ISPOR 2006
Z konstatování, že v posledních letech se na jedné straně zásadním způsobem rozšiřují možnosti, potřeby i podmínky poskytování zdravotní péče, zatímco na straně druhé se stále zvyšuje její finanční náročnost, takže nůžky mezi nabídkou medicíny a „koupěschopností“ společnosti se stále rozevírají, vycházeli všichni účastníci zasedání – např. L. Schaeffer, který stojí v čele analytické firmy Well Point Inc., Marc Berger ze společnosti Merck i prof. J. S. Schwartz z University of Pennsylvania, který jednání moderoval. Uvedený fakt totiž platí bez výjimky ve všech vyspělých zemích současného světa. Z rozboru vývoje nákladů na zdravotnictví v USA – kde na ně připadá 16 % hrubého národního produktu, ačkoli více než 40 milionů Američanů zůstává bez zdravotního pojištění – přitom vyplývá, že za poslední desetiletí nejvíce stouply náklady na lékařské služby a hospitalizace, zatímco výdaje na léky a ambulantní služby nemocnic si zachovaly zhruba stejnou úroveň. Současně platí, že relativně rychlý růst celkových nákladů na zdravotnictví nedopadá tolik na jednotlivce (podíl individuálních plateb se snížil ze 34 na 12,6 %), jako na zaměstnavatele (jejich podíl se zvýšil ze 7 na 16 %). Řada amerických firem proto prohlašuje, že právě to významně snižuje jejich konkurenceschopnost na světových trzích. Dramaticky rostou rovněž federální výdaje na systémy Medicaid (program federální vlády USA poskytující zdravotní pojištění pro cca 55 milionů lidí s nejnižšími příjmy) a Medicare (program federální vlády zajišťující úhradu zdravotní péče pro seniory). Kdyby měl být současný trend zachován, pak by se objem prostředků vynakládaných prostřednictvím těchto dvou fondů již v roce 2050 ve srovnání s rokem 2003 zvýšil dvaačtyřicetkrát a dosáhl by 17,6 bilionu USD! To jistě není reálné, a proto se intenzivně hledají jiná řešení.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 23/2006, strana 11
Zdroj: