Jak na rakovinu „středu člověka“

Nejde přitom o onemocnění neléčitelná – i když radioterapie a chemoterapie zde mají jen velmi omezený význam, chirurgická léčba může život nemocného zachránit. V naprosté většině případů však chirurg nedostane příležitost zasáhnout v době, kdy to má pro nemocného skutečný význam. V dohledné době nelze předpokládat, že se objeví nová zásadní terapeutická možnost. Jedinou strategií s reálnou šancí na úspěch je tedy snaha o to, aby se co nejvíce nemocných dostalo k léčbě ne snad v časném (to by bylo spíše zbožné přání), ale alespoň v operabilním stadiu nemoci. Vyšetření pohmatem nám při detekci těchto nádorů nenapoví téměř nic, běžné RTG rovněž nepomůže. Plošné vyšetřování pomocí CT není z ekonomických důvodů možné. Jako poměrně citlivá orientační metoda se však nabízí cílené ultrazvukové vyšetření horní části břicha. Aby to mělo smysl, je třeba vhodně zvolit cílovou věkovou skupinu. Ideální by bylo začínat s tímto vyšetřením už v padesáti letech, lze diskutovat i o hranici pětapadesáti let. Po sedmdesátce už přínos takového plošného programu mizí i vzhledem k tomu, že u seniorů nelze vždy provést dostatečně radikální operaci. Vyplatí se to?
Vyplatí se to? To, že by mohlo jít o nadějnou cestu, ukazuje příklad karcinomu ledvin – u toho je v poslední době poměr mezi incidencí a mortalitou přece jen lepší. Není to tím, že by byla do praxe zavedena nová převratná léčebná metoda, ale již nyní je velká část nádorů zachycena náhodně při sonografickém vyšetření ještě dříve, než se nádor jakkoli klinicky projeví. Základní otázka zní: Vyplatilo by se takové úsilí? Na první pohled se může zdát, že nejde právě o ty nejčastější zhoubné nemoci. Ve svém souhrnu ale incidencí a hlavně mortalitou tato skupina novotvarů konkuruje onemocněním, u kterých o potřebnosti screeningových programů už nediskutujeme. Primárních nádorů jater je v Česku hlášeno kolem osmi set ročně, nádorů žlučových cest přibližně tisíc, slinivky břišní šestnáct set a ledviny na dva a půl tisíce. To je přes šest tisíc nemocných každý rok. Pro srovnání si uveďme novotvary, u kterých v Česku fungují více nebo méně úspěšné screeningové programy – karcinomu prsu je ročně hlášeno pět a půl tisíce případů, karcinomu děložního hrdla přibližně tisíc a kolorektálního karcinomu kolem osmi tisíc.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 6

Zdroj: