Jak šel čas u CSL od 25. dubna 1916

Současnost společnosti CSL Behring má několik historických kořenů. Poprvé se název CSL (Commonwealth Serum Laboratories) objevil jednoho jarního dne roku 1916. Historie druhého slova v názvu (Behring) je však ještě mnohem delší (sahá k roku 1904 – viz Milníky v životě Emila von Behringa). V následujících řádcích si připomeneme historii CSL.

25. dubna 1916: vznik CSL

Toho dne zahájil bakteriolog William Penfold jako zakládající ředitel svou práci v Commonwealth Serum Laboratories (CSL), které byly zřízeny australskou vládou k podpoře zdraví národů postižených válkou.

1916–1919: začátek výroby vakcín

Na základě práce Emila von Behringa a Edvarda Jennera začal podnik CSL (v Austrálii) vyrábět léčivé přípravky proti difterii a variole.

Celosvětovou katastrofu způsobila tzv. španělská chřipka, která zahubila celkem 50 milionů lidí. K ochraně australského obyvatelstva vyvinula a vyrobila společnost CSL tři miliony dávek vakcíny proti patogennímu agens, o něm se soudilo, že je původcem celosvětové pandemie. Tím si společnost CSL získala veřejný respekt a současně nastavila vysoký standard ochrany veřejného zdraví.

1922: veterinární přípravky

CSL se začala zajímat o zdraví zvířat a vyrábět vakcíny pro veterinární použití. Následovaly další veterinární léčivé přípravky a divize, která je vyvíjela, se stala vedoucím inovativním segmentem CSL i z hlediska komerčního úspěchu. Po expanzi do USA byla tato divize prodána společnosti Pfizer (2004).

Březen 1923: startuje výroba inzulinu

CSL získala jako jedna ze čtyř společností na celém světě oprávnění vyrábět a prodávat inzulin. Za pouhých šest měsíců byla zahájena výroba a nebyla přerušena po několik desetiletí. K ukončení produkce inzulinu došlo v roce 1992, kdy se na trhu objevila nová generace inzulinů. Inzulinová etapa patří k významným úspěchům CSL.

1930: protilátka proti hadímu jedu

Po letech spolupráce s institutem Walter and Eliza Hall v Melbourne vyrobila CSL neutralizující protilátku proti smrtelně toxickému jedu pakobry páskované (tiger snake), třetího nejjedovatějšího suchozemského hada, který je v oblastech jižní Austrálie často přemnožen. Výzkum, vývoj a výroba dala světu nejen protilátku zachraňující životy, ale také první detekční kit. Seqirus (část CSL) se stal jediným výrobcem tohoto jedinečného přípravku.

1934: pozemky v Broadmedows pro chov zvířat

S rozvojem výroby humánních i veterinárních přípravků bylo zapotřebí najít prostory především pro chov zvířat. V říjnu 1934 nabídl ministr zdravotnictví Austrálie pozemky o rozloze 250 akrů v Camp Road (Broadmedows) za 8 000 australských dolarů. V roce 1968 se pak zvířata z této lokality přestěhovala na farmu v Woodendu. Pozemek se v roce 1990 stal místem výstavby závodu pro frakcionaci plazmy pro celý svět.

1938–1939: vakcína proti tetanu

Hrozba války přiměla CSL k přípravě ochrany australského obyvatelstva. Byla vyvinuta a ve velkém množství vyráběna vakcína proti tetanu. Výsledkem bylo, že v průběhu války neonemocněl jediný australský voják. Austrálie byla jedinou zemí, která přijala jako rutinní povinnost při náboru vojáků typizaci krevních skupin. Na typizaci krevních skupin pracovala CSL s australským Červeným křížem, což položilo základy dlouhodobé úzké spolupráce, která přetrvává do současnosti.

1943: penicilin pro vojska i civilisty

Vlivný vědec CSL plukovník Bill Keog přesvědčil Australský válečný kabinet, aby CSL vyráběla penicilin, a Val Bazeley byl povolán zpět z vojenské služby, aby vedl začátky výroby antibiotika. Za šest týdnů od návratu Vala Bazeleyho se stala Austrálie druhou zemí (po USA) vyrábějící klinicky použitelný penicilin pro spojenecké síly. Uprostřed roku 1944 byla Austrálie díky produkci CSL schopna jako první země zásobovat penicilinem i civilní zdravotnická zařízení. Výroba pokračovala po další tři desetiletí a zastavil ji až konkurenční boj v osmdesátých letech minulého století.

1944: vakcíny proti chřipce

CSL nejprve vyráběla vakcíny proti chřipce na základech, které položil Frank Macfarlane Burnet (další nositel Nobelovy ceny v historii CSL) při využití kuřecích embryí. Zpočátku obsahovala vakcína antigeny chřipky typu A, později se již v bivalentní vakcíně objevily i antigeny nedávno objevené chřipky B. V letech 1944 až 1946 vyprodukovala CSL přes milion dávek této nové vakcíny pro australské a britské ozbrojené síly. V té době proběhla inokulace 20 000 vajec denně (ručně) a stejný počet byl zpracován.

V současnosti se v sídle společnosti Seqirus v Parkville za týden zpracuje přes 2,1 milionu vajec a vyprodukuje ročně zhruba 30 milionů dávek trivalentní chřipkové vakcíny pro celosvětový trh.

Zdroj: