Jak se stát královnou úpravy léčiv

Během nedávného kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP v Brně proběhl s podporou společnosti B. Braun workshop nazvaný Královny v úpravě intravenózních léčiv. Toto setkání mimo jiné nabídlo zcela praktické náměty na to, jako si sestry mohou usnadnit práci s léčivy, aniž by došlo ke snížení bezpečnosti.

Workshop nejen o úpravě léčiv

Úprava léčiv je pro zkušenou sestru zpravidla rutinní činností, při které nemusí myslet na konkrétní pracovní postup. To ale ještě neznamená, že vše probíhá optimálně – tedy tak, že sestra dostatečně chrání pacienta, léčivo i sebe. Workshop sestrám poskytl možnost podívat se na tyto výkony trochu s odstupem a zamyslet se na tím, zda by na svém oddělení nemohly některé zažité zvyklosti přece jen změnit.

Tři stanoviště, tři témata kontaminace

První stanoviště: Bezpečné podmínky pro úpravu léčiv Komunikace na tomto setkání probíhala na třech stanovištích. Jednotící linkou, která všechny prezentace spojovala, bylo téma kontaminace. První demonstrace se týkala zajištění bezpečných podmínek pro úpravu léčiv. Hovořily o ní (a také ji prakticky předvedly) vrchní sestra Nemocniční lékárny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mgr. Lucie Dvořáková a její kolegyně Lucie Strnisková.

„Pracovní prostor laminárního boxu je napojen na zdroj proudícího vzduchu, což výrazně snižuje riziko kontaminace,“ vysvětlila Mgr. Dvořáková s tím, že další stupeň ochrany by pak představoval izolátor, kde je vnitřní prostor mechanicky zcela oddělen a s materiálem se pracuje prostřednictvím ochranných rukávců.

Laminární box musí být zapnut nejméně třicet minut před započetím práce, aby se vzduch uvnitř dostatečně vyměnil. Veškerá manipulace s léčivy by měla probíhat v bezpečné zóně, tedy minimálně patnáct centimetrů od okraje boxu. „Všechny předměty, se kterými se zde pracuje, jsou vydezinfikované a pokládají se do řady ve směru proudění,“ doplnila Lucie Strnisková. Ta také názorně předvedla, jak pracovat s léky, které mají sklon k tvorbě pěny. Nejčastěji jde o některá antibiotika – zde velmi dobře posloužil kypřicí prášek do pečiva. Lucie Strnisková ukázala, jak se zpěnění vyhnout, a to tím, že se ředicí roztok pomalu vstřikuje po stěně lahvičky. „Stříkačku i jehlu, které jsem použila na naředění, okamžitě zahazuji, nelze je použít ani na naředění dalšího stejného léku,“ zdůraznila pravidlo, na které se v běžné praxi dost často zapomíná. Lucie Strnisková předvedla i práci s tlakem v lahvičce: „Pokud v lahvičce vznikne přetlak, roztok s léčivem kolem jehly ukapává – a už to je kontaminace. Proto je nutné z lahvičky vzduch stříkačkou odebírat.“

„Pokud nasáváme lék ze skleněné ampule, jejíž hrdlo jsme předtím ulomili, mělo by to probíhat přes jehlu s filtrem, abychom neaspirovali mikroskopické skleněné úlomky. Pro tento účel jsou dnes k dispozici i aspirační slámky s filtrem,“ upozornila Lucie Dvořáková.

Druhé stanoviště: Ochrana před chemickou kontaminací

Zde účastníky workshopu přivítala Mgr. Klára Dvořáková, lektorka Aesculap Akademie. Základní pomůckou snižující pravděpodobnost přímé expozice personálu rizikové látce jsou samozřejmě rukavice. „Pro tento účel se upřednostňují rukavice nitrilové před latexovými,“ řekla na úvod Klára Dvořáková.

