Imunobiologická léčba glioblastomů
Nová metoda imunoterapie mozkových nádorů s pomocí adenovirového vektoru je připravena ke klinickému testování.
Glioblastomy (zvláště glioblastoma multiforme) představují vysoce invazivní, agresivní primární nádory CNS, často infiltrující důležité struktury mozku. Jsou nejčastějšími a nejmalignějšími astrogliálními nádory a nejčastějšími mozkovými nádory vůbec. Jejich prognóza je velice nepříznivá, bez ohledu na způsob terapie přežije tři roky od stanovení diagnózy pouze 1,8 % nemocných. Z uvedeného pak jasně vyplývá urgentní potřeba zavedení nových, účinnějších léčebných strategií. Jednou z cest k naplnění tohoto cíle by mohla být cílená imunologická terapie. Pokusy s protinádorovou imunologickou léčbou u glioblastomů byly doposud neúspěšné. To lze zčásti vysvětlit nízkým počtem dendritických buněk v mozku, které fungují jako iniciátor imunitní odpovědi prezentací onkoantigenů imunokompetentním buňkám. Další problém pak představuje „imunologické mimikry“, při kterém nádorové buňky např. zastavují expresi těch molekul, které by mohly být imunitním systémem rozpoznány jako nepřátelské.
Dva v jednom
Vedoucí výzkumného týmu Maria Castro, MD, PhD, se svými spolupracovníky z Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles publikoval v lednu výsledky experimentu, který by mohl představovat řešení obou výše nastíněných problémů. Ve svém pokusu na myším modelu glioblastomu aplikovali přímo do tkáně tvořící ohraničení dutiny po resekci nádoru adenovirový vektor, nesoucí geny pro dva odlišné proteiny. „Jedním z nich je tzv. Fms-like tyrosine kinase 3 ligand, který působí jako chemoatraktant pro dendritické buňky a druhým je enzym thymidinkináza, jenž navozuje buněčnou destrukci, a tím uvolnění nádorových antigenů,“ vysvětluje princip účinku dr. Castro. Uvolněné onkoantigeny jsou pak dále prezentovány nahromaděnými dendritickými buňkami, čímž je spuštěna systémová protinádorová imunitní odpověď s uvolněním specifických cytotoxických T-lymfocytů. „To může představovat potenciálně velmi účinnou léčbu, neboť tyto lymfocyty budou schopny přímo likvidovat nádorové buňky,“ říká dr. Castro a pokračuje: „Navíc mohou lymfocyty díky imunologické paměti účinně zasáhnout i v budoucnu při vzniku recidivy.“
U myší to funguje
„Na uvedeném myším modelu glioblastomu bylo při použití vektoru prokázáno významné prodloužení přežití,“ komentuje výsledek experimentu dr. Castro. Neléčené myši zemřely všechny během jednoho měsíce od implantace tumoru, zatímco 60 % myší, kterým byl aplikován adenovirový vektor, bylo po šesti měsících stále naživu. Kromě myšího modelu glioblastomu prokázal výzkumný tým z Cedars-Sinai Medical Center účinnost uvedeného postupu i na čtyřech dalších modelech glioblastomu u krys a na myším modelu mozkových metastáz melanomu a plicního karcinomu. „I když byly všechny myši na konci experimentu utraceny, předpokládáme, že by zůstávaly naživu i nadále, tj. že by byly vyléčeny,“ dodává dr. Castro.
Od laboratorních zvířat k lidem
Vzhledem k příznivým výsledkům preklinických experimentů je plánováno v polovině tohoto roku zahájení klinických studií u lidí. V první etapě bude studie probíhat u pacientů s recidivou glioblastomu, kde bude adenovirový vektor aplikován přímo do mozkové tkáně v bezprostředním okolí resekovaného tumoru. „Doufáme, že imunoterapie bude schopna zlikvidovat všechny zbylé nádorové buňky a rovněž zabránit další recidivě,“ uzavírá dr. Castro. I přes optimistické vyhlídky je však třeba mít na paměti, že pozitivní výsledky na zvířecích modelech ani zdaleka nezaručují úspěch léčby u lidí. „Nicméně tento experiment poskytl minimálně nové poznatky o možnostech překonání obrany nádorových buněk před imunitními mechanismy hostitele v mozkové tkáni,“ doplnil spoluřešitel studie Pedro Lowenstein, MD, PhD, z Gene Therapeutics Research Institute v Cedars-Sinai Medical Center.
Zdroj: