Indikace, komplikace a výhody intravenózních implantabilních portů
Intravenózní porty nejčastěji implantujeme u onkologicky nemocných na základě indikace klinického onkologa před plánovanou léčbou. Dalšími indikacemi jsou aplikace dlouhodobé parenterální výživy nebo krevních derivátů či jakékoliv léčby, kterou je nutné aplikovat do žilního systému. Intravenózní port je indikován u pacientů, kteří potřebují léčivo aplikovat nepravidelně při neodkladných stavech (asthma bronchiale, epilepsie).
Na pracovišti kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze se věnujeme implantacím intravenózních portů od devadesátých let minulého století. Celkem jsme za posledních 10 let implantovali 3 946 intravenózních portů (graf 1).
Rozložení indikací k implantacím intravenózních portů na našem pracovišti bylo následující: v 97 % jsme implantovali pacientům port z důvodu následné chemoterapie, ve 2 % byli pacienti indikováni k implantaci portu internisty k aplikaci výživy (graf 2).
Při rozhodování o zavedení portu musíme brát v úvahu celkový klinický stav nemocného. Za absolutní kontraindikace považujeme bakteriémii, septický stav, diseminovanou intravaskulární koagulopatii nebo nesnášenlivost materiálu, ze kterého je port nebo katetr vyroben. Mezi relativní kontraindikace řadíme monstrózní obezitu, těžkou trombocytopenii, psychickou intoleranci cizího materiálu v těle, sociální nepřizpůsobivost a pravděpodobné zanedbání ošetřování portu.
Typy a četnost komplikací závisejí na diagnóze (solidní tumor nebo hematoonkologické onemocnění), pro kterou je implantace portu indikována, na aktuálním klinickém stavu, technice provedení (operační, punkční technika), typu port‑katetru a na následném ošetřování portu.
Komplikace portů
Velmi důležitým parametrem pro následné hojení portu je krevní obraz, zejména počet neutrofilních leukocytů, kompenzované hladiny glykémie, albuminu a prealbuminu. Průměrný počet všech komplikací je dle různých studií uváděn od 1,8 % do 14,4 %.
Komplikace této metody je možné rozdělit na specifické a nespecifické, anebo dle časování na perioperační (během výkonu), časné (30 dní po implantaci) a pozdní (více než 30 dní po implantaci). Perioperační komplikace jsou reprezentovány pneumothoraxem, hemothoraxem, který je potenciálně fatální komplikací, poměrně vzácnou vzduchovou embolií, arteficiální arteriální punkcí, srdeční arytmií nebo perikardiální tamponádou.
Časné komplikace jsou nejpočetněji zastoupeny hematomem kapsy portu a dehiscencí rány. Pozdní komplikací bývá nejčastěji infekce katetru nebo kapsy portu, extravazace, trombóza, dysfunkce nebo ruptura katetru, vzácně také embolizace katetru nebo eroze a perforace horní duté žíly.
Uvádíme zde komplikace, které evidujeme na našem pracovišti v průřezu let 2008 a 2012; mezi nejčastější komplikace patřila infekce katetru a kapsy portu (5,2 %), trombóza způsobená katetrem (1,38 %), migrace nebo malfunkce portu (1,3 %) (graf 3).
Naším cílem je zvýšit dostupnost této metody, aby se stala běžnou součástí algoritmu při rozhodování lékařů o terapeutických postupech. Následně jistě dojde k rozšíření indikačních možností, aby porty mohly sloužit většímu počtu pacientů. Intravenózní port jednoznačně zvyšuje kvalitu života nejen onkologických pacientů. Užitím této metody se vyhneme opakovaným a často neúspěšným punkcím periferních žil a jejich následné devastaci, kterou můžeme způsobit opakovanou aplikací chemoterapie do periferního žilního systému (tab. 1).
Zdroj: Medical Tribune