Jak hodnotí výsledky akce Děkujeme, odcházíme lékařské kapacity?

* Prof. MUDr. Zuzana Červinková, CSc.,
LF UK Hradec Králové

Na úvod chci říci, že jsem opravdu ráda, že došlo k dohodě alespoň v podobě memoranda. Jsem ráda, že zvítězil zdravý rozum, a to především kvůli pacientům. Jsem přesvědčena, že kdyby se hrozba odchodu naplnila byť jen u poloviny nemocničních lékařů, kteří podali výpověď, vedlo by to ke kolapsu zdravotní péče v nemocnicích a jistě i k fatálním důsledkům pro některé pacienty.

Nepatřím mezi kritiky způsobu, jejž lékaři zvolili, aby upozornili na neutěšenou situaci v našem zdravotnictví. Situaci sleduji dlouhodobě, a proto na rozdíl od většiny našich médií vím, že se lékaři snažili již několikrát upozornit na problémy týkající se nejen jejich platů, ale také postgraduálního vzdělávání lékařů a nešvarů (nekalých praktik), které vedou k úniku financí z nemocnic. Jejich bezzubé protesty vyvolávaly nanejvýše úsměšky některých představitelů naší politické reprezentace. Chápu, že po těchto zkušenostech zvolili razantnější formu, kterou považuji za zcela legitimní. Dost dobře nerozumím výtkám kritizujícím skutečnost, že se do čela protestu postavila odborová organizace. Ti, kteří akci LOK přirovnávají k bolševickým praktikám, jsou zcela mimo realitu. Za minulého režimu bylo ROH prodlouženou rukou vládnoucí třídy a nepamatuji si, že by organizovalo akce podobného druhu. Je třeba se trochu zamyslet, jaká je role odborů v demokratické společnosti. Chybu vidím na straně politické reprezentace, která po dobu několika měsíců situaci spojenou s akcí Děkujeme, odcházíme neřešila, dokonce ji bagatelizovala. Je zarážející, že v tak závažné situaci nedošlo k "inventarizaci" počtu nemocničních lékařů a lůžek.
Je třeba ocenit diplomatické umění doc. Hegera, jež nakonec vedlo k dohodě. Šokující zkušeností pro mě byla role médií. Až na některé světlé výjimky informovala jednostranně, neobjektivně, nefundovaně. Přispěla tak významnou měrou k dehonestaci lékařů a bude možná trvat léta, než dojde k nápravě.

Jsem vysokoškolským pedagogem na lékařské fakultě a od roku 1975 se podílím na výchově budoucích lékařů i sester. Mohu svým spoluobčanům zcela odpovědně říci, že se jedná o mimořádně náročné studium, které vyžaduje značnou investici, totéž platí o postgraduálním studiu. Výchova "hotového lékaře" tak trvá nejméně 11 let po maturitní zkoušce. Tarifní plat takto kvalifikovaného pracovníka, který nedosahuje ani průměrné mzdy v zemi, je skandální záležitost. O výši přesčasových hodin nad rámec zákona již bylo řečeno mnoho.

Pevně doufám, že akce pomohla odstartovat změny v našem zdravotnictví tak, jak je ve své Výzvě Děkujeme, odcházíme deklaroval LOK. Doufám, že i pacienti brzy pochopí, že lékařům nešlo pouze o jejich platy, ale o změny ve zdravotnictví, které přispějí i k jejich spokojenosti. Ministerstvu zdravotnictví bych ráda popřála hodně moudrosti při realizaci změn ve zdravotnictví za spoluúčasti reprezentantů lékařů a dalších zdravotnických pracovníků.

Na tahu teď nejsou mladí lékaři, ti opravdu nerozhodují o investičních akcích typu nákupu drahých přístrojů či stavbě nových pavilonů, pořádek si bude muset udělat management nemocnic a jejich zřizovatelé. Závěrem chci poděkovat vám, lékařům, kteří jste projevili obrovskou osobní statečnost aktivním připojením k akci. Jsem hrdá na to, že jsem se na výchově řady z vás podílela.

* Prof. MUDr. Michael Dlouhý, CSc.,
LF Olomouc

Na začátku u mne převažoval dojem - a nebyl jsem sám -, že akce není příliš dobře časově zasazená. V době, kdy se naší zemi moc dobře ekonomicky nevede, není zřejmě příliš sympatické chtít od státu další peníze. Lékaři však nepožadovali peníze zvenčí, nýbrž zevnitř systému. Média tuto skutečnost velmi chybně interpretovala, nedostatečně zdůrazňovala, že lékaři žádali finance z úspor ve zdravotnictví. V tomto ohledu sehrál tisk negativní roli. Zprvu mi přišlo líto, že se iniciativy museli chopit odboráři, potažmo lékařská komora. Z principu věci tato záležitost věcí lékařské komory není. Avšak nakonec nikdo jiný pro tuto věc neudělal ani nechtěl udělat to, co odbory a ČLK. Takže roli vyjednavačů hodnotím vysoce kladně.

