Jak svět přichází k lékařům!

Ideálním místem na pokládání takových otázek je setkání zástupců studentů medicíny z celého světa. Jednou z takových možností jsou akce pořádané Mezinárodní federací asociací studentů medicíny – IFMSA.

Mezinárodní federace asociací studentů medicíny (IFMSA) svolává dvakrát ročně, vždy v březnu a počátkem srpna, valnou hromadu neboli General Assembly, která je nejvyšším orgánem federace. Setkává se zde více než tisíc studentů medicíny z celého světa, a vzniká tak fórum pro výměnu zkušeností, vědomostí a názorů, jež obohacují také přednášky renomovaných odborníků. Letošní březnový meeting, jehož tématem bylo „Advocacy and physician in training“, se uskutečnil v Baltimoru ve státě Maryland v USA.

General Assembly je ideálním místem na pokládání různých otázek, jež se týkají jak samotného studia medicíny, tak dalšího uplatnění absolventů lékařských fakult v praxi. Odpovědi se mohou různit nejen v závislosti na podmínkách v dané zemi i v rámci jednoho státu. Například Miroslava Aurora Floresová studuje na University of Guadalajara v Mexiku na šestiletém studijním oboru Všeobecného lékařství, přestože na většině ostatních univerzit v Mexiku je cesta k diplomu sedmiletá. Všem mexickým studentům je však společné, že v posledním roce studia odcházejí praktikovat medicínu do odlehlých částí země, bez nároku na odměnu. Mají zde zvyšovat proočkovanost populace, seznamovat s obvyklými postupy prevence a léčby běžných nemocí pacienty, kteří mnohdy tímto způsobem přicházejí do kontaktu s lékařem poprvé v životě. Pokud si studenti plní tento sociální servis v horských oblastech, může se stát, že jsou jedinými zdravotníky v okruhu několika desítek kilometrů.

Podobně probíhá poslední rok studia i ve Švédsku, kde se také potýkají s nedostatkem lékařů. Na rozdíl od Jižní Ameriky zde studenti pracují v nemocnicích pod dohledem zkušených lékařů a pobírají základní plat. Jedná se přibližně o 35 000 SEK, které jsou v duchu skandinávské tradice náležitě zdaněny. Standardní délka studia je pět a půl roku a její nedílnou součástí je výzkum ve zvoleném oboru, pokud je student schopen výsledky své studie prezentovat a zveřejnit dříve, je možné ukončit medicínu již po pátém roce studia.

Na délce studia se nejdříve nemohli shodnout ani studenti z Ománu. Mohammed al Sabei, student pátého ročníku, však záhy vysvětlil, že na vině je právě probíhající reforma původně sedmiletého studia na šestileté. V Muscatu jsou dvě univerzity umožňující lékařské vzdělání a obě zároveň přecházejí na systém s jedním rokem teoretických základů medicíny, následovaným dvěma lety integrovaného studia a třemi dalšími roky klinických rotací.

Diametrálně odlišný se zdá být systém ve Spojených státech a Kanadě. Studium na lékařské fakultě trvá čtyři roky a předcházejí mu čtyři roky na college. Ovšem nenechme se mýlit, celková doba studia na základní, střední a vysoké škole je stejná jako u nás. College, na níž si studenti více méně libovolně skládají předměty do rozvrhu, se časově překrývá s naším třetím a čtvrtým ročníkem střední školy a prvními dvěma roky na škole vysoké. Absolvent college získá vysokoškolský titul např. z biologie, chemie, fyziky apod., studium medicíny je vlastně již nástavbové. Ani výběr a získání lékařské specializace nejsou všude stejné, naopak postupy jsou stejně pestré, jako sama polická mapa světa.

Mohammad Alasker je sice původem z USA, ale kvůli svým jordánským kořenům se rozhodl studovat na Středním východě, konkrétně v Bahrajnu. Má před sebou poslední rok studia, který sestává téměř výlučně z klinických praxí různých oborů, na jeho konci ho čeká vstupní test, jejž píší všichni absolvující medici v zemi, a v podstatě tak mezi sebou vzájemně soutěží o atraktivní specializace. Mohammad by chtěl být ortopedem, aby se mu přání splnilo, musí být mezi nejúspěšnějšími, protože tento obor je v Bahrajnu mezi nejžádanějšími a míst pro absolventy je velmi málo.

Pokud neuspěje, bude přemýšlet o návratu do USA, a to také kvůli své budoucí výplatní pásce. Plat začínajícího lékaře v Bahrajnu se totiž liší i podle toho, zda jste místním občanem. Bahrajnec si v počátku své lékařské praxe přijde měsíčně na přibližně 1 330 USD (500 BD), jako cizinec ovšem lékař dosáhne na nástupní plat pouze kolem 530 USD (200 BD) za měsíc, což Mohammad nepovažuje za dostatečně motivující pro výkon oboru, o který by neměl primární zájem.

Test musejí k získání specializace skládat také studenti ve Francii, Bolívii, Mexiku a v podstatě též v Polsku. Polští studenti na konci šestého ročníku skládají test zvaný LEK – Lekarski Egzamin Końcowy –, na jehož základě získají specializační praxi. V Bolívii se specializační test píše také, ale většina studentů se ho ani neplánuje účastnit, protože se chystají odejít do USA nebo Velké Británie. Stejně smýšlí také Stefi Mejia Jordanová, která je sice teprve ve 3. ročníku z pěti, po nichž následuje 15měsíční praxe, ale již dnes rozhodně říká, že chce odejít kamkoli, jen nezůstat doma v Bolívii.

Ze všech oslovených studentů medicíny chtějí jednoznačně zůstat v zemi, v níž vystudovali, pouze studenti z Ománu. Po nástupu sultána Kábús bin Saída v roce 1970 země prochází překotnou modernizací a rychlým ekonomickým rozvojem, jak dokládá také první místo ve zprávě OSN, která v roce 2010 přinesla poznatky o dlouhodobém ekonomicko‑hospodářském rozvoji ve 135 zemích světa za posledních 40 let. Nemocnice byly vystaveny na zelené louce a jsou bohatě vybaveny veškerou moderní technikou. Stejně vstřícný jako pracovní prostředí je i nástupní plat absolventa, pohybující se kolem 2 500 USD (cca 970 OMR).

Nedá se říci, že by v některé zemi byla cesta k lékařskému vzdělání významně snazší nebo méně klikatá, vždyť lidské tělo je na celém světě stejné. Rozdíly jsou v tom, jak medici po této cestě kráčejí, v Mexiku musejí být neustále a bez výjimky celí v bílém, zatímco v USA nosí krátký plášť, který je již z dálky odlišuje od lékařů, jimž jsou vyhrazeny delší pláště nad kolena. Společná je ovšem na celém světě idea, která mediky na začátek této cesty přivádí, a to idea pomáhat. A ta snad i zůstane!

Zdroj: Medical Tribune