Jak diabetes ovlivňuje kognitivní funkce
Z psychických potíží je v souvislosti s diabetem nejčastěji zmiňována psychická nepohoda nebo až deprese související s nutným přizpůsobením se chorobě a její léčbě. Již méně je prozkoumán vliv diabetu na kognitivní funkce, a to i navzdory skutečnosti, že mnoho diabetiků, kteří navštíví psychiatra, se alespoň okrajově zmíní, že u sebe sledují poruchy paměti a pozornosti. Část těchto potíží se dá zahrnout právě mezi příznaky deprese, ale u mnoha pacientů tyto potíže po odeznění deprese nemizí.
Vztah diabetu a kognitivních funkcí
Literatura zabývající se přímo touto problematikou je poměrně omezená. Navíc závěry jednotlivých studií se liší, někdy si až protiřečí. Po rozboru dostupné literatury je však jisté, že diabetes ovlivňuje kognitivní funkce pacienta, a to negativně.
Mozek je energeticky zásobován výhradně glukózou a u mnoha diabetiků je její koncentrace v krvi často nevyrovnaná. Roční prevalence závažné hypoglykémie u diabetiků 1. typu je až 30 procent. Už z příznaků, které tuto akutní komplikaci diabetu doprovázejí, je jasné, že při nedostatku glukózy v krvi diabetika je ovlivněn hlavně mozek. Závažná hypoglykémie se projevuje sníženou psychickou výkonností, poruchou jemné motoriky, pocitem slabosti, bolestí hlavy, nevolností, zamlženým viděním, křečemi, poruchami vědomí až kómatem, dále třesem, pocením, pocitem hladu, nervozitou a tachykardií. V průběhu těžké hypoglykémie se u mnoha pacientů objevují kognitivní dysfunkce, které mohou přetrvávat i několik hodin po odeznění akutního stavu.
Jako kognitivní funkce se označují procesy, jež umožňují rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám okolí. Zahrnuje se mezi ně paměť, koncentrace, pozornost, rychlost myšlení a porozumění informacím. Jako vyšší kognitivní neboli exekutivní funkce jsou označovány schopnost řešit problémy, plánovat a organizovat, dále náhled a úsudek.
Kognitivní funkce jsou závislé na glykémii, nejvíce citlivá je epizodická paměť. Vliv glykémie je výraznější ve vyšším věku a při organickém poškození mozku. Nepřímý vliv na kognitivní funkce diabetiků mají cévní a metabolické komplikace, depresivní stavy a inaktivita.
Oproti normální populaci mají diabetici vyšší riziko kognitivního deficitu. Rizikovými faktory jeho vzniku jsou vyšší věk, delší trvání diabetu, přítomnost mikroa makrovaskulárních komplikací, horší schopnost péče pacienta o sebe samého (selfmonitoring atd.) a nižší compliance. Podle jiného zdroje závisí rozsah kognitivního poklesu na věku začátku diabetu, trvání diabetu a výskytu atak hypoglykémií a ketoacidóz.
Diabetici mají též vyšší riziko rozvoje demence než nediabetici. U DM 1. typu souvisí její vznik spíše se špatnou kompenzací než s hypoglykémiemi. U diabetiků 2. typu je riziko rozvoje demence vaskulární vyšší 1,6- až 3,4krát a u Alzheimerovy choroby 1,5- až 2,18krát než v běžné populaci. V jedné z prací byla anamnéza těžkých hypoglykémií u starších diabetiků 2. typu spojena s vyšším rizikem vzniku demence, ale nezjistilo se, zda epizody méně závažných hypoglykémií riziko demence také zvyšují.
Vztah hypoglykémie a kognitivních funkcí
Z většiny výše zmíněných studií je zřejmé, že hlavní negativní vliv na kognitivní funkce diabetiků má hypoglykémie. I zde se literární zdroje shodnou na jediném, totiž že je nutné, aby výzkum v této oblasti pokračoval. Podle učebnice diabetologie může protrahovaná hypoglykémie s kómatem stejně tak jako časté těžké hypoglykémie vést k ireversibilnímu poškození mozku. Jedna z mála studií věnujících se této specifické problematice prokázala, že chronické hypoglykémie mají na mozek ničivější efekt než hluboké hypoglykémie. V další práci nebyla shledána souvislost mezi těžkou hypoglykémií v anamnéze a kognitivním poškozením.
Hypoglykémie přicházejí u diabetiků velmi často ve spánku. Také zde byl proveden výzkum, který ukázal, že konsolidace deklarativní paměti ve spánku je specificky senzitivní ke krátkodobým epizodám mírné hypoglykémie, což diabetikům 1. typu náchylným k nočním hypoglykémiím poškozuje paměť.
Kromě hloubky hypoglykémie se u diabetiků rozlišuje také hypoglykémie rozpoznaná a nerozpoznaná, tedy taková, již si pacient včas uvědomí, pocítí ji, a může na ni tedy včas reagovat, a taková, kterou si neuvědomí. Jedna ze studií na toto téma odhalila, že stav uvědomění hypoglykémie může mít u diabetiků 1. typu vliv na kognitivní funkce během a po hypoglykémii.
Závěr
Diabetes má vliv na kognitivní funkce pacientů. Přesněji, diabetici mají vyšší riziko kognitivního deficitu, který je způsoben špatnou kompenzací nebo hypoglykémií. Diabetici 2. typu mají také vyšší riziko rozvoje demence, k čemuž přispívají hlavně těžké hypoglykémie. Protrahovaná hypoglykémie s kómatem stejně jako časté těžké hypoglykémie mohou vést k ireversibilnímu poškození mozku. Chronické hypoglykémie jsou pro mozek ničivější než těžké akutní. Krátkodobé epizody mírné hypoglykémie ve spánku poškozují paměť.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dobrá kompenzace diabetu může riziko kognitivního deficitu u pacientů snížit, což by mohlo sehrát roli další motivace pacientů ke spolupráci při léčbě a selfmonitoringu. Stížnosti pacientů na poruchy paměti a pozornosti jsou totiž v diabetologii velmi časté a mnoho pacientů právě kvůli nim nakonec vyhledá psychiatrickou péči.
Literatura u autorky
Zdroj: Medical Tribune