Jak před 70 lety v Praze vznikaly interní kliniky

Počátkem května uplyne sedmdesát let od konce války a také od doby, kdy byly nově uspořádány české kliniky a obnoveno české lékařské školství. Obvykle se konstatuje, že 9. května 1945 vznikly i např. nové interní kliniky, III. a IV. Před několika týdny vydalo nakladatelství Lidové noviny dosud nepublikovanou část Deníku prof. Charváta, zahrnující celý rok 1945 od 1. ledna až do Silvestra. Každý pohled na dějinné události je subjektivní a opomeneme‑li různá osobní hodnocení, kdo se dal k jaké straně a kdo zdravil nacistickým pozdravem a kdo měl v pracovně Hitlerův portrét, jsou zajímavé i věcné informace o vzniku o atmosféře doby a zmatku kolem vzniku nového fungujícího státu. Knížka přináší cenné informace o této dramatické době. Líčeno je například bombardování Prahy a zranění příbuzných pana profesora. Pojďme se teď na některé události podívat očima prof. Charváta podrobněji…

14. února 1945: Dopoledne na poliklinice. Kolem jedné hodiny odpoledne poplach a hned silná detonace, až se vše třáslo. Vyletěl jsem z rentgenu, kde jsem právě vyšetřoval Luboše Turka z Královic Dolních, do sklepa. Jsem tam pár minut a hlásí, že Resslova ulice a nábřeží u nás hoří. Vylétl jsem nahoru, oblékl se, vzal lékařskou pásku a běžím domů. Rohák Podskalské a Resslovy hoří jak svíčka. Rohák vedle nás do poloviny zbořen. Náplavní ulicí teče řeka vody, jak bylo zasaženo hlavní potrubí. Brodím se tou špínou, nechtějí mne pustit k domu. Přervané dráty, mrtví a zranění lidé. Zoufalé volání o pomoc. Přijdu k našemu domu, před ním v kolejích kráter, okna vybita, rámy okenní visí v cárech z oken. Letím nahoru, tam nikdo, byt demolován, dveře na chodbu vyraženy. Letím do sklepa, tam žena v pološíleném stavu, Věra raněná a samá krev, jen Jiřina s dítětem na ruce bledá, ale klidná. Potkávám Vaška. Jel zrovna elektrikou č. 18 kolem, když to bouchlo. Vyhodilo ho to z elektriky.

Válečné období bývá často spojováno s myšlenkami na pomstu a vyhnání německého obyvatelstva. Z tohoto hlediska je zajímavé, že čeští profesoři diskutovali o poválečném uspořádání klinik a vůbec nepomysleli na fakt, že by německé kliniky a ústavy měly být po válce volné. Celé obsazení německých klinik vzniklo náhle až za květnové revoluce. Zajímavý je zápis z 30. dubna 1945: Večer ve Spolku lékařů. Říká mi Prusík, že prý se uvažuje o zřízení mezinárodní židovské univerzity v Praze. Poznámka je to zajímavá, uvědomíme‑li si, jaký vědecký potenciál přinesla židovská emigrace do Ameriky a že i Hitler, který měl strach z rakoviny, umožnil části židovských vědců bádat a dosahovat zajímavých vědeckých úspěchů. Možná, kdyby americká armáda postoupila dále na východ, mohlo být u nás v lékařské vědě všechno jinak. Ale zpět k mnoha citátům o vzniku českých klinik. Situace se mnoho měsíců měnila dramaticky.

5. května 1945: Ráno u Vančury – říká mi, že ho navštívil Pokorný z MŠ a řekl, že budou tři kliniky interní, Prusík, já a Jonáš, on že má převzít polikliniku. Komorous volá, že se asi kliniky budou předávat zítra, ve 22.11 však rozhlas hlásí: Zpráva přednostům oddělení zemských nemocnic. Převezměte ihned v zájmu veřejného zdravotnictví vedení německých univerzitních klinik! 9. května 1945: Jdu barikádami do Lékařského domu, tam zmatek, mluvím s Konopíkem, Starým, Vackem, vyjednávám s Konopíkem plán reorganizace klinik. Raška přijel ráno na ruském tanku. Umluveno, že do Terezína zatím nejedu. U prof. Klause: Klaus jako vládní komisař z pověření Národního výboru za přítomnosti zástupců fakulty Jiráska a Gawalovského přebírají v 11 hodin od Riehla a Jahna kliniky. Jdu k Vančurovi, není přítomen, jdu k řediteli Puchweinovi, tam sedí Vančura a Prusík. Puchwein je zřejmě příliš slabý a nedokáže zvládnout situaci. Znovu ke Klausovi, tam porada. Klaus, Jirásek vyžadují okamžitě vypovězení Němců. Musím nakvap shánět personál, zpět na kliniku Vančurovu, kde jsem získal Břeského a Zimmermanna (jiné mi Vančura neuvolnil). Vančura má prostřílená okna v pracovně. Střílelo se zřejmě z kliniky prof. Bezecného. V tom letecký poplach, jsme asi hodinu v krytu. Kolem jedné hodiny začínáme přebírat kliniku s prof. Jahnem, když předtím četa vládního vojska prohlédla celou kliniku a pátrala po zbraních. Volá Břeský z kliniky v 9 večer, že klečí u okna na zemi a telefonuje, co dělat: z kliniky Reichlovy, Jahnovy i odjinud se úplně divoce střílí. 10. května 1945: Ráno do špitálu. Velká vizita. Prof. Jahn v noci utekl se svou ženou a se dvěma jinými pacienty, když vyjel z brány, střílel z auta z revolveru!! 17. května 1945: Ráno na klinice. – Přišel za mnou Hynek, diskutujeme o zařízení kliniky, souhlasí celkem s tím, aby ony 4 interní kliniky byly stejně velké. Ve 12 schůze přednostů klinik v mé posluchárně za přítomnosti zástupců ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství atd. Kleinschnitz nechce pustit Všeobecnou nemocnici, já plaiduji pro to, aby to byla jen univerzitní nemocnice (návrh Hynkův) pod vedením pouze MŠ.

Uspořádání klinik bylo dále nestabilní po celé léto a podzim 1945. Podívejme se znovu, co píše profesor Charvát. 21. května 1945: Sepisuji memorandum pro ministerstvo o uspořádání interních klinik, zřízení ústavu sociálního zdravotnictví atd. 27. července 1945: Musím přesvědčovat o nutnosti, že interní klinika nemůže mít jen 70 lůžek atd. Celkem je to nechutné. 20. října 1945: Kvůli Netouškovi se vypraví Hynek ke Kavanovi. Bude držet 4 interní kliniky v tom obsazení, jak jsou, a Netouška na polikliniku. 30. října 1945: Upozorňuji, že v knize o vysokých školách, jež teď oficiálně vyšla, jsou uvedeny jen 3 interní kliniky. 10. listopadu 1945: Přišel Šmahel: myslí sice, že budou 4 interny a 2 propedeutiky, ale jeden plán je jen pro 3 interny. A přišel mi říci, že mladí komunističtí lékaři jdou za mnou, i když vědí, že nejsem komunista. A že jsou ochotni mi pomoci, kdyby věděli kde. 14. listopadu 1945: Dále mi říká Borovanský, že se s urychlením připravuje obsazení 4 interních klinik, propedeutiky a polikliniky. Má to udělat komise (tajná), ve které bude Čančík, Prusík, Hynek a nevím, zda ještě někdo, ti to mají do konce listopadu navrhnout a dát do nejbližší klinické komise (v prosinci) a sbor pak schválí její usnesení a předloží vládě. Borovanský to náhodou zaslechl, jak se o tom šušká. 23. listopadu 1945: Na poradě si Hynek představuje, že by Netoušek šel na II. internu, Vančura by dostal propedeutiku v budově nové polikliniky (a zatím by pracoval u Prusíka), já i Prusík bychom zůstali, jak jsme, Scheiner by šel do Plzně, Jonáš ev. na polikliniku. Hynek by toto rád dal jako usnesení internistů na klinickou komisi. Jenže Vančura, kterého jsem pak navštívil s Prusíkem, s tím nesouhlasí a přeje si, aby se mezi ním a Netouškem rozhodlo v komisi, mezi II. interní a propedeutikou. –

