Infekční exantémová onemocnění

Jedním z hlavních klinických projevů infekčních exantémových onemocnění je postižení kůže s generalizovaným výsevem kožních eflorescencí různého vzhledu, který je označován jako exantém. Mezi nejčastější příčiny rozvoje kožních exantémů – kromě infekcí – patří především nejrůznější druhy alergenů a léků, včetně antibiotik. Infekční příčiny exantémů lze podle etiologického agens rozdělit na virové, bakteriální, mykotické a parazitární. Výskyt „klasických“ infekčních exantémových onemocnění u dětí je v současnosti, při zavedené plošné vakcinaci proti zarděnkám a spalničkám, významně redukován. Poměrně vysoký je v ČR i nadále výskyt planých neštovic (cca 40 000 případů/rok) a spály (cca 3–5 000 případů/rok). v pediatrické praxi je často diagnostikována pátá a šestá nemoc, ale také exantémy při jiných infekčních onemocněních.
V diagnostice exantémových onemocnění významně napomáhají anamnestické údaje o provedených očkováních, alergických projevech, již dříve prodělaných exantémových onemocněních, epidemiologické situaci v dětském kolektivu i rodině, ale i údaje o průběhu současného onemocnění, prodromech, vzniku, rychlosti šíření vyrážky a jejího postupu a o celkových příznacích. Klinickou diagnózu podporují zejména změny v krevním obraze a definitivně potvrzují výsledky specifických mikrobiologických vyšetření. Při objektivním posuzování infekčních exantémových onemocnění je nutné především správně zhodnotit celkové příznaky a rychlost rozvoje onemocnění tak, aby byly diagnostikovány infekce ohrožující život (meningokoková onemocnění, syndrom toxického šoku).
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3-4/2004, strana 46

Zdroj: