IKEM provedl od roku 1995 tisíc transplantací jater

Lékaři z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) provedli v polovině srpna (13. 8.) jubilejní tisící transplantaci jater. Šestačtyřicetiletá pacientka ze Sokolovska získala spolu s novými játry i novou ledvinu. Stalo se tak 18 let poté, co byl v IKEM transplantační program jater zahájen. Velmi složitý výkon zde ročně zachraňuje život desítkám pacientů, včetně dětí, kterých zde bylo dosud transplantováno 77. Nejmladšímu pacientovi s novými játry bylo půl roku, nejstaršímu 74 let.

Málokterá orgánová transplantace dává pacientům tak velkou naději na přežití a výrazně zlepšenou kvalitu života jako transplantace jater. Mnozí z pacientů se podle MUDr. Pavla Trunečky, CSc., přednosty Transplantcentra IKEM, následně vracejí do práce, stávají se rodiči a žijí plnohodnotný život, včetně provozování fyzicky náročných sportů. Konkrétně, jeden rok po transplantaci jater přežívá přibližně 90 % příjemců a téměř 80 % přežívá více než deset let od transplantace. „Při porovnání výsledků dlouhodobého přežívání pacientů po transplantaci jater se IKEM řadí nad evropský průměr, a to o řadu let,“ doplňuje MUDr. Trunečka.

Játra jsou druhým nejčastěji transplantovaným orgánem. Od roku 2013 IKEM poprvé nabízí celé spektrum výkonů v rámci transplantace jater. „Tu je možné provést několika způsoby. U dospělých i dětí můžeme použít buď celá játra, nebo jejich část. Tu získáváme buď tím, že játra zredukujeme, v tomto případě ale část orgánu není využita, proto jsme přistoupili k provádění transplantace tzv. splitem. Při něm se játra rozdělí a transplantují se dvěma příjemcům,“ vysvětluje postupy MUDr. Froněk s tím, že tímto způsobem je možné jedním orgánem zachránit život dospělému a dítěti. Transplantace jater patří podle přednosty Transplantcentra Pavla Trunečky ke standardní léčbě selhání jater, metabolických vad a některým nádorů ohrožujících život.

Žadatelů je méně, než odpovídá incidenci. Jak situaci zlepšit?

Je známo, že v zemích, kde je rozvinutý a dobře fungující transplantační program, se potýkají s velkým množstvím pacientů čekajících na transplantaci jater. To se projevuje dlouhými čekacími lhůtami a významnou mortalitou. Velké množství nemocných se svého dárce nedočká. „V USA je počet nemocných čekajících na transplantaci minimálně čtyřikrát až pětkrát větší, než je roční počet těchto výkonů. Nemocní zde běžně čekají na transplantaci jater dva až dva a půl roku. Když předpokládáme, že incidence jaterních chorob je ve vyspělých zemích velmi podobná, dalo by se předpokládat, že v ČR také nebudeme stačit uspokojovat potřeby nemocných čekajících na transplantaci jater, a to z důvodu jak vysokého počtu čekatelů, tak nedostatku dárců. To se ale neděje,“ říká MUDr. Trunečka. V ČR je podle něj indikováno k transplantaci jater mnohem méně nemocných než v USA a západní Evropě. Výsledkem je, že pacienti s jaterním onemocněním umírají v regionech, aniž by byli rozpoznáni jako potenciální kandidáti a indikováni k transplantaci jater. Co je příčinou této situace? „Pravděpodobně je důsledkem špatně nastavené spolupráce mezi centry v jednotlivých regionech a internisty a dalšími lékaři v terénu, kteří by pacienty aktivně vyhledávali a do hepatologického centra odesílali,“ nabízí vysvětlení MUDr. Trunečka. Např. podle doporučení onkologické a hepatologické společnosti by mělo být jako sekundární prevence hepatocelulárního karcinomu u pacientů s cirhózou jater alespoň jednou za půl roku provedeno sonografické vyšetření. „Pokud by byl tento screening důsledný, měli bychom diagnostikovaných mnohem více pacientů s hepatocelulárním karcinomem.

Vedle nedostatečného vyhledávání nemocných indikovaných k transplantaci je dalším dlouho bolavým místem programu transplantace jater malý počet vhodných dárců. Jejich počet v ČR dosahuje až 20 dárců na milion obyvatel za rok. V úspěšnějších zemích však převyšuje horní hranice počtu dárců 30 na milion obyvatel. „Rozdíl je daný nedostatečným aktivním vyhledáváním dárců na jednotkách intenzivní péče a pak tím, že máme menší centralizaci pracovišť zaměřených na intenzivní medicínu a menší oddělení si nemohou dovolit mít vlastního koordinátora transplantací (dárcovského konzultanta) vyhledávajícího potenciální dárce. K tomu přispívá nedostatečná úhrada těchto aktivit a péče o potenciálního dárce pro odběrovou nemocnici.“

Balíčkové ceny přinášejí férovější financování transplantací

Ještě minulý rok bylo financování transplantačního programu IKEM problematické. Jednání zástupců IKEM s ministerstvem zdravotnictví a plátci péče vedlo k rozhodnutí zdravotních pojišťoven přistoupit na takzvané balíčkové ceny. „Pokud by pojišťovny dál platily jen podle úhradové vyhlášky, chybělo by IKEM letos 100 milionů korun. Pojišťovny však od července navýšily platby a počítají s individuálními úhradami transplantací i příští rok. Tzv. balíčkové ceny zahrnují veškerou péči před, během i po transplantaci a nastavují financování transplantací dle skutečného stavu. Zahrnují vedle platby samotného transplantačního výkonu také např. úhrady práce odběrového týmu v dárcovské nemocnici, ošetření, perfuze a udržování dárcovského orgánu ve vitálním stavu, imunosupresivní léčbu, ale i udržování transplantačního centra v pohotovosti,“ vysvětluje MUDr. Aleš Herman, ředitel IKEM. Pro ilustraci, v případě jater balíčková cena činí 1 684 000 korun, transplantace srdce je ještě dražší (cca 1 714 000 korun), naopak u ledviny se podle představitelů IKEM cena pohybuje kolem půl milionu korun.

Celý problém financování transplantačního programu IKEM eskaloval v situaci, kdy zdravotní pojišťovny přistoupily k narovnání úhrad vysoce výnosného Kardiocentra, které částečně krylo prodělečné transplantační programy. „Tato ‚dotace‘ transplantačního programu se ročně pohybovala kolem 160 milionů korun. Proto jsme si zadali vypracování ekonomické analýzy, abychom věděli, kolik reálně jednotlivé transplantace stojí, a tyto analýzy se pak staly základem návrhu tzv. balíčkových cen,“ upřesňuje ředitel IKEM.

Mluvčí VZP Oldřich Tichý potvrdil, že úhrady IKEM díky dohodě na balíčkových cenách stoupnou. VZP tak dá za rok za transplantace 236 milionů korun, podle úhradové vyhlášky by to bylo jen 137 milionů. Podle ředitele IKEM se očekávaný příliv peněz letos už projevil tím, že na čekací listině není žádné dítě, zatímco loni jich bylo na listině deset, k tomu 80 pacientů čekalo na transplantaci jater, 60 nemocných na srdce a přes 100 čekatelů bylo na waiting listu na transplantaci ledviny.

Zdroj: Medical Tribune