Internista – druh, který není na vymření
MT: V době, kdy je v celé medicíně patrný trend ke stále větší specializaci na jednotlivé podobory, by se mohlo zdát, že zájem o všeobecnou internu poněkud upadá. pořádá se stále větší množství úzce specializovaných odborných akcí – v čem by měl být atraktivní právě kongres vaší společnosti, který za několik dní v praze začíná?
Máte pravdu, že všichni jsme v současnosti konfrontováni s potřebou stále větší specializace, protože pouze odborník, který se soustavně věnuje jedné problematice, může získat ty nejlepší zkušenosti a vědomosti, a poskytnout tak pacientovi tu nejlepší péči. Někdy jdou tyto snahy tak daleko, že se, jak já v nadsázce říkám, stáváme specialisty na „levou a pravou nohu“. Někdy se však při tom vytrácí celostní pohled na člověka jako na osobnost, která je často polymorbidní a vyžaduje komplexní přístup. Úzká specializace také způsobuje, že lékaři nestačí vstřebávat informace z dalších oborů. Proto program našeho kongresu vznikal tak, že Česká internistická společnost oslovila všechny odborné společnosti, které původně vzešly z interny, aby připravily blok toho nejdůležitějšího z jejich oboru. Jedná se většinou o žhavé novinky v diagnostice či terapii, které budou prezentovány přehlednou formou, aby byly lépe vstřebatelné.
Aby návštěvníci kongresu mohli vidět a slyšet co nejvíce z vlastního programu kongresu, sestavili jsme pouze dvě paralelní sekce přednášek a jednu sekci samostatných sdělení.
MT: Jaké je tedy podle vás postavení současné interny? Je stále onou královnou medicíny?
Myslím, že stále je, byť o pomyslný titul musí soupeřit s obecnou chirurgií či některými jejími podobory. Interna si svůj primát plně zaslouží právě svým komplexním pohledem na člověka, který zvažuje jednotlivé vzájemné interakce a souvislosti. Dobré znalosti základů interny jsou dnes důležité o to více, že trend vedoucí k nutné specializaci lékařů je nevyhnutelný. Tuto odbornou specializaci je však třeba budovat na pevných základech. Jsme také svědky určité fascinace moderními technologiemi, což se přenáší dokonce i do výuky mediků. Ti se dovídají mnoho podrobností týkajících se principů fungování a správné indikace třeba vyšetření CT, PeT či angiografie. Mnohdy je však zapomínáme naučit například to, jak správně odebírat anamnézu nebo správně fyzikálně vyšetřit pacienta.
Někdo může namítnout, že královský titul by si zasloužila spíš invazivní kardiologie, která díky zavedení angioplastiky do rutinní praxe dokázala nebývale zlepšit bezprostřední prognózu i další kvalitu života pacientů s infarktem myokardu. Podobných příkladů bychom mohli najít několik, ale pro mě jsou to spíše rytíři té.......
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 24/2007, strana A10
Zdroj: