Jak to vidí exministři zdravotnictví

Když na podobném semináři konaném už poslední únorový den představil MUDr. Tomáš Julínek své představy o korekci chodu našeho zdravotnictví široké škále osobností ze všech oblastí českého zdravotnictví, bylo zjevné, že se ve svých principech potkávají s většinovým očekáváním. Ano, naše chápání toho, oč ve zdravotnictví vlastně běží, se během let posunulo blíže k realitě. Diskutující neplakali na špatných hrobech ani se nepouštěli do konfrontace v ideologické rovině, s čestnou výjimkou věčného provokatéra MUDr. Vladimíra Drymla, ale viditelně hladověli po konkrétních informacích o časování a obsahu připravovaných změn. Nebylo cítit obavy ze změn samotných, spíše z toho, zda budou připraveny dobře a včas.

Málokdo může zasvěceněji komentovat plány stávajícího ministra a různá protivenství, která na něj při jejich realizaci čekají, než ti, kteří už prošli ministerskou mlýnicí. Proto jsem do panelu březnového semináře pozval exministry symbolizující jednotlivá období polistopadového vývoje ve zdravotnictví, které, přes tehdejší různá stranická trička, spojuje chuť „měnit svět k lepšímu“.

Za doc. MUDr. Martina Bojara, CSc., ministra zdravotnictví v letech 1990 až 1992 a dnes přednosty neurologické kliniky v motolské fakultní nemocnici, se proměna našeho zdravotnictví z přídělového systému v regulovaný trh připravila a zdárně rozeběhla.

Když usedal do ministerského křesla PhDr. Jan Stráský, jediný nelékař v celé plejádě polistopadových ministrů, ministrující v letech 1995 až 1997 a dnes poradce hejtmana Jihočeského kraje, nadšení pro reformu se už mezi odbornou i laickou veřejností vytratilo a všichni už chtěli mít od věčných změn na chvíli pokoj. Plány na pokračování reformy zůstaly na papíře, a reforma si vzala oddechový čas. MUDr. Jozef Kubinyi, Ph.D., který je dnes primářem Ústavu nukleární medicíny VFN v Praze, prolétl ministerstvem v roce 2004 a zaujal zápalem, se kterým rozvířil stojaté vody, a akcentem na zpřístupnění informací a rozvoj e-Health.

Čtvrtým pozvaným byl MUDr. David Rath, ministr, který svými kontroverzními činy nakypřil půdu zdravotnictví pro Julínkovy reformy, ale termínová kolize se zasedáním Poslanecké sněmovny se ukázala být nepřekonatelnou překážkou.

Ano rozumně regulovanému trhu

Takže co si myslí exministři o plánech současného ministerstva? I když každý z nich by ledacos řešil jinak a jistě by dával jinou váhu prioritám svých koncepčních materiálů, ve všem podstatném panovala mezi exministry překvapivá shoda. Ano, naše zdravotnictví nutně potřebuje provést změny, které je posunou blíže k rozumně regulovanému trhu. Zdravotnictví se bez nich nezhroutí, ale jeho potíže porostou. Ano, musíme zavést regulační poplatky, protože co je bezplatné, je bezcenné a není s tím nakládáno s pečlivostí odpovědného hospodáře. Ano, potřebujeme jasně definovat rozsah a podobu péče, kterou bude hradit veřejné zdravotní pojištění, a tím vytvořit prostor k uplatnění našich osobních preferencí. Ještě chvíli budou trvat dohady o způsobu placení zdravotních služeb, které nebudou zahrnuty v povinném solidárním balíku zákonem garantovaných služeb, ale nakonec se správné řešení vynoří. Představy se pohybují od placení v hotovosti, popřípadě s možností proplácení účtenek z rizikového připojištění, až po moderní systém připojištění, které svoje ceny nekalkuluje na základě individuálního rizika pojištěnce, ale podle rozsahu a charakteru zajišťovaných služeb. Ano, je potřeba, aby zdravotnictví mohlo nerušeně fungovat bez opakovaných intervencí státu, aby každý ministr nemusel chodit na vládu s prosíkem o další finanční injekci, tentokrát „už opravdu naposledy“.

Proč přežívají tak krátce?

Ještě ve dvou oblastech panoval mezi bývalými kormidelníky zdravotnictví souzvuk – ve vlivu politiky na práci ministra a v připravenosti prostředí změny nejen přijmout, ale i realizovat. Velmi zřetelně to první pojmenoval Jozef Kubinyi: „Zadáním ministra není reformovat zdravotnictví, ale získávat body své politické straně.“ Ano, ministr, který prosazuje politicky špatně prodejné, byť věcně správné změny, má malou naději na přežití. Jinou věcí je, že se prostředí postupně vyvíjí a to, co bylo před deseti lety nepřijatelné, je dnes už akceptovatelné, co bylo tenkrát nemyslitelné, je nyní myslitelné, a kde v minulosti scházely kvalifikované ruce na práci, je jich dnes když ne les, tak alespoň remízek. Shrnuto a podrženo – exministři zdravotnictví souhlasí s valnou částí plánů Tomáše Julínka, prostředí ve zdravotnictví pokládají za dostatečně zralé pro změnu, ale při pohledu na rozložení sil v Poslanecké sněmovně nešetří skepsí při prognózování jejich průchodnosti legislativním procesem. Třeba se právě v tom mýlí.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana B8

Zdroj: