Intoxikace tisem není jen literární kasuistika
Rychle smrtící průběh otravy většinou neposkytuje dostatek času k bližšímu studiu biochemických a elektrofyziologických změn. Autoři článku uveřejněného v časopise Kapitoly z kardiologie (2005; 7(4):151–153) Josef Švejda a Jan Jahoda z Anesteziologicko-resuscitační kliniky FNsP Ostrava-Poruba uvedli vlastní pozorování dvou fatálních případů intoxikace, ale především některé nové poznatky čerpané z literárních kasuistik, které mohou vést k úspěšnější léčbě. Případ sebevražedného pokusu
Případ sebevražedného pokusu V první kasuistice (z roku 1975) se jednalo o devětadvacetiletého muže, který požil v sebevražedném úmyslu necelé dvě hodiny před přijetím dvě hrsti jehličí tisu červeného, které si natrhal v zahradě mateřské školky(!). Následovala celková slabost. Krátce po přijetí byla přítomna těžká somnolence, která přešla do soporu, a klonické křeče svalstva dolních končetin. Dýchání bylo Cheyne- Stokesova typu. Kůže byla bledá, na periferii chladná, chabě reagující zornice byly mydriatické. Pulsace na periferii nehmatné, na karotidách zpočátku tep hmatný, 60/min., pravidelný, přítomna šlachová are- flexie. Centrální žilní tlak byl výrazně zvýšen. Zahájena terapie infusemi s hydrocortisonem. Stav vědomí se zlepšil jen přechodně. Krevní tlak byl neměřitelný, bradyarytmie 40/min. Na EKG zjištěn sinusový rytmus 30/ min., osa QRS ve frontální rovině +150 stupňů, šíře QRS komplexu 0,32 s (!), supraventrikulární extrasystolie. EKG obraz svědčil pro hyperkalémii (7 mmol/l). Byla i hyponatrémie, kalcémii nebylo možno vyšetřit. Výplach žaludku nebylo již možno provést pro zástavu dechu a oběhu. Kardiopulmonální resuscitace, včetně transthorakální kardiostimulace, neuspěla. Nemocný zemřel asi 150 minut po požití tisového jehličí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2006, strana 15
Zdroj: