Ideální práce i pro sestry - muže
Irena Kolářová, staniční sestra katetrizačních sálů Interní kardiologické kliniky FN Brno, měla, jak sama říká, štěstí. Byla totiž u toho, když se pracoviště teprve budovalo. „Před více než deseti lety jsme neměli ani své vlastní prostory, působili jsme v rámci radiologie a svoji angiolinku jsme si teprve zařizovali,“ vzpomíná I. Kolářová. Před svým příchodem na intervenční kardiologii už jako zdravotní sestra prošla jeslemi, neurologií i onkologií. „I proto se mi současná práce tak líbí. Tady okamžitě vidíte, že pacientovi pomáháte, že to, co děláte, má smysl. Je to rozhodně optimističtější než na mém předchozím působišti.“ Práce je přitom pro sestru na katetrizačním sále více než dost. „Musí pacienta připravit, pohovořit s ním a být připravena zodpovědět jeho dotazy,“ připomíná I. Kolářová. „Na lehátku pak musí pacienta zarouškovat, lékaři připravit potřebné instrumentárium, v průběhu výkonu být Benefity i rizika na miskách vah k ruce, popřípadě i podat pacientovi léky, je‑li to třeba. Je to fyzicky náročné, protože jsme celou dobu výkonu na nohou. Proto se navzájem střídáme, sestra ze sálu po výkonu zaskočí v administrativních činnostech a naopak. Navíc jako staniční sestra už cítím větší zodpovědnost – i za naše sestřičky, aby s nimi byla spokojenost, aby nenastal problém a pracovní vztahy se udržely v rozumných mezích. Vím, že lékaři jsou často ve stresu, ne vždy se všechno daří a ne vždy se všichni mohou usmívat. Snažíme se proto být všem spíše oporou, ne jim přidělávat starosti. Dbám hlavně na to, aby se věci řešily pokud možno v klidu. Nechat se ovládat emocemi není dobré, člověk může snadno říci něco, co už nelze vzít zpátky.“ Také proto se I. Kolářová snaží adeptky pro práci na angiolince vybírat pečlivě. „Třeba mezi děvčaty z koronární jednotky, které s námi úzce spolupracují. Dám při tom na svůj šestý smysl, všímám si hlavně, jak sestra jedná s pacienty i kolegyněmi, teprve pak jí dám nabídku. U nás musí totiž sestra umět na jedné straně bedlivě naslouchat lékařům a na druhé straně být energická a rozhodná. Musí umět rychle reagovat a komunikovat s pacientem s akutním infarktem myokardu, kterému samozřejmě není nejlépe.“ Člověka při tom napadne, že ideální adeptkou na místo sestry na angiolince by byla dobrá psycholožka, která si však v mládí nejraději ze všeho lepila modely aut a letadel, takže si dnes umí poradit i s technikou a instrumentáriem… „Tak to by byl opravdu ideál,“ souhlasí I. Kolářová, „ale takových sester moc není. Zato si však myslím, že to je obor, který se ideálně hodí pro sestru – muže. Zatím se nám sice žádného získat nepodařilo, ale jsem si jistá, že by se jim práce u nás určitě líbila.“
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2007, strana C3
Zdroj: