovníků

Nejlépe se zeptat sester, které od lůžka odešly. Já se ptal. Neodpovídající odměna za práci je klíčová. Tuto práci za takové peníze prostě dost sester dělat nechce. Není úplně pravdou, že si jinde vydělá víc, ale že si stejný příjem zajistí snadněji. Ne všechny oblasti zdravotnictví se ale potýkají s kritickým nedostatkem zdravotních sester, problém bude ještě někde jinde. Zdravotní sestra v nemocnici se dnes stala všeobjímající a všezastupující profesí – od lékaře níž zastoupí všechna povolání. Je tak chvíli skutečnou zdravotní sestrou, vysoce kvalifikovanou a s odpovědností za svou práci, na noční se pak stane uklízečkou, nezřídka se musí naučit sama manipulovat s pacientem, který má násobky její váhy, musí být psychologem, ale i drábem. To dá zabrat. Kritický nedostatek zdravotních sester obecně nemají ambulance a například záchranky, ale i některá lůžková zařízení nebo sociální služby. Platový rozdíl přitom není tak dramatický, v ambulancích je většinou dokonce příjem sestry nižší. Zdravotní sestry budou od své profese odcházet mnohem míň, když budou mít k dispozici i podpůrný a pomocný personál, a budou se tak věnovat hlavně své profesi. Je těžkým mrháním, když sebehůř placená zdravotní sestra je nucena vykonávat činnosti, na které stačí i méně kvalifikovaný personál. V ambulancích nebo třeba na záchrance tomu tak není – a nedostatek sester (resp. záchranářů) není tak kritický. Ministerská novela zákona č. 96/2004 Sb. jen rezignuje na neatraktivnost profese například zdravotnického asistenta a zjednodušuje změnu jeho kvalifikace na zdravotní sestru. Nepřinese do zdravotnictví ani víc, ani lepších sester. Atraktivitu a prestiž profese zdravotní sestry nezvýší už vůbec.

| Lenka Šnajdrová,

osetrovatelstvi.info

Jakmile sestra jednou od lůžka odejde, ať již do ambulance, nebo mimo obor, obtížně se vrací. Proto je skutečně důležité vytvářet prostředí, kde je práce u lůžka atraktivní pro sestry v každém věku.

Zejména na standardních odděleních bojují sestry s nedostatkem pomůcek, s nedostatkem pomocného personálu, přebujelou administrativou a s fyzickým přetěžováním. A to nejen sestry, ale i další personál. Není divu, že nejvíce chybějí sestry právě na internách a chirurgiích, kde se zaměstnanci nejvíc naběhají.

Změny by měly podle mě nastat především v následujících oblastech:

Vztahy: supervize, teambuildingy, kvalitní management, důsledné potírání šikany.

Slaďování práce a rodiny: kratší úvazky, firemní školky, parkoviště pro zaměstnance, plánování směn s ohledem na alespoň minimální pravidelnost.

Odpočinek: wellness pobyty, dřívější odchod do důchodu, delší dovolená, přestávky v práci, sick days.

Dodržování zákoníku práce: Opravdu se musejí zaměstnanci dožadovat proplácení přesčasů?

Kompetence a možnosti kariérního růstu: Sestra nemá lítat s hadrem ani se zkumavkami do laboratoře. Je třeba dostatek pomocného personálu a jasné stanovení odpovědnosti za jednotlivé činnosti.

Snížení fyzické zátěže: Opět je to o počtu personálu a vhodných pomůckách.

Vybavení: příjemné pracovní prostředí, dostatek pomůcek vč. kvalitního oděvu a obutí pro personál.

Benefity: stravenky, vzdělávání, jazykové a PC kursy, vstupenky např. do bazénu nebo fitcentra.

Menší byrokracie: zejména odstranění duplicitních papírů.

Méně direktivy: Povinná účast na hodinové provozní schůzi ve 13.00 je pro sestru po/před noční podle mě to, čemu se lidově říká buzerace.

Personální vyhláška: no comment.

| PhDr. Hana Svobodová, Ph.D.,

přednostka Ústavu ošetřovatelství, 3. lékařská fakulta UK

Stimulů, které vedou sestry k odchodu ze zaměstnání, může být několik. Kromě finančního ohodnocení jsou to mnohdy vztahové problémy ve zdravotnickém týmu. Ty vyvěrají z neustálého přetěžování kvůli nedostatku personálu napříč zdravotnickým týmem a z podceňování sesterské profese, nejčastěji ze strany jejich nejbližších kolegů – lékařů. Tam, kde panují kolegiální vztahy, jsou týmy obvykle stabilní a fluktuace personálu je minimální. Mezi sesterské činnosti patří i tzv. neviditelná práce, která zabere velké množství času (např. telefonování, doplňování materiálu, vysvětlování všeho možného atd.) a není vnímána jako odborná činnost. Jednou z věcí, která by si zasloužila změnu a určitě by sestry potěšila, je redukce ošetřovatelské dokumentace, která se stala přebujelou a sestry bohužel odvádí od pacientů. I když profese sestry je v žebříčku prestiže profesí od roku 2011 na 3. místě, zasloužily by si méně dehonestujících seriálů, kde jsou sestry často vykreslené jako přihlouplé služtičky a bytosti bez mozku, což k tak náročné profesi není fér.

Zdroj: