Jak se měnila psychiatrie v západní Evropě
Pokud hledáme inspiraci v kulturně blízkém zahraničí, vidíme, že evropské země šly různými cestami. Extrémem je Itálie, kde velká zanedbanost psychiatrických léčeben vedla od 70. let 20. století k jejich uzavírání a výsledkem je současná velmi obtížná dosažitelnost lůžkové péče pro duševně nemocné. Ve většině evropských zemí šli evoluční cestou modernizace. Uvedu dva příklady.
Ve velmi bohatém Dánsku jsem viděl psychiatrickou nemocnici v Roskilde se 100 lůžky, 30 lékaři a s jednotlivými stanicemi pro sedm pacientů, přestavěnou z části velké tradiční léčebny. V areálu je i větší léčebna pro dlouhodobě nemocné, také v rekonstruovaných starých budovách, otevřeným areálem projíždí městský autobus.
V Belgii vede psychiatrickou nemocnici se 460 lůžky (cca polovina je určena pro akutní léčbu) po odborné stránce univerzitní profesor, zařízení slouží jako výuková základna univerzity, má vlastní výzkumný program – je tedy obdobou kliniky. Tato nemocnice v Kortenbergu nedaleko Bruselu vznikla modernizací původní léčebny. Srovnávání počtu lůžek na 100 000 obyvatel může být zavádějící, pokud neznáme celkovou situaci (např. v Itálii je toto číslo 14, v Německu 150, v Belgii 147, v Nizozemsku 140, ve Velké Británii 83, v Maďarsku 93, na Slovensku 86 a v České republice 112 lůžek v roce 2003).
V psychiatrii dochází k prolínání zdravotní a sociální problematiky častěji než v jiných oborech péče o zdraví. V západoevropských zemích je většinou i mnohem více rozvinutý sektor sociálních služeb, který se dokázal postarat o nemocné ze zrušených zdravotnických lůžek. V České republice například vůbec neexistují zařízení typu „nursing home“. Je dobře si také uvědomit, že v západní Evropě byly psychiatrické ústavy vybudovány mnohem extenzivněji než u nás a tyto země mívaly více než 250 psychiatrických lůžek na 100 000 obyvatel a sloužily i jako azyly pro sociálně selhávající občany.
Zdroj: