Ipilimumab drží data celkového přežití i po deseti letech

Pacienti s pokročilým melanomem, kteří byli léčeni monoklonální protilátkou ipilimumabem, mohou přežívat i po deseti letech. To jsou závěry zatím největší analýzy celkového přežití při léčbě tímto lékem. Tato studie byla prezentována na letošním Evropském onkologickém kongresu (European Cancer Congress) v Amsterdamu.

Dlouhodobá data ukazují, že při léčbě ipilimumabem po třech letech přežívá kolem čtvrtiny pacientů s metastazujícím melanomem. Od tohoto bodu riziko úmrtí prudce klesá a po sedmi letech je téměř nulové. Až do deseti let sledování je křivka zobrazující celkové přežití prakticky vodorovná s osou X – nemocní žijí dlouhodobě, přestože mají tak závažné onemocnění. Na Evropském onkologickém kongresu v Amsterdamu o tom hovořil profesor Stephen Hodi z Dana‑Farber Cancer Institute v americkém Bostonu, který se svým týmem provedl analýzu dlouhodobého přežití pacientů léčených ipilimumabem. „Naše zjištění ukazují, že přibližně po třech letech od zahájení léčby ipilimumabem v přežití nastává fáze plateau, která se v podstatě nemění po celých deset let sledování,“ řekl.

„Tyto výsledky jsou důležité jak pro zdravotníky, tak pro především pro pacienty. Těm, kteří přežijí tři roky, dávají perspektivu dlouhodobého přežití. Naše data představují nejdelší sledování největšího počtu pacientů u jakékoli globálně schválené terapie melanomu. Poskytnou tak určité měřítko pro další léčebné modality v budoucnu,“ dodal prof. Hodi.

Ipilimumab je selektivní inhibitor antigenu CTLA 4 (cytotoxic T‑lymphocyte‑associated antigen 4). Tento antigen funguje jako určitá brzda imunitní reakce – jeho zablokování pozitivně reguluje funkci T‑lymfocytů v protinádorové aktivitě.

Už z dřívějších dat vyplývá, že určitá část pacientů léčených ipilimumabem přežívá dlouhodobě – ve studii fáze III, na jejímž základě byl tento lék schválen, bylo celkové přežití po pěti letech 18 procent. Na základě těchto poznatků profesor Hodi a jeho kolegové z Německa, Francie a USA shromáždili data o 1 861 pacientech z prospektivních a retrospektivních studií, aby získali přesnější pohled na dlouhodobé přežití. Dále analyzovali data o 2 985 pacientech, kteří byli léčeni ipilimumabem v rámci programu časného přístupu, tedy již mimo rámec klinické studie. Celkem tedy zpracovali údaje o 4 846 nemocných.

Analýza 1 861 pacientů ze studií ukázala, že medián celkového přežití byl 11,4 měsíce. „Z těchto pacientů 254 (22 %) bylo naživu po třech letech. V sedmi letech žilo 17 procent a poté nezemřel již nikdo. Nejdelší sledování celkového přežití v této databázi přitom bylo 9,9 roku,“ řekl prof. Hodi.

„Fáze plateau, která začala po třech letech, přetrvává minimálně až do deseti let. Byla pozorována bez ohledu na dávku léku (3 nebo 10 mg/kg) nebo na skutečnost, zda pacient byl předléčený či nikoli. Nicméně nejde o randomizovanou studii, není jejím cílem dát oporu pro srovnání různých dávek nebo populací nemocných,“ upozornil prof. Hodi.

Při analýze všech 4 846 pacientů medián celkového přežití byl 9,5 měsíce. Křivka přecházela do fáze plateau rovněž ve třech letech, kdy žilo 21 % všech pacientů. „Toto o něco málo horší přežití bylo dáno jednak větším množstvím nekompletních dat, jednak také tím, že nemocní, kterým byl ipilimumab podáván mimo studie v rámci programu časného přístupu, byli v celkově horším stavu a s pokročilejší nemocí,“ vysvětlil prof. Hodi.

Limitem této studie je, že spojuje data ze studií fáze II a III s observačními daty. „Nicméně tyto výsledky jsou konzistentní se závěry randomizovaných klinických studií a potvrzují tvar mortalitní křivky, který byl již dříve potvrzen při pětiletém sledování, nyní víme, že toto plateau trvá minimálně deset let.“

To zrádné slovo vyléčení…

Ipilimumab se zpravidla podává ve čtyřech injekcích v období tří měsíců. Někteří pacienti dostali ještě další dávky, případně podstoupili udržovací terapii. „Minimálně u části pacientů je tedy zřejmé, že i krátká expozice léku je dostatečná pro přenastavení imunity a dosažení nové rovnováhy, homeostázy, ve které jsou nádorové buňky sice stále přítomné, ale zůstávají pod kontrolou imunitního systému. Je to obrovská změna v základním paradigmatu léčby melanomu, jak jsme je viděli ještě před několika málo lety. Pro každého, kdo se na poli klinických studií v onkologii pohybuje, je obtížné říci slovo vyléčení. V tomto případě je to o to obtížnější, že někteří dlouhodobě přežívající pacienti jsou v remisi, u jiných ale stále můžeme zobrazovacími metodami nádorové postižení detekovat. Pro nás kliniky to znamená, že můžeme s našimi nemocnými hovořit o možnosti změnit metastatický melanom v chronické onemocnění. Něco takového jsme si ještě nedávno nedokázali představit,“ shrnul prof. Hodi.

Přidání další protilátky může výsledky ještě dále dramaticky zlepšit

Někdejší prezident ECCO prof. Alexander Eggermont, ředitel Institut Gustave Roussy Comprehensive Cancer Center ve Francii, který se specializuje na léčbu melanomu, komentoval tuto práci takto: „Tato analýza jasně demonstruje, že léčba ipilimumabem může vést k dlouhodobé kontrole onemocnění u pacientů s metastatickým melanomem. Přestože se u ipilimumabu setkáváme s relativně nízkou četností odpovědí, mezi 10 a 15 %, je možné dosáhnout více než tří‑ až desetiletého přežití u 17 až 25 % pacientů, kteří dostali jen několik dávek ipilimumabu. Pacienti zjevně mohou mít reziduální nádor pod kontrolou po dlouhý čas, pokud je imunitní systém správně ‚resetován‘. Koncept klinického vyléčení se stává realitou. Tyto výsledky přežití pak lze dokonce zdvojnásobit až ztrojnásobit přidáním monoklonální protilátky proti PD‑1/PD‑L1. Metastazující melanom může být léčitelným onemocněním pro možná více než 50 procent pacientů v následujících pěti až deseti letech.“

Zdroj: Medical Tribune