Inhibitory neuraminidázy při hospitalizaci pacientů s chřipkou
Riziko úmrtí dospělých pacientů hospitalizovaných v letech 2009 až 2010 během pandemické chřipky vyvolané virem H1N1 se snížilo o 25 %, pokud byli pacienti léčeni inhibitory neuraminidázy, jako je např. Tamiflu. Vyplývá to z rozsáhlé metaanalýzy dat od více než 29 000 pacientů z 39 zemí publikované v lékařském časopise The Lancet Respiratory Medicine.
Ze studie rovněž vyplývá, že pokud byla léčba inhibitory neuraminidázy zahájena do dvou dnů od nástupu symptomů onemocnění, riziko úmrtí se snížilo o 50 % ve srovnání s léčbou, která byla zahájena později, nebo ve srovnání s pacienty, u kterých nebyly inhibitory neuraminidázy použity vůbec. Každý den odkladu léčby inhibitory neuraminidázy po dvou dnech od nástupu symptomů onemocnění přináší dvacetiprocentní nárůst rizika úmrtí. Podobný efekt užívání inhibitorů neuraminidázy byl zjištěn u těhotných žen nebo u dospělých pacientů na jednotkách intenzivní péče. Užívání inhibitorů neuraminidázy naopak nepřineslo významné snížení rizika úmrtí u dětí.
„Mnohé vlády vytvořily zásoby Tamiflu, kterým brzy vyprší exspirační doba,“ komentuje výsledky studie vedoucí týmu Jonathan Nguyen‑Van‑Tam z University of Nottingham. „Doposud ale nebyla k dispozici data, zda se tak podařilo v roce 2009 a 2010 zachránit lidské životy či nikoli a zda se tedy mají zásoby tohoto léku doplnit. Situaci komplikuje skutečnost, že i při nejlepší vůli přichází vakcína se zpožděním šesti měsíců a její přínosy jsou proto přinejlepším jen mírné. Během prvních šesti měsíců pandemie proto máme k dispozici jako ochranné prostředky jen antivirotika, jako je Tamiflu, a obecná zdravotnická opatření, jako je mytí rukou a izolace nemocných od okolní společnosti. Během pandemie není z etických důvodů možné provádět studie efektu užívání inhibitorů neuraminidázy kontrolované placebem. Námi získaná data jsou proto zřejmě to nejlepší, co máme k dispozici. Tato data ve shodě s americkým Centers for Disease Control and Prevention vedou k doporučení, aby byla léčba inhibitory neuraminidázy zahájena co nejdříve u všech hospitalizovaných dospělých pacientů, u nichž je podezření na chřipku nebo byla potvrzena diagnóza tohoto onemocnění. Protože mnoho pacientů s těžkou chřipkou není hospitalizováno do 48 hodin po nástupu symptomů, platí stejné doporučení i pro léčbu dospělých nehospitalizovaných pacientů, kteří vykazují příznaky chřipky nebo patří do rizikové skupiny. Pokud je podezření na chřipku dostatečně silné, neměl by lékař čekat se zahájením léčby na laboratorní potvrzení diagnózy.“
V komentáři studie v The Lancet Respiratory Medicine zdůrazňuje Alicia Fryová z Centers for Disease Control and Prevention, že nasazení inhibitorů neuraminidázy má opodstatnění i u pacientů hospitalizovaných déle než dva dny od nástupu symptomů, zvláště když jsou symptomy onemocnění vážné. Fryová také zdůrazňuje, že i když nejsou k dispozici data, která by prokázala pozitivní efekt léčby inhibitory neuraminidázy u hospitalizovaných dětí, při absenci jiných prostředků specificky účinkujících proti viru chřipky je potenciální přínos léčby u vážně nemocných dětí dostatečně vysoký na to, aby převážil nad potenciálními riziky spojenými s léčbou inhibitory neuraminidázy.
„Musíme pokračovat v hledání dalších možností léčby chřipky, především těch, které působí na jiné cílové systémy nebo mají jiný mechanismus účinku, protože to může zkvalitnit péči o vážně nemocné pacienty s chřipkou a dále snížit rizika mortality,“ konstatuje Fryová ve svém komentáři.
Zdroj: Medical Tribune