Jak na chronickou idiopatickou kopřivku

Profesor Torsten Zuberbier z Humboldt University Berlin se v první z klíčových přednášek věnoval klasifikaci, epidemiologii a etiologii kopřivky. Zaměřil se především na chronickou idiopatickou kopřivku (CIU). Kopřivka patří mezi 20 nejčastějších kožních chorob.

Kopřivka se vyskytuje u velké části populace, během svého života se s ní setká přibližně 15 až 25 % lidí, častěji ji nalézáme u žen. Při posuzování různých věkových kategorií můžeme vyjít z výsledků epidemiologických studií. Podle nich je například v Německu kumulativní prevalence kopřivky největší ve věkové kategorii 40 až 59 let (10,6 %) a dále u osob mezi 20 až 39 lety (9,8 %), o něco nižší je u dětí a adolescentů (7,2 %) a u seniorů mezi 60 až 79 lety (7,8 %), přičemž celková kumulativní prevalence kopřivky u všech pacientů (ve věku 0 až 99 let) je 9 procent. Podle jiné německé průřezové populační studie provedené v roce 1999 se téměř ve čtvrtině případů jednalo o chronickou kopřivku, kdy symptomy přetrvávaly více než šest týdnů, asi polovinu případů představoval akutní výsev pomfů, ve 24,7 % byla nalezena kontaktní kopřivka a nejmenším počtem případů byla zastoupena kopřivka vzniklá na podkladě fyzikálních podnětů (např. chladové, mechanické – tlakové, tepelné a solární). Obecné se dá říci, že, akutní forma se vyskytuje spíše u dětí (trvá několik hodin, dnů, nejdéle však šest týdnů), chronická postihuje více dospělé, trvá déle než šest týdnů, často i několik měsíců či let. K výsevu pomfů může docházet denně, ale mezi jednotlivými atakami mohou být i několikadenní přestávky.

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 38/2006, strana 10

Zdroj: