Jak definovat nadstandard dnes a do budoucna

Ministerstvo zdravotnictví ČR pracuje v rámci reformy na systému odlišení standardu základní a ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, který přispěje k lepší racionalitě využití prostředků ve zdravotnictví.

Díky stanovení obecného nároku a pravidel pro legální připlácení se tak změní situace, která nahrává korupci a šedé ekonomice, a celý systém se významně zprůhlední. Pacient bude podle představitelů MZ navíc přesně vědět, na jakou péči má z hlediska veřejného zdravotního pojištění nárok a bude ji moci vyžadovat.

S představami o vymezování standardní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a principy jejího stanovování minulý týden ministr Leoš Heger oficiálně seznámil jak novináře a laickou veřejnost, tak zdravotníky ve vybraných fakultních nemocnicích (viz článek „Zachovat standard péče a neplýtvat“ na této straně).

Cílem MZ není rozdělovat péči na lepší a horší, ale při zachování objemu péče v současné kvalitě udržet dlouhodobou ekonomickou stabilitu systému zdravotnictví.

„Musíme si uvědomit, že ani sebedokonalejší zdravotní systém nemá neomezené prostředky. Vždy budou existovat určité limity a rozhodování o rozdělování omezených zdrojů,“ připomíná ministr zdravotnictví Leoš Heger.

V českém zdravotnictví dnes zcela chybí možnost legálně si připlatit péči a lepší materiál si pacient musí doplatit v plné výši, nikoli ve výši rozdílu.

„To, co připravujeme, je pouze upřesnění a zprůhlednění systému. Prosazujeme, aby některé věci, které si dnes lidé platí pokoutně, byly placeny otevřeným způsobem,“ doplňuje ministr Heger.

Jak vysoko nasadit laťku standardu, je ovšem politicky a společensky citlivá otázka. Ministerstvo počítá s tím, že standardem zůstane jako dosud vše, co bude v aktuálním Seznamu výkonů s bodovými hodnotami, který je tvořen vyhláškou ministerstva. Nikdo se podle ministra tedy nemusí obávat, že by umožnění hrazení nadstandardu vytvářelo široký prostor pro vznik dvojkolejné medicíny pro chudé a pro bohaté.

Připravovaná legislativa má podle doc. Hegera vytvořit prostor, kde by mělo být možné nejprve vyloučit jen některé do očí bijící zbytečnosti, které systém veřejného pojištění platí, jako je část operací na operačních robotech, jež lze dělat stejně účinně i běžnou a zřetelně levnější endoskopickou cestou. Dále se bude pokračovat zpoplatněním některých nadstandardních materiálů. Počítá se se zpoplatněním lepších náhrad oční čočky, výběru dražší endoprotézy kyčelního kloubu a dalších nadstandardních možností, které budou hledat odborníci v čele s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně.

Oponenturu jejich názorů pak chce MZ zadat zdravotním pojišťovnám, pacientským organizacím a stavovským komorám. Při výběru ekonomicky náročnější varianty doplatí pacient pouze rozdíl mezi oběma variantami, přičemž ceny ekonomicky náročnější varianty (v první fázi se uvažuje hlavně o možnosti výběru mezi různými zdravotnickými prostředky) budou samozřejmě regulovány.

O životaschopnosti smysluplného zavedení standardů a nadstandardů zdravotní péče však v konečném důsledků rozhodnou koaliční partneři. Pokud nakonec bude průchozí pouze varianta, že definici nadstandardu bude určovat samostatný zákon, a tudíž se do jeho konečné podoby budou promítat představy různých zákonodárců, je možné, že se proces aktualizace standardní a nadstandardní péče na dlouhou dobu zablokuje.

Vzhledem k poměrům, jež ve sněmovně panují, vidí odborníci jako životaschopnější variantu, že si kontrolu nad definováním a aktualizací „Sazebníku standardních výkonů“ ponechá ministerstvo a bude jej vydávat pouze formou vyhlášky.

Zdroj: Medical Tribune