Pokud mám tedy hodnotit výsledek celé akce, myslím, že dopadla velmi dobře. Především zásluhou vynikajícího stratéga a politika, ministra zdravotnictví, který si to možná "rozlil" na obou stranách, ale došel k velmi dobrému konsensu. Není to zřejmě systémové opatření, ale to muselo být každému od začátku jasné. Systémové řešení může přinést až reforma. Avšak než přijde její čas, pro dobu, kdy vládne politická nejistota, kdy je koalice a celá vláda velmi křehká, je třeba se alespoň pro začátek něčeho chytit, což se podařilo. Hodnotím tedy velmi kladně, že před nastartováním systémových změn došlo ke zlepšení finančního ohodnocení nemocničních lékařů. \\ Prof. MUDr. Pavel Eliáš, CSc., Fakultní nemocnice Hradec Králové Spadl mi velký kámen ze srdce. Patřím k té skupině kolegů, kteří souhlasili a nadále souhlasí s důvody protestu, nicméně nebyli zcela přesvědčeni o správnosti jeho formy.

Otevřenou podporu věci jsem vyjádřil až ve chvíli, kdy jsem nabyl přesvědčení, že pokud svým hlasem alespoň trochu přidám na váze hnutí lékařů, mohu přispět k tomu, aby se věc vyřešila ještě před hrozícím kolapsem péče. Těch nepravd a urážek ze strany establishmentu a většiny médií bylo skutečně příliš mnoho. Takže - podle mého to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Pokerová hra se odvíjela tvrdě, pro mě blafování bylo tak přesvědčivé, že jsem se dlouho obával nejhoršího. Vyjednavači z obou stran splnili svou úlohu, i když se počátkem února zdálo, že s nimi už nic nehne.

Důsledky takových postojů - tedy rozvrat péče po 1. březnu - byly pro mne nepřijatelné. Nakonec zvítězil zdravý rozum. Nevím, zdali se v tomto vážném případě hodí sportovní terminologie, nicméně nemocniční lékaři díky své soudržnosti tuto etapu vyhráli a já jsem tomu rád. V mých očích ale mnoho práce směrem k dohodě udělal ministr zdravotnictví, jehož prostor mezi dvěma mlýnskými kameny byl neskutečně malý a já někdy musel pochybovat, jestli to s některými svými tvrzeními myslí opravdu vážně.

Leoš Heger to prostě ustál a to je dobře, neboť jestli s naším zdravotnictvím nepohne ani on, tak už nikdo. Uznání patří i kolegovi Engelovi. Nejsem odborář, nezúčastnil jsem se jednání, jak jsem však pochopil, zastával v konečné fázi v různě polarizované skupině protestujících a soustavnou dehonestací ještě více radikalizovaných lékařů též onen umírněnější, k jednání vstřícný postoj. To, jak vyřešil svou osobní profesionální situaci, zaslouží rovněž obdiv.

* Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., FCMA,
1. LF UK a VFN Praha

Myslím, že v tuto chvíli není potřeba hodnotit výsledky akce dle dosažených tarifních platů. To je spíše otázka pro ty, kdo navýšení platů měli jako svůj hlavní požadavek. Pro mě tento bod nikdy nebyl tou prioritou, kvůli níž jsem se k protestní akci přidal. Myslím, že výsledky celé akce bude možno hodnotit až podle toho, jak budou plněny další požadavky, s nimiž se ztotožnili nejen lékaři ve výpovědích, ale také všichni ti, kdo je podpořili. My jsme od celé akce očekávali nápravu poměrů ve zdravotnictví - především odstranění velkých korupčních ztrát za zbytečné a předražené zakázky v nemocnicích. Dalším požadavkem byla změna poměru mezi prostředky vynakládanými na odměňování a financemi, které jdou na investice. Stále nevyřešené zůstává samozřejmě postgraduální vzdělávání. Tyto záležitosti jsou přitom klíčové pro budoucí fungování zdravotnictví. Pokud se tyto problémy vyřešit nepodaří, není možné udržet zdravotnictví v té kvalitě, jakou vykazuje dnes.

Zdroj: Medical Tribune