Jak očkovat proti HPV? Plošně a co nejdříve
Je nepochybné, že farmakoekonomické analýzy je třeba udělat, ale jejich výsledky – ať již jakékoli – by neměly být rozhodující. Nejdůležitější je prospěch lidskému zdraví, jaký vakcína může přinést, a ten je v případě HPV vakcíny nesporný. Virologickými, imunologickými a epidemiologickými aspekty karcinomu děložního čípku se odborníci zabývají několik desítek let a je dobře, že po dlouhé době tápání byl vyvolavatel nemoci mimo veškerou pochybnost odhalen a že proti němu byly připraveny účinné vakcíny. Tyto přípravky vykazují téměř stoprocentní účinnost proti dvěma nejnebezpečnějším onkogenním typům HPV, tj. typům 16 a 18, a přitom jsou prakticky areaktogenní. Patří mezi nejdokonalejší očkovací látky, jaké kdy byly vyvinuty. Cesta k nim nebyla jednoduchá, protože pro biologickou povahu HPV nebylo možné připravit vakcíny konvenčním způsobem. Rozsáhlé prověření vakcíny na několika desítkách tisíc žen, které proběhlo v minulých letech, muselo též být velmi nákladné. Bylo však organizováno způsobem, jaký patří do 21. století. Ze získaných zkušeností plyne jednoznačný závěr. Budou‑li očkovány prepubertální dívky, které dosud nezahájily sexuální aktivitu, lze pak očekávat jejich úplnou ochranu před vznikem KDČ vyvolaným typy HPV 16 a 18. To by znamenalo budoucí snížení výskytu tohoto nádoru o 70 %, ale spíše o 80 %, protože imunizace zřejmě vede ke zkřížené imunitě i proti dalším typům HPV, z nichž každý je zodpovědný za několik procent případů nemoci. Uváděné typy HPV jsou ale zřejmě i vyvolavateli dalších zhoubných nádorů v oblasti anogenitální a asi čtvrtiny zhoubných nádorů hlavy a krku, především v oblasti orofaryngu. Právem lze očekávat, že se u vakcinovaných významně sníží i jejich výskyt. Kromě toho jedna z vakcín obsahuje antigeny typů 6 a 11, které jsou vyvolavateli genitálních bradavic. Ty se v maligní nádory zvrhávají jen vzácně, ale osoby, které jimi trpí, dovedou hodně potrápit. Typy 6 a 11 vyvolávají také rekurentní laryngeální papillomatózu. Jde o onemocnění nepříjemné, často vyžadující opakované chirurgické zákroky a přes benigní povahu papillomů může jejich nezvládnutelné množství způsobit smrt. Potlačení i těchto chorob lze přičíst k dobru HPV vakcínám. Z praktického a též psychologického hlediska je nevýhodou HPV vakcín, že jejich efekty na výskyt KDČ budou patrné za 15, ale spíše až za 20 až 30 let. To souvisí s tím, že doba mezi virovou infekcí a vznikem nádorů může trvat až několik desítek let. Je proto jasné, že i v příštích desetiletích zůstane primární obranou proti KDČ cytologický screening, jehož kvalita a organizace se však u nás musí zlepšit.Očkujme již prepubertální děti
Na nedávném světovém kongresu o papillomavirech, který se konal v Praze, se o vakcinační politice proti HPV obsáhle diskutovalo. Doporučení předních světových odborníků jsou shodná: primárním objektem vakcinace by měly být dívky ve věku 10 až 13 let, mělo by se očkovat plošně a s očkováním by se mělo začít co nejdříve. My takové stanovisko rovněž zastáváme. Obava, že postvakcinační imunita vymizí do doby expozice k infekci, není oprávněná. Od doby prvních očkování uplynulo 5 až 6 let a nedávno zveřejněné sérologické studie ukázaly, že i po této době vytvořené protilátky přetrvávají v titrech, které několikanásobně převyšují hladiny protilátek po přirozené infekci. Začít očkovat později, například ve věku 15 či 16 let, jak navrhují někteří odborníci, by znamenalo zbavit očkování části jeho smyslu a významně by snížilo jeho účinnost. Podle nedávno provedených průzkumů pouze asi 15 % patnáctiletých dívek má u nás sexuální zkušenost. Riziko vzniku KDČ je však tím větší, čím dříve k infekci dojde. Podle toho, co víme o přirozené historii KDČ, z oněch 15 % se nejspíš bude rekrutovat většina nemocných. Zkušenosti z poslední doby ukazují, že očkování již infikovaných žen nemá velký význam, protože probíhající infekci nevyléčí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 33/2006, strana 14
Zdroj: