Inhibitor tyrosinkináz u sarkomu měkkých tkání (STS)
Účinnost a bezpečnost pazopanibu u STS byly hodnoceny v pivotní randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované multicentrické studii fáze III (VEG110727).
Pacienti v celkovém počtu 369 s pokročilým STS byli v poměru 2 : 1 randomizováni do skupin, kterým byl podáván buď pazopanib v dávce 800 mg jednou denně, nebo placebo. Do studie mohli být zařazeni pouze pacienti s vybranými histologickými subtypy STS, účinnost a bezpečnost byla tedy prokázána pro:
| fibroblastické sarkomy (fibrosarkom u dospělých, myxofibrosarkom, sklerotizující epiteloidní fibrosarkom, maligní solitární fibrózní tumory)
| tzv. fibrohistiocytární sarkomy [pleomorfní maligní fibrózní histiocytom (MFH), MFH s obřími buňkami, zánětlivý MFH]
| leiomyosarkom
| maligní glomus tumory
| maligní nádor z pochvy periferního nervu (MPNST)
| pleomorfní a alveolární rhabdomyosarkom
| sarkomy nejisté diferenciace (synoviální, epiteloidní, alveolární sarkom měkkých tkání, světlobuněčný, desmoplastický tumor z malých kulatých buněk, extrarenální rhabdoidní tumor, maligní mezenchymom, PECom, intimální sarkom)
| vaskulární sarkomy (epiteloidní hemangioendoteliom, angiosarkom)
| nediferencované sarkomy měkkých tkání dále nespecifikované (not otherwise specified, NOS) a jiné typy sarkomů (neuvedené mezi typy nesplňujícími kritéria pro zařazení do studie)
Typy STS, které nebyly do studie zařazeny:
| liposarkomy (všechny subtypy)
| všechny rhabdomyosarkomy, které nebyly alveolární nebo pleomorfní
| chondrosarkom
| osteosarkom
| Ewingovy sarkomy/primitivní neuroektodermální tumory (PNET)
| GIST
| dermatofibrosarkoma protuberans
| inflamatorní myofibroblastický tumor
| maligní mezoteliom
| smíšené mezodermální nádory dělohy
Poznámka – pacienti se sarkomy tukových buněk byli vyřazeni z pivotní studie fáze III, protože v předchozí studii fáze II (VEG20002) pozorovaná účinnost pazopanibu (PFS ve 12. týdnu) nedosáhla u sarkomu tukových buněk předem stanoveného poměru, který by dovoloval další klinické zkoušení.
Dalšími klíčovými kritérii pro zařazení do studie VEG110727 byly: histologicky prokázaná přítomnost STS vysokého nebo středního stupně malignity a progrese onemocnění během šesti měsíců léčby metastazujícího onemocnění nebo návrat onemocnění během dvanácti měsíců (neo)adjuvantní terapie.
Devadesáti osmi procentům pacientů byl předtím podáván doxorubicin, 70 procentům ifosfamid, 65 procentům pacientů byla před zařazením do studie podávána nejméně tři chemoterapeutika nebo více. Pacienti byli rozděleni podle klinického stavu (WHO performance status, WHO PS) (0 nebo 1) ve výchozím stavu a podle počtu linií předchozí systémové terapie pokročilého onemocnění (0 nebo 1 vs. 2+). V každé léčebné skupině bylo mírně vyšší procentuální zastoupení pacientů se 2+ liniemi předchozí systémové terapie pokročilého onemocnění (58 procent ve skupině s placebem a 55 procent ve skupině s pazopanibem) proti pacientům s 0 nebo 1 linií předchozí systémové terapie (42 procent ve skupině s placebem a 45 procent ve skupině s pazopanibem). Medián trvání sledování pacientů (definovaného jako doba od data randomizace do posledního kontaktu s pacientem nebo úmrtí) byl podobný pro obě léčebné skupiny: 9,36 měsíce pro skupinu s placebem (rozsah 0,69 až 23,0 měsíce) a 10,04 měsíce pro skupinu s pazopanibem (rozsah 0,2 až 24,3 měsíce).
Primárním cílem studie byl interval přežití bez progrese (PFS, hodnocený v rámci nezávislého radiologického posouzení), sekundární cílový parametr zahrnoval celkové přežití (OS), celkovou míru odpovědi na léčbu (overall response rate) a dobu trvání odpovědi.
Medián PFS činil u aktivně léčené skupiny 20,0 týdne oproti 7,0 týdne u placeba, což je výsledek významně hovořící ve prospěch pazopanibu.
Medián OS byl u pazopanibu také delší, avšak nikoli statisticky významně ve srovnání s placebem (12,6 vs. 10,7 měsíce). Medián doby trvání odpovědi činil 38,9 týdne (16,7; 40,0).
Zdroj: SPC, EMA
Zdroj: