Jak dále s kompetencemi pro sestry?
Máme sestry s maturitou, s diplomem z vyšší zdravotnické školy, s bakalářským nebo magisterský titulem (nemluvě o zdravotnických asistentech, kteří zanedlouho opustí školy). Pokud jde o práci, kterou vykonávají, a platové podmínky, jsou si všechny téměř rovny, pokud splní podmínku registrace. Jediné místo, kde sestra dnes zhodnotí svoje vysokoškolské vzdělání, je školství. Můžeme se samozřejmě přít o to, zda cesta vysokoškolského vzdělávání sester je správná, ale pokud už jsme ji nastoupili, musí se zdravotní systém přizpůsobit a tyto změny dotáhnout do konce. Jestliže ke zvýšení kompetencí vysoce kvalifikovaných sester nedojde, stává se vysokoškolské studium ošetřovatelství do značné míry samoúčelným.
Co by v budoucnu mohly sestry vykonávat?
Je proto nutno, aby profesní organizace, jako je například Česká asociace sester a Česká lékařská komora spolu s organizátory zdravotnictví a dalšími relevantními odborníky, vedly na toto téma diskusi a už nyní nadefinovaly, co přesně by mohly v budoucnu sestry vykonávat. Následně by se podle toho vytvořily studijní programy na všech úrovních, kde lze ošetřovatelské obory studovat. Zejména důležité je to pro podobu magisterských programů, kterých je sice ještě málo, ale jejichž počet se rychle rozšiřuje.
Otázkou samozřejmě je, kde by se měly budoucí sestry připravovat. V zahraničí jsou běžné vlastní fakulty pro zdravotnické obory, zatímco u nás sestry vzděláváme i na lékařských fakultách. Trend k osamostatnění ale vidíme i zde – od září bude pracovat taková fakulta jen pro zdravotníky-nelékaře v Olomouci, podobný krok se chystá v Brně. Ještě důležitější však je, kdo by měl sestry učit. Na západ od nás jim i lékařské předměty přednášejí vysokoškolsky vzdělané sestry, zatímco u nás tyto předměty vyučují stále lékaři, což podle mého názoru pro nás znamená velkou výhodu. Domnívám se, že díky tomu má naše vzdělání v čistě medicínských oborech lepší úroveň. Byla by škoda, kdyby oddělení fakult zdravotnických od fakult lékařských znamenalo rezignaci lékařů na výuku sester. Medicínské předměty jsou pro sestru důležité, aby dokázala pacientovy problémy, svou činnost a postup lékaře spojit do jednoho kontextu. Jinými slovy, aby si oprávněně mohla říci: „Já vím, proč to tak je, chápu širší souvislosti a nepostupuji jen čistě mechanicky, jak se mi řekne.“ Právě dobrý základ z medicínských předmětů, který umožňuje chápat širší souvislosti, je nejlepším předpokladem pro případné navyšování kompetencí. Sestra má s lékařem tvořit tým, ve kterém každý přináší do péče o pacienta svůj specifický vklad. Sestra je jistě stále pro lékaře jeho pravá ruka, to by však bylo málo. Sestra je zároveň samostatně myslící článek týmu, do značné míry na lékařovi nezávislý. To nejdůležitější, co dělá sestru sestrou, je proto výborná orientace v oblasti ošetřovatelství. Ošetřovatelství je podle mého názoru obor, který se nachází na půl cesty mezi humanitními a medicínskými vědami, především však jde o altruistické, entuziastické umění starat se o pacienta a v tomto duchu mají být sestry vychovávány a vedeny.
Jak by to mohlo vypadat v praxi
O jaké kompetence by se setry mohly ucházet konkrétně? Sám v současné době pracuji na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, takže moje postoje jsou zcela určitě ovlivněny tímto typem pracoviště a k jiným oborům se nemohu vyjadřovat. V ideálním případě po maturitní zkoušce na jakékoli střední škole by budoucí sestra nastoupila na bakalářské studium oboru všeobecná sestra. Dále by pak pokračovala v magisterském specializačním studiu obor intenzivní péče a anestezie. Po jeho absolvování by nastoupila do praxe v oboru, který vystudovala, a musela by v něm například po tři roky pracovat. Po této době by si mohla začít dělat akreditované vzdělávací kursy pro jednotlivé činnosti – např. v oblasti umělé plicní ventilace, eliminačních metod, rozšířené kardiopulmonální resuscitace, interpretace EKG či hojení chronických ran. U takto zkušené a vzdělané sestry bych si uměl představit, že sama zahájí a povede rozšířenou resuscitaci, ve větší míře se bude aktivně podílet na vyhodnocení parametrů acidobazické rovnováhy či aktivněji se bude podílet na odpojování pacienta od umělé plicní ventilace. Je možné, že pak lékař bude jen indikovat typ eliminační metody a ostatní už bude řešit sestra. Mohli bychom uvažovat i o tom, zda by tyto sestry mohly samostatně léčit akutní pooperační bolest. V praxi by pak komunikace mohla probíhat tak, že se lékař a ošetřující sestra několikrát za den domluví na léčebné strategii, které se bude sestra držet, a lékaře bude kontaktovat jen v případě komplikací anebo pro ni jinak nezvladatelné situace, kdy by musela přesáhnout svoje kompetence. Samozřejmě pokud by k tak významnému navýšení kompetencí došlo, bylo by nutno vytvořit standardy pro jednotlivé výkony a situace, kterých by se sestra mohla a musela držet. V oboru anestezie by se mi asi nejvíce líbil nizozemský model, v němž sestry pod dohledem lékaře vedou anestezii u plánovaných výkonů, kde se předpokládají komplikace. Pokud ke komplikacím dojde, tak lékař je okamžitě k dispozici a vedení anestezie převezme. Možná by i bylo lepší příslušný magisterský program rozdělit na dva – na anestezii a na intenzivní péči.
Nové diagnostické a terapeutické metody, ale i nové přístupy v organizaci péče o pacienta kladou stále větší požadavky na personál. S tím jde ruku v ruce i větší časová a finanční náročnost. Některé úkony, které dnes dělají lékaři, nebudou do budoucna prostě stíhat. Na jiné bude jejich práce až příliš drahá. Právě zde by mohli být lékaři zastoupeni erudovanou, vysokoškolsky vzdělanou sestrou, která by za provedené výkony a ordinace byla plně zodpovědná a eventuálně by byla i nositelkou bodů od pojišťovny.
Musíme se ovšem také ptát, zda dnešní sestry vůbec o navýšení kompetencí stojí a zda chtějí vyšší zodpovědnost za pacienta? Jistě by rozšíření sesterských pravomocí přineslo zvýšení prestiže našeho povolání, ale také vyšší nároky na kontinuální vzdělávání a pracovní nasazení. Proto by muselo být doprovázeno i lepším finančním ohodnocením. Proč by k sestrám neměly jít ty prostředky, které se ušetří na lékařích, když některé jejich činnosti sestry převezmou?
Určitě se najdou spíše konzervativnější lékaři, kteří takové názory kategoricky odmítají, ale já doufám, že většina je těch, kteří si umí představit novou roli sestry s výraznějším postavením ve zdravotnickém týmu.
V řadě zemí, které jsou nám v mnoha ohledech blízké, mají sestry lepší postavení, vyšší prestiž a i více kompetencí než u nás. Nemusíme nic složitě vymýšlet, stačí okopírovat a trochu upravit jejich systém pro naše lokální podmínky. Samozřejmě by šlo o významný zásah do momentálního nastavení systému. Uvést tyto změny do praxe vyžaduje citlivý přístup a dobrou spolupráci mezi ministerstvy, oborovými organizacemi, zákonodárci a školstvím. To, jestli vůbec dojde k navýšení kompetencí pro sestry, a pokud ano, tak do jaké míry, záleží z velké části na lékařích. Dalším velkým problémem muže být změna v legislativě. Musíme si přiznat, že velmi často sestry v praxi nevyužívají ani ty kompetence, které podle stávajících norem mají, což je velká škoda.
Zcela jistě existuje více zdravotníků, kteří nad tímto problémem také uvažují, přesto nemám pocit, že by se o tom dostatečně hlasitě hovořilo nebo se na nějakých změnách pracovalo. Byl bych rád, kdyby se na toto téma rozpoutala větší diskuse, po které by následovaly konkrétní kroky na všech úrovních, jichž se to týká.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana A12
Zdroj: