Jak dostat korupci do její přirozené rezervace
Korupce je rakovinou, která destruuje naši společnost se stejnou razancí jako druhdy monokulturní vláda jedné strany a její plánovité hospodaření.Pod taktovkou korupce je skutečný trh nahrazován svojí karikaturou. O vítězi nerozhoduje cena a kvalita nabízené služby či výrobku, ale výsledek kuloárního jednání o výši provize a bezpečnosti jejího předání.
Je jistě naivní snít o naprostém vykořenění korupce, ta se objevuje všude tam, kde rozhoduje našinec, a nikoli „neviditelná ruka“ trhu, ale můžeme jí výrazně zmenšit velikost výběhu. V rozvinutých demokraciích je korupce problémem státních zakázek a prebend politiků, ale do všedního chodu společnosti systémově nezasahuje. V dobách socialismu se korupční jednání stalo normou všedního dne – vzpomeňme na tvrdé sparty, podpultová játra a služby OPBH. Naší smůlou je, že přes dvacetiletku budování kapitalismu se korupce nevrátila do své přirozené rezervace a ve zdravotnictví si dává obzvlášť na čas.
Vážné znepokojení nevyvolávají ani tak jednotlivé kauzy ilustrující korupci na jednotlivých úrovních zdravotnictví, ale míra cynismu, se kterou se na korupční jednání nahlíží. Korupce přestává být kriminálním činem, ze strachu tutlaným před okolím, a stává se obecně sdílenou realitou, ve které je potřeba se naučit chodit.
Jsem přesvědčen, že hlavním motorem probíhající doktorské rebelie nebyly platové požadavky odborářů, ale frustrace z práce v nepřehledném prostředí, ve kterém se něco jiného říká a něco jiného dělá, kde šéfové nepracují pro blaho organizace, kde kvalita práce nerozhoduje o úspěchu, kde drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. To je dobrá zpráva, která dává naději, že se ve zdravotnictví rodí síla schopná posunout je na cestě od přídělového systému k regulovanému trhu, a dotáhnout tak nedokončené reformy ze začátku devadesátých let do vítězného konce. Vypustit na korupci vlčáky represe a zkomplikovat jí život rafinovanějšími podmínkami veřejných soutěží je jistě potřeba, ale daleko účinnější je její systémové odsouzení k neužitečnosti. Korupci nesvědčí prostředí, ve kterém každý rozhoduje jenom o „svých“ penězích.
Potřebujeme pojišťovny, které budou existenčně závislé na schopnosti efektivně zajišťovat péči pojištěncům, dobře hospodařící nemocnice budující si dlouhodobou pověst kvalitou péče o pacienty a pacienty, kteří na sebe vezmou nejen výsady zákazníků, ale i jejich odpovědnost. No a samozřejmě stát, který nastaví pravidla, bude dohlížet na jejich dodržování a dokáže se do zdravotnictví přímo nevměšovat.
Tento text vznikl při příležitosti diskusního odpoledne na téma Jak vykázat korupci ze zdravotnictví, které sdružení Občan pořádalo ve středu 16. února.
Zdroj: Medical Tribune