Jednoduchou, a přitom účinnou ochranu představuje set ukončený krytem s filtrem, jenž umožňuje odvzdušnění setu, aniž by došlo k úniku tekutiny. Tekutinový sloupec po povolení tlačky dorazí jen na konec setu, a tam se zastaví. „Na rozdíl od běžných setů se kryt při odvzdušňování nesundává. Personál se tak nemůže potřísnit, a navíc je konec setu stále sterilně kryt, což brání bakteriální kontaminaci,“ popsala Klára Dvořáková.

Ta dále představila speciální set pro intravenózní aplikaci antibiotik. Celý systém je řešen tak, že se personál nemůže při správné manipulaci dostat do přímého kontaktu s lékem. Po podání antibiotik je možné linku propláchnout proplachovacím roztokem opět bez rizika kontaktu sestry.

Podobné řešení poskytující personálu zvýšenou ochranu existuje i pro cytostatika. Tento systém je navíc doplněn bezpečnostními ventily. Jednotlivá cytostatika jsou proplachována stále dostupným proplachovacím roztokem před podáním i po podání. Během celého podávání není set navíc rozpojován a v závěru je likvidován jako celek. Jedná se tedy o kompletně uzavřený bezpečnostní systém zabraňující chemické kontaminaci.

Třetí stanoviště: Jak snadno a bezpečně dostat léčivo z původního obalu

Na posledním stanovišti byla připravena PhDr. Jana Toufarová, staniční sestra dialyzační jednotky Interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Ta se mimo jiné zaměřila na to, jak snadno a bezpečně dostat léčivo z primárního obalu. Pod jejím vedením si zájemci mohli mimo jiné vyzkoušet ředění pomocí speciálního konektoru, který propojí lahvičku s léčivem a plastovou láhev s nosným roztokem. Roztok se pak k léčivu dostane pouhým tlakem vyvinutým na láhev. Eliminuje se tak manipulace s jehlou a stříkačkou, a riziko potřísnění i bakteriální kontaminace se tedy snižuje. Na podobném principu pracuje i ředicí trn, který umožňuje snadné ředění několika lahviček s jedním lékem, typicky antibiotikem. „Tato pomůcka existuje v několika variantách podle velikosti lahviček, my nejčastěji využíváme velikost M,“ uvedla Jana Toufarová.

Bezpečnost manipulace s léčivy nepochybně zvyšují i bezjehlové konektory. „Ty mohou být s pozitivním, neutrálním nebo negativním tlakem. Pozitivní tlak znamená, že po proplachu a odpojení stříkačky se systém sám propláchne směrem dovnitř, při negativním tlaku může systém při nevhodné manipulaci vytvářet podtlak v infuzní lince, při neutrálním tlaku se nestane nic,“ vysvětlila Jana Toufarová. Ke zvýšení ochrany bezjehlových konektorů lze dobře použít i přídavné kryty s dezinfekcí.

PhDr. Toufarová předvedla i speciální předplněné stříkačky určené pro proplach, které omezují riziko kontaminace roztoku během přípravy. Navíc v sobě mohou obsahovat kryt s dezinfekcí. Další užitečnou pomůckou chránící personál je tupá bezpečnostní jehla, která gumovou membránu na lahvičce s lékem prorazí, ale ruku neporaní.

Z diskuse v závěru setkání vyplynulo, že sestry vnímají rozpor mezi ideálním světem, kde je dostatek pomůcek a dostatek času, a realitou, kdy pracují pod tlakem jak časovým, tak ekonomickým. Nicméně se shodly na tom, že pokud jde o bezpečí pacientů, nelze dělat kompromisy. „Bezpečnost v úpravě parenterálních léčiv je velké a velmi aktuální téma. Jsem ráda, že se nám podařilo zrealizovat workshop věnující se jak ochraně pacienta, tak i ochraně personálu, to vše zapojené do reálného kontextu zdravotní péče a s možností si vše osahat,“ říká dr. Rychlíčková, autorka hlavních myšlenek a cílů workshopu.

Zdroj: MT