Volá dr. Šulc z děkanství, že mi došel dekret o prozatímním správcování III. kliniky (dne 28. VI. ve sboru navrhl Prusík a Hynek, abych já správcoval III. a Vančura II. interní kliniku, šlo to 8. VII. na MŠ. Vančurovi to nevyřídili, mně to vyřídilo MŠ 12. 10.). Vančura: podpis mé věci na MŠ je fakt, a snad dočista je v tom obsaženo i mé přednostenství III. interní kliniky. Na MŠ je celkem dost nálada proti Netouškovi, kdežto já prý mám pozici dobrou. Vančura tvrdí, že nebudeme‑li já nebo on navrženi na přednosty kliniky, bude to MŠ považovat za nepřívětivý skutek. Šel na Hynka, řekl mu, aby na sebe nebral toho černého Petra, do kterého ho strká Čančík. Navrhuji řešení enbloc. Hynek: byl jsem u něho a umluvil toto: Hynek se poradí se Šiklem, jestli se může návrh na obsazení udělat v klinické komisi, či má‑li se zvolit komise sboru.V druhém případě by do ní krom Hynka přišel Jirásek, Mysliveček a Přecechtěl, Šikl, Bělehrádek a Hamsík. Návrh z této komise by zněl: Prusík na IV., já na III., Vančura na II., Netoušek na propedeutiku v nové budově polikliniky, Jonáš na polikliniku, Brumlík na srdeční oddělení polikliniky. 13. prosince 1945: Mladí komunističtí lékaři mají tento plán na obsazení stolic interní medicíny: Hynek do penze, já na jeho místo, přičemž by I. interna se stala velkou klinikou, s dependancí v Divizní nemocnici jako infekční. Prusík a Netoušek by seděli na II. a III. interně. IV. by se jako interna zrušila a posadily by se do ní 2 propedeutiky, Vančurova a Jonášova. Na polikliniku by přišel Brumlík. Odmítám se o tomto plánu vyjádřit, dokud si jej nepromyslím.

Z těchto citátů zcela jasně vyplývá, jak nestabilní a plné intrik bylo celé období roku 1945. Kdo měl reálnou moc, dokládá i následující citát z 4. prosince 1945: Ráno zkouším od 8 do 3, ani nepřednáším. 12 ignorantů, moc blbých. Odpoledne ordinace. Dnes se může zdát nejasné, jak po šestiletém uzavření vysokých škol, kdy lze předpokládat, že motivace ke studiu byla obrovská, mohl pan profesor zkoušet 12 ignorantů. To vypadá až elitářsky, ale vše mně vysvětlil prof. John, který tehdy byl studentem 2. ročníku. Vybraní studenti měli v indexu kulaté razítko s podpisem Kazimour. Těch se profesoři báli a věděli, že je musejí pustit. Dotazem v archivu UK zjistila editorka Charvátova deníku Mgr. Barvíková, že tento Kazimour skutečně existoval. Jan Kazimour (1914–1995) byl v r. 1945 předsedou Studentského národního výboru a ve 30. letech byl spolu s Fučíkem aktivní v Kostufře – spolku komunistických studentů.

Ze všeho citovaného snad vyplývá, jak složitě a v obrovské nestabilitě se po válce obnovovalo lékařské školství, nemocnice a univerzita, a je jasné, že to, co se pak stalo v roce 1948, bylo asi rozhodnuto již dávno předtím. Pokud si knížku koupíte, přeji vám hezké a hlavně zajímavé počtení. Snad pomůžete i identifikaci některých jmen, neboť nejméně u třetiny jmen rejstříku není dnes jasné, kdo to byl.

Zdroj: Medical Tribune