I samotná bolest může být nemocí

Co vedlo českou lékařskou akademii a Společnost pro studium a léčbu bolesti k uspořádání tohoto kongresu?
Pořádání kongresu iniciovali členové Rady České lékařské akademie, zejména kliničtí lékaři s tím, aby bolest jako fenomén byla probrána na širokém fóru lékařů. Abychom se odlišili od jiných algeziologických setkání, která jsou tomuto tématu věnována, nezařadili jsme záměrně do programu čistě vědecké přednášky věnující se patofyziologickým mechanismům, ale soustředili se hlavně na klinické aspekty bolesti ve všech základních oblastech medicíny s výjimkou bolesti hlavy. Základním principem kongresu byla interakce různých přístupů a oborů, a proto součástí většiny sdělení byla kromě obecné části také kasuistika, na niž navazovala většinou bohatá diskuse. V jistém smyslu to mělo navodit reálnou klinickou situaci, kdy se v optimálním případě na řešení chronické bolesti podílí multidisciplinární tým odborníků. Závěry z těchto diskusí mohou také do budoucna posloužit jako základ při zpracovávání algoritmů pro řešení jednotlivých klinických situací. Vysokou úroveň kongresu zajišťovala také skutečnost, že role gestorů jednotlivých témat se ujali špičkoví odborníci ve svých oborech. Přínosem bylo také, že kromě farmakologických přístupů a informací o lécích, které jsou obecně považovány za základ léčby bolesti, zde byly prezentovány i některé méně známé přístupy, například využití neuromodulace či implantabilních portů.Na skutečnost, že bolest je všudypřítomná, upozorňuje i název kongresu. Můžete uvést některé statistiky vztahující se k jejímu výskytu?
Typickým příkladem je bolest zad, kterou alespoň jednou za život pocítí až 82 procent obyvatel severní polokoule. Je však rozdíl mezi chronickou a akutní bolestí, která má jasné příznaky a příčinu, již jsme většinou schopni odhalit. Pokud ji odstraníme, bolest zmizí. Chronická bolest naopak představuje velký problém. Obvykle jasnou příčinu nemá. Příznaky bývají často větší než objektivní nález, což mnohdy způsobuje rozpory mezi lékařem a pacientem. V krajním případě nemocný může skončit až na psychiatrii s podezřením, že si vymýšlí. Existují odhady, že chronickou bolestí trpí 10 až 30 procent populace. Účinná léčba k jejímu podstatnému zmírnění či odstranění je však použita pouze u třetiny z nich, i když teoreticky bychom mohli významně pomoci většině. Lepší situace není ani u onkologicky nemocných, u nichž bychom předpokládali, že při časté nemožnosti kauzální terapie se lékaři zaměří alespoň na tišení bolesti. Uvádí se, že onkologická bolest není dostatečně léčena až v 80 procentech případů. Z toho také vyplývá nutnost větší osvěty mezi zdravotníky různých oborů, ale také mezi samotnými pacienty, protože pro dosažení úspěchu při léčbě chronické bolesti je spolupráce obou těchto skupin klíčová.U kterých diagnóz si pacienti na bolest nejvíce stěžují?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2006, strana 11

Zdroj: